Kamarádky se na ni významně podívaly a jedna z nich se pousmála. „Takže, Majo, kdy si konečně najdeš kluka? “ Maja se zasmála, ale uvnitř jí něco cuklo. „Jsem v pohodě.
“ Její kamarádka se nenechala odbýt. „To říkáš měsíce. “ Druhá přikyvovala. „Vlastně roky.
“ Všichni se zasmáli, ale Maja cítila, jak jí tlak stoupá. Pak se černovlasá kamarádka naklonila přes stůl a řekla vážně: „Jsi single celou věčnost. V tomhle bodě si nejsem jistá, že vůbec víš, jak vypadá rande. “ Stůl vybuchl smíchy.
Maja se smála s nimi, ale v jejím úsměvu se objevila nervozita. Sáhla po skleničce a snažila se změnit téma. Nepovedlo se. „Přiznej to,“ škádlila ji jedna z nich.
„Nikdy jsme tě neviděly na pořádném rande. “ Maja si povzdechla. Věděla, že to nemyslí zle. Ale být jedinou single ženou u stolu v tu chvíli bylo jiné než obvykle.
A bez přemýšlení ze sebe vypustila první věc, která jí přišla na mysl. „Vlastně… mám kluka. “ Nastalo ticho. Tři páry očí na ni zíraly.
Maja okamžitě zalitovala. Její kamarádka pomalu položila vidličku. „Máš kluka? “ Maja přikývla.
„Ano. “ „Od kdy? “ Majina mysl zcela zprázdnila. Žádná odpověď nepřicházela.
Pak se černovlasá kamarádka usmála. „Dobře. “ Ukázala na Majin telefon. „Zavolej mu.
Hned. “ Ostatní dvě se smály a přikyvovaly. „Chceme ho poznat. “ Maja zírala na telefon.
Právě si vytvořila přítele, který neexistoval, a teď ho chtějí poznat. Dnes večer. Donutila se k nervóznímu úsměvu. „Dobře.
“ Zvedla telefon a vstala. „Zavolám mu. “ Odešla od stolu s jedinou myšlenkou: co teď? Neměla žádného přítele, žádný plán a vůbec netušila, že jen pár kroků od ní už stojí muž, který všechno změní.
Udělala pár kroků od stolu, přiložila si telefon k uchu, jako by právě mluvila s přítelem, kterého si vymyslela. Ale měla jediný problém. Neměla tušení, komu má volat. Sklopila telefon a zhluboka se nadechla.
Přemýšlej, Majo, přemýšlej. Potřebovala někoho, kdo ji z téhle směšné situace zachrání. Netušila, že ten někdo už dorazil. O pár minut dřív u restaurace zastavilo černé luxusní auto.
Vystoupil Julian Bennett. Ve dvaatřiceti letech vybudoval obchodní impérium, o jakém se většině lidí ani nezdá. Jako generální ředitel společnosti Bennett Global Holdings měl dny plné jednání, obchodních večeří a lidí, kteří se neustále snažili získat jeho pozornost. Ale úspěch jeho osobní život nikdy neusnadnil.
Vlastně ho ztížil. Kdykoli potkal někoho nového, nemohl si být jistý, co ho k němu přitahuje. Jestli jeho osobnost, nebo peníze. Po pár zklamáních přestal chodit na rande úplně.
Nebyl kvůli tomu zahořklý. Prostě usoudil, že klid je lepší než předstírat důvěru k někomu, kdo by mohl mít zájem jen o jeho majetek. Toho večera přišel do restaurace na klidnou večeři po dlouhém dni jednání. Žádní obchodní partneři, žádní asistenti, žádné kamery.
Jen trochu času pro sebe. Nečekal, že uslyší ženu, jak si tiše šeptá něco, co ho zastaví. Maja se nervózně rozhlédla a zašeptala si pro sebe: „Já jen potřebuju kluka na jednu noc. “ Julian, který stál jen pár kroků od ní, to zaslechl.
Podíval se jejím směrem. Chvíli ji jen pozoroval. Nevypadala jako někdo, kdo se snaží na někoho zapůsobit. Vypadala upřímně zoufale, a to ho přimělo k úsměvu.
Šel k ní. Maja si všimla, že se blíží, a rychle sklopila telefon. Zastavil se v uctivé vzdálenosti a s jemným úsměvem se zeptal: „Pořád ještě jednoho potřebuješ? “ Maja na něj zírala.
„Prosím? “ Julian se pousmál. „Slyšel jsem, že potřebuješ přítele. “ Maja se rozhlédla, jestli to myslí vážně.
„To myslíš vážně? “ „Jen na dnešek. “ Studovala jeho tvář. Bylo na něm něco podivně klidného.
Nesmál se jí. Nesnažil se ji zesměšnit. Vypadal, že to myslí vážně. Maja se podívala zpátky ke stolu, kde čekaly její kamarádky.
Pak se znovu podívala na Juliana. „Ty bys to opravdu udělal? “ Julian pokrčil rameny. „Proč ne?
“ Maja zaváhala. Pořád nemohla uvěřit, že se to děje, ale docházely jí možnosti. „Dobře,“ řekla konečně. „Tak jo.
“ Julian se usmál. „Ale platí pravidla. “ „Poslouchám. “ Maja se na něj vážně podívala.
„Žádné líbání. “ Julian přikývl. „Spravedlivé. “ „Žádné oslovování ‚zlato‘.
“ „Rozumím. “ „Neztrapni mě. “ „To by mě ani nenapadlo. “ „A nedělej ten večer divným.
“ Julian se usmál. „Pokusím se. “ Maja hravě přimhouřila oči. „A až večeře skončí, jsme zase cizí.
“ Julian natáhl ruku. „Platí. “ Chvíli se dívala na jeho nataženou dlaň, než do ní vložila svou. Jejich pohledy se na vteřinu setkaly.
Oba mlčeli. Pak jí Julian nabídl ruku. Maja zaváhala, než se jí jemně chopila. Společně se otočili k restauraci.
Maja netušila, že muž, který jde vedle ní, není falešně úspěšný. Je to skutečně Julian Bennett, miliardářský generální ředitel Bennett Global Holdings. A Julian netušil, že žena vedle něj se brzy stane jediným člověkem, který ho donutí zpochybnit všechno, co si myslel, že ví o lásce. Když Maja s Julianem došli ke stolu, její kamarádky na ně už zíraly.
Cítila, jak jejich pohledy přeskakují z ní na pohledného muže vedle ní. Snažila se tvářit klidně. Uvnitř byla všechno, jen ne klidná. Julian ale vypadal naprosto uvolněně.
Slušně se na ženy usmál a řekl: „Ahoj všichni, jsem Julian Bennett, generální ředitel Bennett Global Holdings. Rád vás poznávám. “ Chvíli nikdo nemluvil. Pak se blondýnka pomalu usmála.
„Počkat, ty jsi opravdu její přítel? “ Maja rychle přikývla. „Ano. “ Zrzka si Juliana prohlédla od hlavy k patě a pak se s vykulenýma očima otočila k Máji.
„Kde si ho našla? “ Maja se nervózně zasmála. „To je dlouhý příběh. “ Černovlasá kamarádka se naklonila s hravým úsměvem.
„Zřejmě hodně dlouhý příběh. “ Julian se zasmál. Maja ho sledovala. Dělal to až příliš dobře.
Sebevědomé představení, klidný úsměv, způsob, jakým mluvil, jako by spolu skutečně měsíce chodili. Nemohla si pomoct a myslela si, že svou roli bere velmi vážně. Možná byl prostě jeden z těch mužů, kteří dokážou udělat cokoli uvěřitelným. A soudě podle výrazů jejích kamarádek, odváděl vynikající práci.
Julian jí oddálil židli. Podívala se na něj překvapeně. „Děkuji. “ Jemně se usmál.
„Samozřejmě. “ Maja se posadila a snažila se nezčervenat. Její kamarádky si vyměnily vzrušené pohledy. Na tom muži bylo něco, co změnilo náladu celého večera.
Škádlení přestalo. Teď byly zvědavé. Velmi zvědavé. Maja sáhla po skleničce v naději, že se pozornost přesune jinam.
Nepřesunula. Blondýnka se naklonila blíž. „Takže, Juliane? “ Zlomyslně se usmála.
„Jak dlouho už spolu chodíte? “ Maja se málem zalkla pitím. Podívala se na Juliana a poprvé za celý večer si uvědomila, že jejich malá domluva může být mnohem těžší, než si představovala. Julian se jen usmál.
Vypadal naprosto připravený. A Maja neměla tušení, co řekne. „Dost dlouho na to, abych věděl, že Maja předstírá, že nemá ráda pozornost. “ Maji se rozšířily oči.
Kamarádky se okamžitě rozesmály. „To nemám! “ Julian se na ni podíval s pobaveným úsměvem. „Máš.
“ Maja zavrtěla hlavou. „Rozhodně nemám. “ Zrzka na ni ukázala. „Vlastně možná tě zná líp než my.
“ Maja se zasmála. „Dobře, lidi, uklidněte se. Není to tak vážný. “ Ale Julian si všiml, jak se snaží skrýt úsměv.
Pohodlně se opřel v židli. Černovlasá kamarádka na něj zvědavě pohlédla. „Tak nám o ní něco řekni. “ Maja se okamžitě podívala na Juliana.
„Nedělej to. “ Julian se usmál. „Něco o ní. “ „Ano,“ řekla kamarádka.
Maja zavrtěla hlavou. „On mě skoro nezná. “ Julian se na Maje podíval. „To je pravda.
“ Pak se odmlčel. „Ale vím, že nemá ráda moc sladkou kávu. “ Maja se na něj podívala. „Jak to víš?
“ „Zmínila jsi to venku. “ Chvíli na něj zírala. Zapomněla, že to vůbec řekla. Julian pokračoval klidně.
„Také jsi řekla, že máš ráda klidná místa. Nesnášíš lidi, kteří nahlas telefonují, a předstíráš, že nemáš ráda romantické filmy, i když jsi se na jeden dívala minulý víkend. “ Maji spadla čelist. Kamarádky vybuchly smíchy.
„Tohle všechno jsi mu řekla už teď? “ zeptala se blondýnka. „Ne. “ Maja se otočila k Julianovi.
„Kdy jsem ti říkala, že jsem se dívala na romantický film? “ „Když jsi mluvila o tom, jaký byl tvůj minulý víkend hrozný. “ Maja si na chvíli zakryla obličej. „Nemůžu uvěřit, že sis tohle všechno pamatoval.
“ Julian se usmál. „Poslouchám. “ Ta dvě slova Maje zastavila. Bylo na nich něco jiného.
Nebylo to flirtování, nebyla to chvásta. Bylo to upřímné. Kamarádka rychle zasáhla. „Dobře, teď já.
“ Podívala se na Juliana. „Co dělá Maja, když je naštvaná? “ Maja zasténala. „Prosím, na to neodpovídej.
“ Julian se na ni podíval. „Ztichne. “ Maja pomalu položila skleničku. Měl pravdu.
Kamarádky to věděly taky. Ale slyšet to od něj bylo zvláštně jiné. „A když je opravdu naštvaná,“ pokračoval Julian, „řekne všem, že je v pohodě. “ Maja na něj zírala.
Na chvíli byla restaurace tišší. Znal ji jen krátce. A přesto si všímal věcí, které většina lidí přehlédla. Blondýnka se usmála.
„Myslím, že se nám líbí. “ Zrzka přikývla. „Rozhodně. “ Maja se zasmála.
„Je to dvacet minut. “ „Přesně,“ odpověděla kamarádka. „A už prošel testem. “ Julian se zasmál.
„Jakým testem? “ „Všemi. “ Maja zavrtěla hlavou a smála se. Konverzace se posunula dál a brzy mluvili všichni najednou.
Ptali se Juliana na práci. Odpovídal, aniž by prozradil příliš mnoho. Ptali se na koníčky. Dával jednoduché odpovědi, a kdykoli se někdo zeptal na Maje, dokázal odpovědět tak, že se usmála, aniž by to vypadalo jako lež.
Poprvé za celý večer se Maja přestala bát, že je odhalí. Vlastně se bavila. Podívala se přes stůl na Juliana. Poslouchal jednu z kamarádek, jak vypráví směšný příběh, a smál se přesně ve správných chvílích.
Nebylo na něm nic arogantního, nic vynuceného. Nevypadal jako muž, který se zoufale snaží na někoho zapůsobit, a Maja to považovala za zvláštně osvěžující. Zvedla skleničku a napila se. Julian se náhodou podíval jejím směrem.
Jejich pohledy se setkaly. Ani jeden z nich neodvrátil oči okamžitě. Maja ucítila v hrudi něco malého a nečekaného. Rychle sklopila oči.
Bylo to směšné. Tohle bylo falešné rande. Laskavost od cizince. Nic víc.
Aspoň to si pořád opakovala. O pár minut později se konverzace znovu stočila. Zrzka se zlomyslně usmála. „Dobře, Majo.
Když už je tu Julian, možná si konečně můžeme položit otázku, kterou si klademe roky. “ Maja už věděla, kam to směřuje. „Ale ne. “ Kamarádka se zasmála.
„Proč jsi pořád single? “ U stolu na chvíli bylo ticho. Maja se donutila k úsměvu. Tu otázku slyšela už nesčetněkrát.
Obvykle věděla, jak ji odbýt. Dnes večer se jí ale najednou nechtělo vysvětlovat. Sklopila oči ke stolu. Než stačila odpovědět, promluvil Julian.
Jeho hlas byl klidný. „Možná jen čekala na někoho, kdo ví, jak se k ní chovat. “ Maja vzhlédla. Jejich pohledy se setkaly.
Tentokrát nedokázala skrýt překvapení ve tváři. Kamarádky si vyměnily pohled. Nikdo se nesmál. Nikdo ji neškádlil.
Na jeden tichý okamžik se Maja prostě dívala na muže vedle sebe. Souhlasil s tím, že bude předstírat, že je její přítel. Sotva ji znal. A přesto řekl přesně to, co potřebovala slyšet.
Julian se na ni jemně usmál. Maja mu úsměv oplatila. A někde mezi smíchem, otázkami a tou jednou větou večer přestal být představením. Aspoň pro Maje.
Poprvé za tu noc se začala ptát, jestli ten cizinec nepředstírá o něco méně, než si myslela. Když večeře skončila, Maja úplně zapomněla, jak nervózní byla, když si Julian poprvé sedl vedle ní. Večer dopadl mnohem lépe, než čekala. Kamarádky se smály.
Julian byl bez námahy okouzlující. A na pár hodin Maja zapomněla, že celý jejich vztah má být lež. Když vstávali od stolu, blondýnka se na Maje významně usmála. „Dobře, Majo, o tom si rozhodně musíme zítra promluvit.
“ Maja se zasmála. „O čem? “ Kamarádka pohlédla na Juliana. „O něm.
“ Zrzka se zasmála. „Nezmiz nám. “ Maja protočila oči. „Nezmizím.
“ Černovlasá kamarádka ji před odchodem objala a zašeptala: „Radši mi řekni všechno. “ Maja se usmála. „Řeknu. “ Jedna po druhé se kamarádky rozloučily a vydaly se ulicí.
Maja je sledovala, dokud nezmizely, a pak se otočila zpátky k Julianovi. Chvíli oba mlčeli. Dohoda byla jednoduchá. Večeře skončila, což znamenalo, že jejich falešný vztah má taky skončit.
Maja si upravila kabelku. „No… děkuji. “ Julian se na ni podíval. „Za co?
“ „Že jsi mě zachránil před nejtrapnější večeří mého života. “ Usmál se. „Není zač. “ Maja čekala, že se rozloučí.
Místo toho se podíval dolů po ulici. „Musíš někam jít? “ Zavrtěla hlavou. „Vlastně ne.
“ Julian se usmál. „Tak ještě nechoď domů. “ Maja zvedla obočí. „Proč?
“ „Chci zmrzlinu. “ Zasmála se. „Ty chceš zmrzlinu? “ „Ano.
“ Podívala se na něj podezřívavě. „Je to součást dohody o přítelovi? “ „Ne. “ Usmál se.
„To jsem jen já, kdo se ptá. “ Něco na té odpovědi ji přimělo k úsměvu. „Dobře. Jednu zmrzlinu.
“ Šli spolu dál pod teplými městskými světly. Restaurace pomalu mizela za nimi. A poprvé za ten večer je nikdo nesledoval a neměli důvod předstírat. Byli to prostě Maja a Julian.
Dva cizí lidé procházející městem. Julian řekl: „Co obvykle děláš, když si nevymýšlíš přítele? “ Maja se zasmála. „Já si nevymýšlím přítele.
“ „Dnes večer jsi mě vymyslela. “ „To byla nouze. “ „Samozřejmě. “ Usmála se.
Pak se Julian zeptal jemněji. „Proč jsi tak dlouho single? “ Majin úsměv mírně pohasl. Podívala se před sebe.
„Můj minulý vztah mě naučil jednu věc. “ „Co? “ „Že být s někým neznamená automaticky, že se necítíš sama. “ Julian poslouchal.
„Cítila jsem se s ním, jako bych pořád žádala o moc. Respekt, upřímnost, pozornost. Nakonec jsem si uvědomila, že nežádám o moc. Jen jsem žádala špatného člověka.
“ Julian pomalu přikývl. „Tomu rozumím. “ Maja se na něj podívala. „A co ty?
“ „Co já? “ „Proč jsi single? “ Julian se slabě usmál. „Řekněme, že peníze dělají lidi komplikovanými.
“ Maja se zasmála. „To zní jako velmi zvláštní problém. “ „Je. “ Podíval se před sebe.
„Občas potkáš někoho a přemýšlíš, jestli tě má vážně rád, nebo jestli má rád to, co si myslí, že jim můžeš dát. “ Maja ztichla. Rozuměla víc, než čekal. „Radši bych měla někoho, kdo mi dá klid,“ řekla.
Julian se na ni podíval. „Já taky. “ Než stačili cokoli říct, všimli si starší ženy, která se před nimi potýkala s malým stánkem s květinami. Začalo pršet.
Žena spěchala zakrýt květiny, ale vítr jí plachtu pořád odfukoval. Julian okamžitě zastavil. „Počkej tady. “ Šel k ní.
„Pomůžu vám. “ Žena vypadala překvapeně. „Ale, děkuji. “ Julian začal sbírat růže a snažil se je ochránit před deštěm.
Maja se k němu rychle přidala. Společně přenesli květiny pod přístřešek. Žena se pořád omlouvala. „Jen jsem je chtěla zachránit, než je déšť zničí.
“ Julian se podíval na květiny. „Kolik stojí všechny? “ Žena na něj zírala. „Všechny?
“ „Ano. “ Zaváhala. „Ale ty nepotřebuješ všechny ty květiny. “ Julian se usmál.
„Pak můžete jít dnes večer domů dřív. “ Žena se na něj podívala s upřímnou vděčností. „Bůh vám žehnej. “ Maja ho tiše sledovala.
Žádná kamera, žádné publikum, žádný důvod, proč by Julian měl na někoho zapůsobit. Prostě viděl někoho, kdo potřeboval pomoc, a zastavil se. Dotklo se jí to víc, než čekala. Žena začala balit věci a Julian zvedl jednu zbývající rudou růži.
Otočil se k Máji. „Tady. “ Usmála se. „Pro mě?
“ Přikývl. „Tohle je první skutečná věc, kterou jsem ti dnes večer dal. “ Maja se podívala na růži, pak na něj. „Tohle není součástí naší dohody.
“ „Vím. “ Jemně se usmála. „Tak co to je? “ Julian jí držel pohled.
„Něco, co jsem ti chtěl dát. “ Na chvíli Maja nemohla najít správná slova. Prostě růži přijala. A když pokračovali v chůzi lehkým deštěm, držela ji opatrně u hrudi.
Ani jeden z nich to ještě nevěděl, ale noc, která měla skončit falešným přítelem, už Máje dala něco mnohem nebezpečnějšího. Skutečný důvod na něj myslet, až půjde domů. Když Maja konečně dorazila domů, položila kabelku na stůl a podívala se na rudou růži, kterou stále držela v ruce. Usmála se.
Jaká zvláštní noc. Šla ven s kamarádkami a čekala, že to bude obyčejný večer plný škádlení. Místo toho se vrátila domů s falešným přítelem, krásnou vzpomínkou a růží od muže, kterého potkala před pár hodinami. Došla k pohovce a posadila se.
Nemohla přestat myslet na Juliana. Jeho klidný hlas, smysl pro humor, způsob, jakým poslouchal, když mluvila, a hlavně to, jak bez váhání pomohl prodavačce květin. Jemně se dotkla růže. „Tohle mělo být jen na jednu noc,“ zašeptala.
Ale nějak už věděla, že si to bude pamatovat dlouho. Na druhém konci města dorazil domů i Julian. Povolil si kravatu, položil telefon na stůl a chvíli tiše seděl. Strávil roky tím, že se vyhýbal situacím, jako byla tahle.
A přesto byla dnešní noc jiná. Maja ho nepožádala o peníze. Nesnažila se na něj zapůsobit. Ani nevěděla, kdo doopravdy je.
Prostě se k němu chovala jako k obyčejnému muži. A to bylo nějak osvěžující. Julian se sám pro sebe usmál, když si vzpomněl na její nervózní výraz, když k ní poprvé přistoupil. Souhlasil, že bude její falešný přítel na jednu noc.
Tím to mělo skončit. Ale když tam tak seděl a myslel na ni, uvědomil si něco, co nečekal. Nechtěl, aby ta noc skončila. A ani jeden z nich to ještě nevěděl, ale falešný vztah, který měl trvat jen jeden večer, už v obou zanechal otázku, co bude dál.
Druhý den ráno se Maja probudila a čekala, že jí budou události předchozí noci připadat jako vtipná vzpomínka. Ale než stačila dopít kávu, zazvonil telefon. Podívala se na obrazovku. Julian.
Usmála se dřív, než si to stačila rozmyslet. Zvedla to. „Dobré ráno. “ „Dobré ráno,“ řekl Julian.
„Přežila jsi svůj falešný vztah? “ Maja se zasmála. „Měla jsem strach. “ „Ty jsi měla strach?
“ „Samozřejmě. Byl jsem tvůj přítel. “ Usmála se. „Byl jsi můj přítel na jednu noc.
“ „Technicky vzato…“ Maja zavrtěla hlavou a smála se. Mluvili spolu pár minut, než musela Maja do práce. Když hovor skončil, chvíli zírala na telefon. Nebyla si jistá, proč jí jeho volání zlepšilo ráno.
Prostě si řekla, že to bylo proto, že k ní byl nečekaně laskavý. Nic víc. Později odpoledne se Maja zastavila ve své oblíbené kavárně poblíž práce. Sotva si objednala, když za sebou uslyšela povědomý hlas.
„Káva bez moc cukru, že? “ Maja se otočila. Stál tam Julian. Překvapeně na něj zírala.
„Co tady děláš? “ Usmál se. „Byl jsem poblíž. “ Maja se na něj podezřívavě podívala.
„Poblíž? “ „Ano. “ Zasmála se. „Stáváš se velmi pohodlným.
“ „Snažím se. “ Podal jí kávu. „Tvoje obvyklá. “ Maja se podívala na kelímek a pak na něj.
„Pamatoval sis to. “ „Říkala jsi mi to včera večer. “ Usmála se. Byla to taková maličkost, ale nějak znamenala víc, než měla.
Sedli si spolu na chvíli a mluvili o svém dni. Tentokrát žádné předstírání, žádné kamarádky, které by je sledovaly, žádný důvod si říkat přítel a přítelkyně. Byli to prostě dva lidé, kteří si užívali vzájemnou společnost. Druhý den ráno Julian zavolal znovu.
A další den. Někdy to byl jen rychlý hovor. Někdy se objevil poblíž jejího pracoviště. Jednou jí přinesl stejný nápoj, který měla ráda.
Jindy jí poslal zprávu s dotazem, jak dopadla důležitá schůzka. Pamatoval si maličkosti, a než si Maja uvědomila, jeho přítomnost se pomalu stala součástí její rutiny. Začala častěji kontrolovat telefon. Začala se usmívat, kdykoli se na obrazovce objevilo jeho jméno.
A kdykoli se někdo zeptal, proč se usmívá, měla vždy stejnou odpověď. „Nic. “ Ale hluboko uvnitř Maja věděla, že se něco mění. Muž, který souhlasil, že bude jejím falešným přítelem na jednu noc, se už nechoval jako cizinec.
A nějak se těšila, až ho zase uvidí. Bylo klidné sobotní odpoledne, když se Maja a Julian zastavili v malé sousedské kavárně. Nebylo na ní nic okázalého. Žádná drahá auta venku, žádné pracovní schůzky, žádné kamery.
Jen klidné odpoledne spolu. Maja vyprávěla Julianovi o vtipné chybě, kterou udělala v práci, když si všimla, že se najednou dívá na druhou stranu kavárny. Starší muž se snažil unést těžkou krabici s provozním materiálem. Než Maja stačila cokoli říct, Julian vstal.
„Pomůžu vám s tím. “ Muž vypadal překvapeně. „Ale ne, synku. Zvládnu to.
“ Julian se usmál. „Já vím, že zvládnete. Ale nechte mi pomoct. “ Vzal jednu stranu krabice a společně ji odnesli do skladu.
Maja to tiše sledovala. O chvíli později se Julian vrátil ke stolu. Maja se na něj zvědavě podívala. „Znáš ho?
“ Julian přikývl. „Samozřejmě. To je pan Harris. “ Maja se usmála.
„Víš, jak se jmenuje. “ „Pracuje tady. Párkrát jsem ho viděl. “ V tu chvíli šel kolem nich pan Harris.
Zazvonil mu telefon. Zvedl to, chvíli poslouchal a jeho výraz se změnil. Vypadal zklamaně. Julian si toho všiml.
„Co se stalo? “ Pan Harris si povzdechl. „Moje vnučka má dnes odpoledne školní vystoupení. “ Podíval se směrem do kavárny.
„Ale ten druhý pracovník nepřišel, takže myslím, že se tam nedostanu. “ Julian chvíli mlčel. Pak se podíval směrem k manažerovi. Za pár minut bylo všechno zařízené.
Julian tiše zaplatil za to, aby někdo zaskočil za pana Harrise na zbytek jeho směny. Pan Harris na něj zíral. „Tohle jsi udělal? “ Julian se usmál.
„Jděte se podívat na svou vnučku. “ Starší muž zaváhal. „Ale já nemůžu jen tak odejít. “ Julian zavrtěl hlavou.
„Jděte. “ Pak dodal jemně: „Ona si bude pamatovat, jestli jste tam byl. Stoly si to nepamatovat budou. “ Panu Harrisovi změkl pohled.
Několikrát Julianovi poděkoval, než spěchal pryč, aby se připravil. Maja celou dobu koukala. Julian se prostě vrátil na své místo, jako by se nestalo nic neobvyklého. Zvedl svou kávu.
Maja na něj dál zírala. Po chvíli se na ni podíval. „Co? “ „Nic.
Koukáš na mě. “ Maja se usmála. „Jen se tě snažím přijít na kloub. “ Julian se usmál.
„Dej mi vědět, až na to přijdeš. “ Maja se tiše zasmála. Ale uvnitř se něco změnilo. Viděla, jak Julian pomohl prodavačce květin.
Viděla, jak přirozeně se chová k lidem. A teď sledovala, jak tiše dal staršímu muži šanci být u někoho, koho miluje. Žádné publikum, žádná chvála, žádný důvod, proč by Julian měl na někoho zapůsobit. Prostě si všiml někoho, kdo potřeboval pomoc, a něco s tím udělal.
Maja se podívala do své kávy a snažila se skrýt úsměv. Ten muž se stával problémem, protože pokaždé, když si našla důvod si připomenout, že jejich vztah není skutečný, jí Julian dal další důvod na to zapomenout. Toho večera se Maja vrátila domů a pořád měla Juliana v hlavě. Položila kabelku na stůl a všimla si malého úsměvu na své vlastní tváři.
Snažila se ho ignorovat. Nešlo to. Převlékla se do pohodlného oblečení, udělala si čaj a usadila se na pohovku. Ale nějak jí všechno připomínalo jeho.
Způsob, jakým poslouchal, způsob, jakým si pamatoval maličkosti, které řekla, způsob, jakým se choval k lidem, když z toho neměl nic, a ten pocit, který měla, kdykoli byla v jeho blízkosti. Najednou zazvonil telefon. Maja se podívala na obrazovku. Julian.
Okamžitě se usmála, než zvedla hovor. „Ahoj. “ „Ahoj,“ odpověděl Julian. „Jak bylo zbytek dne?
“ „Dobře. “ Mluvit s ním teď bylo snadné. Bavili se o maličkostech, smáli se odpoledni a škádlili se způsobem, který jim začal přicházet přirozeně. Ani jeden z nich nechtěl hovor ukončit.
Nakonec Julian řekl: „Měla bys jít spát. “ Maja se usmála. „Ty taky. “ „Dobrou noc, Majo.
“ „Dobrou noc, Juliane. “ Hovor skončil. Maja pomalu položila telefon. Pár vteřin jen zírala na obrazovku.
Pak se usmála. Skutečný, bezmocný úsměv. Opřela se do pohovky. „Ale ne.
“ Slova jí unikla dřív, než je stačila zastavit. Věděla přesně, co se děje. Už si jen neužívala jeho společnost. Nezvedala jeho hovory ze slušnosti.
Neusmívala se, když se objevil, protože byl dobrý přítel. Líbí se jí. Maja si skutečně oblíbila Juliana. Zakryla si obličej oběma rukama a tiše se zasmála.
Tohle mělo být falešné. Podívala se na růži, kterou si nechala z jejich první noci. Její úsměv pomalu přešel v něco měkčího. Nezamilovala se do jeho peněz.
Ani neznala pravdu o jeho bohatství. Zamilovala se do muže, kterého poznala. Muže, který poslouchal, muže, který si pamatoval, muže, díky kterému se cítila respektovaná a v pohodě, aniž by za to něco chtěl. A to zjištění ji trochu děsilo.
Protože poprvé za velmi dlouhou dobu Maja nepřemýšlela o tom, jestli chce vztah. Přemýšlela o tom, jestli chce vztah s Julianem. Na druhém konci města měl Julian podobnou myšlenku. Tiše seděl ve svém bytě a díval se na telefon po jejich hovoru.
Strávil roky tím, že si namlouval, že být single je jednodušší, bezpečnější, klidnější. Ale Maja nějak proklouzla přes každou zeď, kterou si postavil. Neznala jeho bohatství. Nestarala se o jeho postavení.
A nějak, když byl s ní, se necítil jako miliardář, kterého všichni očekávají. Prostě se cítil jako Julian. Usmál se sám pro sebe. Možná nebyl falešný jen ten vztah, který se stal skutečným.
A ani jeden z nich netušil, že je čeká největší překvapení jejich příběhu. Druhý den ráno se Maja chystala do práce, když se zastavila v malé kavárně poblíž kanceláře. Objednala si svou obvyklou kávu a stála u okna a scrollovala na mobilu, když na ni čekala. Pak ji zaujalo něco na televizi nad pultem.
Na obrazovce zpravodajství o byznysu se objevila povědomá tvář. Maja strnula. Vzhlédla k obrazovce. Byl tam.
Julian. Ale tentokrát nestál vedle ní s šálkem kávy nebo nešel městem s úsměvem. Byl na obrazovce v úplně jiném světě. Moderátorka mluvila o společnosti Bennett Global Holdings a jejím mladém generálním řediteli Julianu Bennettovi.
Maji se rozšířily oči. Přistoupila blíž k televizi. Počkat. Poslouchala, jak moderátorka popisuje Juliana jako jednoho z nejmladších miliardářů v zemi a majitele Bennett Global Holdings.
Maja se nemohla pohnout. Káva jí stála netknutá v ruce. Muž, kterého potkala náhodou. Muž, který předstíral, že je její přítel.
Muž, který jí koupil zmrzlinu. Muž, který pomohl prodavačce květin v dešti. Muž, který tiše pomohl panu Harrisovi dostat se na vystoupení jeho vnučky. Ten muž byl miliardář.
Maja zírala na obrazovku v nevěřícnosti. Julian Bennett. Zašeptala jeho jméno. Najednou jí začaly docházet maličkosti, kterých si u něj všimla.
Sebevědomí. Ty drahé hodinky, kterých si sotva všimla. Způsob, jakým ho lidé poznávali. Způsob, jakým mluvil o penězích, jako by byly jen další součástí života.
A přesto se s žádnou z těch věcí nikdy nesnažil na ni zapůsobit. Maja si pomalu sedla. Její mysl se rozběhla. Proč jí to neřekl?
Proč jí dovolil věřit, že je obyčejný muž, který náhodou souhlasil, že bude jejím falešným přítelem? Pak přišla další myšlenka, mnohem nepříjemnější. Proč by někdo jako on chtěl předstírat, že je se mnou? Podívala se na svůj telefon.
Julianovo jméno bylo přímo tam. Palec se vznášel nad jeho kontaktem. Mohla mu zavolat. Mohla se ho zeptat na všechno.
Ale zaváhala. Protože najednou byly vzpomínky na posledních pár dní jiné. Měl o ni skutečně zájem, nebo byla celá ta věc nějaká hra? Maja zavrtěla hlavou.
Ne. Vzpomněla si na okamžiky, kdy se nikdo nedíval. Prodavačka květin, pan Harris, maličkosti, které dělal, aniž by čekal na uznání. Tyhle okamžiky nepůsobily falešně.
A přesto nemohla pochopit, proč by miliardář trávil čas se ženou, kterou potkal náhodou. Maja se podívala na jeho fotku v telefonu. Poprvé od doby, co ho poznala, nemyslela na muže, který předstíral, že je její přítel. Myslela na muže za tím jménem.
Juliana Bennetta. Miliardáře. A najednou měla jednu otázku, na kterou zoufale potřebovala odpověď. Bylo z toho vůbec něco skutečné?
Maja strávila zbytek dopoledne snahou pochopit, co právě zjistila. Julian Bennett byl miliardář. Muž, kterého potkala náhodou. Muž, se kterým se smála.
Muž, do kterého se začala zamilovávat, aniž by si to uvědomila. Ale pořád tu byla jedna otázka, na kterou nemohla odpovědět. Proč ona? Později odpoledne se Maja vrátila na stejnou ulici, kde všechno začalo.
Potřebovala čerstvý vzduch. Potřebovala čas na přemýšlení. A možná, hluboko uvnitř, doufala, že přijde. Pak ho uviděla.
Julian stál kousek od ní. Žádný ochranný tým, žádná okázalost, žádní obchodní partneři. Jen Julian. A v ruce držel malou kytici růží.
Maja zastavila. Podíval se na ni a jemně se usmál. „Vím, že jsi zjistila, kdo jsem. “ Maja přikývla.
„Proč jsi mi to neřekl? “ Julian se zhluboka nadechl. „Protože jsem chtěl, aby mě měl jeden člověk rád dřív, než se dozví, co mám. “ Maja se na něj podívala.
„A myslel sis, že nebudu? “ „Nevěděl jsem. “ Jemně se usmál. „Věděl jsem jen to, že když jsi mě potkala, nevěděla jsi, že jsem miliardář.
Nechovala ses ke mně jinak. Nesnažila ses na mě zapůsobit. “ Maja se podívala na růže. „Tak proč jsi mi pořád volal?
“ Julian se usmál. „Protože někde po cestě jsem přestal chtít být tvým falešným přítelem. “ Maja se na něj znovu podívala. Julian udělal krok blíž.
„Falešný přítel měl být jen na jednu noc. “ Odmlčel se. „Ale od té doby na tebe nepřestanu myslet. “ Maji změkl pohled.
Julian jí podal růže. „Už nechci předstírat. “ Maja je pomalu přijala. Chvíli oba mlčeli.
Julian se jí podíval do očí. Pak se k ní pomalu naklonil a nechal jí každou šanci ustoupit. Neustoupila. Jejich rty se setkaly v jemném, něžném polibku.
Trval jen okamžik, ale pro oba to byl pocit konce všeho falešného mezi nimi. Když se odtáhli, Maja se usmála. „Víš, myslela jsem si, že jen hraješ svou roli velmi dobře. “ Julian se usmál.
„Hrál. “ Tiše se zasmála. „Nejdřív. “ Na chvíli se na sebe prostě dívali.
Pak Julian položil otázku, která mezi nimi čekala. „Můžu přestat předstírat? “ Maja se usmála přes emoce v očích. „Ano.
“ Julian se usmál. Tentokrát žádná pravidla, žádný falešný vztah, žádné předstírání. Jemně ji vzal za ruku a Maja se jí držela. Šli spolu po stejné ulici, kde se poprvé potkali.
Kousek dál náhodou zahlédly Majiny tři kamarádky. Blondýnka vzrušeně chytila ostatní. „Drží se za ruce. “ Zrzka si zakryla pusu, aby se nesmála.
„Věděla jsem to. “ Černovlasá se usmála. „Konečně. “ Maja se podívala na Juliana.
On se podíval na ni a oba se usmáli. Žena, která si vymyslela přítele, aby unikla jednomu trapnému večeru, si nikdy nepředstavovala, že se z cizince, který se dobrovolně ujal role, stane muž, kterého bude skutečně chtít. A miliardář, který přestal věřit, že ho lidé mohou milovat pro to, kým je, konečně našel někoho, kdo poznal Juliana dřív, než se dozvěděl o miliardáři. Tentokrát mezi nimi nebyla žádná lež.
Jen dva lidé, kteří šli ruku v ruce, a milostný příběh, který začal falešným přítelem a stal se něčím naprosto skutečným.