Stála jsem ve dveřích jídelny a v obou rukou svírala malou zabalenou krabičku. Dům voněl po skořicové šunce a jehličí, svíčky na stole už dohořívaly a křišťálové skleničky chytaly měkké světlo. Uprostřed stolu ležely jmenovky, pečlivě psané křivým rukopisem, a já hledala tu svou. Nebyla tam.
Moje jméno nikde. U čela stolu seděl Colin, můj starší bratr, široký v ramenou, s tím věčným úsměvem přišitým k obličeji. Krájel medovou šunku s takovou samozřejmostí, jako by mu ten prostor patřil. Po jeho boku stála Lana, naše sestřenice, s máminým starým šátkem kolem krku.
Ten světle zelený hedvábný, který si máma schovávala na půlnoční mši. Lana usrkávala víno a tvářila se, jako by tam byla odjakživa. Znovu jsem přejela očima stůl. Možná jsem něco přehlédla.
Možná někdo odsunul židli, aby uvolnil místo. Ale ne. Stůl byl kompletní, plný, dokonale prostřený. Beze mě.
Podívala jsem se na mámu, která zrovna urovnávala sladké brambory s marshmallow. Vyhýbala se mému pohledu, a když jsem otevřela pusu, otočila se k Colinovi a zeptala se ho na něco o krůtě, jako by mě tam vůbec nebylo. Zalapala jsem po dechu. To snad není možný.
Zapomněla jsi na moje místo, řekla jsem nahlas a snažila se, aby mi hlas nezněl zlomeně. Colin se ani nezastavil v žvýkání. Jen odhrkl vidličkou kousek šunky a pronesl to tak ledově, jakoby komentoval počasí. Je to venku.
Všichni o tom víme. Ta slova visela ve vzduchu jako kouř. V jídelně se rozhostilo bezdeché ticho. Lana vypustila tichý zvuk, něco mezi povzdechem a zachrčením.
Jeden z bratranců z druhého kolena se ošíval na židli, vidlička cvrkla o porcelán. Ale nikdo nepromluvil. Nikdo se nezasmál, nikdo nic nenamítal. Nikdo neřekl ani slovo na moji obranu.
Stála jsem tam a tváře mi hořely. Ne že by mě bolelo, že to řekl on. Bolelo mě, že to všichni ostatní nechali jen tak viset ve vzduchu, jako modlitbu, kterou se nikdo neodváží odříkat. Mohla jsem se otočit a odejít.
Mohla jsem udělat scénu, křičet, něco rozbít. Ale místo toho jsem udělala krok vpřed. Položila jsem tu malou krabičku před Colinův talíř, naklonila se k němu tak blízko, aby to slyšel jen on, a zašeptala: Podívej se pod sv