Déšť bičoval okna penthouseu s výhledem na Magnificent Mile a uvnitř bylo chladněji než v tom zatraceném čikagském větru. Uprostřed pracovny stál obrovský dubový stůl jako popravčí blok a před ním Victoria. Tři roky byla jediným světlem v temném, násilím postaveném světě Nathaniela Crosse. Ošetřovala jeho střelná zranění, lhala federálním agentům u jejich dveří a držela ho během nočních můr zrozených z života prosyceného krví.
Ale když se teď podívala na muže naproti stolu, nepoznala ho. Měl čelist zaťatou jako žula a oči zbavené veškerého tepla, které si schovával jen pro ni. Mezi nimi ležela otevřená hnědá složka s dokumentem, pod ostrým světlem lampy jasně čitelným. Žádost o rozpuštění manželství.
„Podepiš to. “ Nathanielův hlas byl nízký, nebezpečný. Byl to hlas, který používal, když nařizoval vraždy, ne ten, kterým mluvil se svou ženou. Victorii došel vzduch.
„Nathanieli, prosím, musíš mě vyslyšet. Nikdy jsem se nesetkala s agentem Thomasem Wrightem. Nedala jsem jim rozvrhy zásilek. Musíš mi věřit.
“
„Věřit ti? “ Nathaniel vstal a jeho velikost zaplnila místnost. Naklonil se přes stůl, klouby mu zbělely. „Mám fotky, časově označené sledování.
Mám bankovní záznamy o převodu půl milionu dolarů na offshore účet pod tvým dívčím jménem. Federálové vtrhli do skladu a tři z mých nejlepších mužů jsou mrtví. Prodala jsi mě, Victorie. “
„Byla jsem na klinice!
“ vykřikla a hlas se jí lámal. „Brala jsem si krevní vzorky. Říkala jsem ti, že se necítím dobře. Někdo mě napálil.
Podívej se na mě. Opravdu si myslíš, že bych ti mohla ublížit? “
Ze stínu se ozvalo tiché, cynické povzdechnutí. Do světla vstoupila Vivien, bezohledná spojka montrealských frakcí, žena, která se posledních osm měsíců vetřela do Nathanielova vnitřního kruhu.
Měla na sobě vínový oblek a rty zkroucené do soucitného, přesto naprosto výsměšného úsměvu. „Popírání je přirozená reakce na trauma,“ zamumlala. „Je v pasti. FBI jí určitě slíbila imunitu.
Musíš chránit syndikát. Rodiny z New Yorku sledují, jak si poradíš se zrádcem ve vlastní posteli. “
Victoria cítila, jak jí pohled na Vivien stojící tak blízko jejího manžela zaplavuje žaludek nevolnou jasností. Nebylo to jen o uniklých trasách.
Vivien chtěla impérium a chtěla i krále. A Nathaniel, zaslepený paranojou, jí nechal tahat za nitky. „Řekni jí, ať odejde,“ zašeptala Victoria se slzami v očích. „Ať odejde, abych si mohla promluvit se svým manželem.
“
„Už žádného manžela nemáš. “ Nathanielův hlas klesl do děsivě mrtvolného tónu. Zvedl těžké pozlacené pero Montblanc a hodil ho na papíry. Dopadlo s tíhou zavírající se rakve.
„Podepiš to. Z tohoto penthouseu odejdeš jedině s tím, co máš na sobě. Pokud tě ještě někdy uvidím v Chicagu, nebo pokud cokoli řekneš Wrightovi, zapomenu, že jsem tě kdy miloval. “
Slova jí zasáhla fyzickou silou.
„Kdysi miloval. “ Victoria zírala na muže, pro kterého obětovala všechno, kvůli němuž se odvrátila od vlastní rodiny i poklidného života učitelky. Milovala monstrum, protože v něm viděla zlomeného chlapce. Ale ten chlapec byl pryč.
Zůstalo jen monstrum. Po tváři jí stekla horká slza. Neotřela si ji. S roztřesenou rukou vzala pero.
„Doufám,“ řekla křehkým šepotem, „že až konečně pochopíš, cos udělal, výčitky tě sežerou zaživa. “
Přitiskla pero k papíru a podepsala se dívčím jménem, bez jeho příjmení. Položila pero a bez jediného slova se otočila. Ne podívala se na Vivien, ani na Nathaniela.
Prostě odešla. Těžké mahagonové dveře se za ní zavřely s konečností, která nechala vzduch v místnosti příliš těžký k dýchání. Nathaniel zíral na mokrou skvrnu od slzy u jejího podpisu. Zvláštní ostrá bolest mu sevřela hruď.
Potlačil ji. Byl hlavou syndikátu Cross. Neměl luxus milosrdenství. „Udělal jsi správnou věc, Nate,“ zamňoukala Vivien a přiblížila se k němu.
Nathaniel prudce ucukl. „Nedotýkej se mě. Ztrať se. Zavolej Lea a řekni mu, ať připraví auta.
“
V hlavní ložnici se Victoria pohybovala mechanicky, jako by její mysl byla oddělená od těla. Vytáhla ze šatníku malou ošuntělou tašku, stejnou, se kterou se před třemi lety nastěhovala. Ignorovala řady značkových šatů a šperky v hodnotě tisíců dolarů. Byly to krvavé peníze.
Nechtěla z nich nic. Zabalila dvoje džíny, pár svetrů a boty. Když sáhla po kosmetické taštičce, narazila na malou bílou obálku zastrčenou pod organizérem. Zachytil se jí dech.
Uvnitř byl ultrazvuk. Drobné zrnité zobrazení. Osm týdnů. To ráno to byla na klinice potvrdit.
Plánovala to Nathanielovi říct dnes večer. Naivně si myslela, že dítě bude katalyzátorem, který ho přiměje odstoupit od syndikátu. Místo toho jí podal rozvodové papíry a vyhrožoval smrtí. „Je mi to tak líto,“ zašeptala a přitiskla fotografii k roztřeseným rtům.
„Je mi to líto, maličký. Jsme teď jen ty a já. “
Strčila obálku do vnitřní kapsy tašky. Zazipsovala ji a oblékla si zimní kabát.
Prošla honosnou předsíní, stiskla tlačítko soukromého výtahu. V odrazu leštěných ocelových dveří vypadala jako duch. Bledá, s prázdnýma očima, zbavená života. Vešla do výtahu a sledovala, jak se dveře penthouseu zavírají a pečetí poslední tři roky jejího života.
Na ulici byl čikagský vítr brutální. Déšť se změnil v mrazivou plískanici. Victoria si nevzala taxík. Nechtěla žádnou elektronickou stopu.
Šla čtyři bloky na stanici CTA a jela vlakem v tichosti, obklopená cestujícími, kteří si plačící ženy v rohu nevšímali. Na autobusovém nádraží vytáhla nouzovou hotovost, kterou si schovávala z učitelských let. „Kam, slečno? “ zeptal se agent u přepážky.
Victoria pohlédla na odjezdovou tabuli. New York byl příliš blízko jeho spojenců, Miami mafiánské teritorium. Zahlédla trasu na pacifický severozápad. „Astoria, Oregon.
Jednosměrně. “
O třicet minut později seděla vzadu v autobuse Greyhound a sledovala, jak světla Chicaga mizí ve tmě. Opřela si hlavu o studené sklo a ochranitelsky si objala ploché břicho. Slzy konečně přestaly, nahrazené chladným odhodláním.
Victoria Crossová byla mrtvá. Victoria Haysová přežije, ať to stojí cokoli. Zpět v penthouseu Nathaniel stál ve tmě a sledoval plískanici bičující okna. Sklenice burbonu stála nedotčená.
Naslouchal tichu, které znělo nepředstavitelně prázdně. Chyběl mu zvuk jejích bosých nohou na parketách. Chyběla jí vůně vanilkového parfému. Sevřel sklenici, až mu praskaly klouby, a hodil ji proti kamennému krbu.
Křišťál se roztříštil na tisíce kusů. Ochránil své impérium, vyřízl zkaženost. Tak proč měl pocit, že právě podepsal vlastní rozsudek smrti? Uplynulo dvaadevadesát dní.
Za tu dobu syndikát Cross rozšířil své teritorium o čtyřicet procent. Nathaniel se stal nemilosrdnou, nepředvídatelnou silou, zcela zbavenou vypočítavé trpělivosti, která ho proslavila. Hodně pil, málo spal a noci trávil plánováním násilných převzetí. Dokonce i Leo Bennett, jeho věrný podřízený, začínal pochybovat o jeho příčetnosti.
Jedné úterní noci se první trhlina v iluzi konečně otevřela. Nathaniel stál ve sklepě opuštěného masokombinátu, kde na židli seděl přivázaný Frankie Russo, prostředník, který se pokusil odčerpat zbraně ze skladu. Frankie byl zbitý, s opuchlým okem. „Kdo ti dal přístupové kódy?
“ zeptal se Nathaniel mrazivě monotónním hlasem. „Přísahám, nekoupil jsem je od tvých lidí,“ vyplivl Frankie krev. „Koupil jsem je od třetí strany. “
„Neexistuje žádná třetí strana s přístupem k mému šifrování.
“
„Počkej! “ vykřikl Frankie, když Leo zvedl železnou tyč. „Byla to ta žena, ta montrealská spojka! Už měsíce prodává tvoje kódy.
Ona zorganizovala léčku na Navy Pier. Ona vyzradila trasy agentu Wrightovi. Ne tvoje žena. Zaplatila hackerovi, aby zfalšoval převody a nastrčil důkazy na tvou ženu, abys ji vyhodil a ona mohla zaujmout její místo.
“
Slova zasáhla Nathaniela jako sprška kulek. Vyrazil mu dech. „Lžeš,“ zašeptal, ale hlas se mu třásl. „Mám zvukové soubory!
Můj šéf nahrál schůzku se spojkou. Je to na flash disku v mém bytě. Tvoje žena je nevinná. “
O hodinu později seděl Nathaniel vzadu ve svém obrněném SUV s notebookem na klíně.
Z reproduktorů zněl čistý hlas Vivien Sinclair: „Ta žena je přítěž. Cross je příliš měkký, když je nablízku. Zfalšovala jsem offshore účty. Vyzradím trasu federálům, podstrčím logy na Victorin notebook a on udělá špinavou práci za nás.
“
Nathaniel přestal vnímat zvuk. Slyšel jen Viktorin hlas z doby před třemi měsíci: „Někdo mě obviňuje, Nate. Podívej se na mě. “ A pak: „Doufám, že až si uvědomíš, co jsi udělal, výčitky tě sežerou zaživa.
“
Z jeho hrdla se vydral zvuk. Nebyl to křik, ale řev zraněného zvířete. Rozbil notebook pěstmi, pořezal si klouby o sklo. „Jeď do penthouseu.
Hned. “
Vrazil do ložnice, prohledal skříň, vytrhal prázdná ramínka, vysypal šperky na podlahu. Když vytrhl spodní zásuvku z kolejnic, uvolnila se skrytá přihrádka. Na podlahu se vysypaly papíry.
Lékařské účty, účtenky z klinik a pod nimi laboratorní zpráva z toho dne, kdy ji vyhodil. Pacientka: Victoria Hayes Cross. Výsledek: pozitivní. Odhadované těhotenství: osm týdnů.
Nathaniel přestal dýchat. Papír mu vyklouzl z krvavých prstů. Byla těhotná. Nosila jeho dítě a on ji obvinil ze zrady.
Vyhodil ji do mrazivé vánice s ničím. Z jeho hrdla se vydralo temné, děsivé zasmání. Smích muže, jehož mysl se zhroutila. Leo vběhl do místnosti.
„Nate, co uděláme? “
„Zavolej rodiny z New Yorku,“ zašeptal Nathaniel nebezpečně klidným hlasem. „Spojenectví s Montrealem končí. “
„Nemůžeš to jen tak ukončit.
Začneš válku. Zničí to celé impérium. “
„Ať to shoří. Spalte každý sklad, potopte každou loď, vyvražděte každého, kdo je spojený s Vivien Sinclair.
Je mi jedno, jestli mě to bude stát každý dolar, každé území, každého muže. Rozbořme to impérium až do základů. A až nezbyde nic než popel, najdu svou ženu. “
Demontáž syndikátu se neodehrála v tichých zasedacích místnostech.
Odehrála se s ohlušujícím řevem muže, který si vyrval vlastní srdce a rozhodl se, že svět bude krvácet s ním. Během osmačtyřiceti hodin zahájil Nathaniel čistku tak násilnou, že se o ní šeptalo ve federálních kancelářích ještě deset let. Zlikvidoval offshore aktiva v hodnotě osmdesáti milionů dolarů, čímž uvrhl montrealskou frakci do okamžitého dluhu. Nařídil potopit kontejnery s třiceti miliony v kartelových zbraních.
Válka začala následující noci. Nathaniel osobně vedl útok na hotel, kde se Vivien zabarikádovala. Prolomili servisní výtahy a prohnali se luxusními chodbami jako kobylky. Palba tříštila křišťálové lustry.
Nathaniel se pohyboval chaosem jako duch, s kulkami svištícími kolem hlavy, aniž by mrkl. Vivien našel v ložnici, jak se škrábe k balkónu. Když ho uviděla, tvář jí ztratila všechnu barvu. „Nate, počkej.
Kartel tě za to rozseká. Ničíš všechno, cos vybudoval, kvůli ženě, která byla pro tenhle život příliš slabá. “
Nathanielův výraz se nezměnil. „Nebyla příliš slabá.
Byla příliš dobrá a tys mě donutil ji zahodit. “
„Můžu ti dát montrealské trasy! “ vzlykala a padla na kolena. „Už jsi mi všechno vzala.
“ Neváhal. Ozvěna výstřelu se rozlehla honosným apartmá. Následující tři týdny Chicago hořelo. Kartel se pomstil a Nathaniel jim čelil politikou spálené země.
Sám zapálil své sklady, vydal své muže FBI a poslal šifrované pevné disky s důkazy agentu Wrightovi. Rozbil podsvětí tím, že se vrhl na granát. Když se kouř rozptýlil, impérium bylo pryč. Nathaniel Cross byl duch, hledaný muž bez království, s jediným posláním.
Najít Viktorii. Déšť v Astorii v Oregonu byl jiný. Nebyl útokem, ale stálým melancholickým společníkem, který halil historické město do šedé mlhy vonící slanou vodou a mokrým asfaltem. Pro Viktorii byla ta ponurost dokonalým pláštěm.
Stála za pultem kavárny Pier 11 a utírala kávovar, zatímco ranní mlha stoupala od řeky Columbia. Měla na sobě tlustý vlněný svetr, který jen málo skrýval výrazný oblouk jejího břicha. Sedm měsíců. Byla ve dvacátém osmém týdnu těhotenství.
Žila pod jménem Sara Millerová, v malém průvanem zasaženém bytě nad antikvariátem. Platila vše v hotovosti a večery trávila čtením svému nenarozenému dítěti. Byla v bezpečí, ale úplně sama. Trauma z odchodu ji pronásledovalo.
Pokaždé, když kolem projelo tmavé SUV, srdce jí skočilo do krku. Noční můry byly nejhorší. Sny, kde nad ní stál Nathaniel s mrtvýma očima a podával jí pero. Procitávala s pláčem a šeptem se omlouvala svému dítěti.
„Zase děláš to svoje zírání, Saro. “ Betty, šedesátiletá majitelka kavárny, se na ni dívala s mateřským znepokojením. „Jdi si sednout dozadu a dej si čaj. To dítě se každým dnem narodí a já nebudu rodit na linoleu.
“
Victoria si rozvázala zástěru a posadila se do opotřebovaného křesla. Položila si ruce na břicho, cítila silné kopání. „Jsme v pořádku, maličký. Jsme jen my.
Jsme v bezpečí. “
Zvon nad dveřmi zacinkal. Pak uslyšela hlas, který jí zmrazil krev v žilách. „Dobré ráno.
Hledám mladou ženu. Brunetku. Možná se jmenuje Victoria, nebo možná úplně jinak. “
U pultu stál agent Thomas Wright z FBI.
Panika, absolutní a oslepující, ji sevřela. Wright si jí ale všiml, prošel kolem Betty a zamířil přímo k ní. Zastavil se, oči mu spočinuly na jejím břiše a přes přísné rysy mu přeběhl záblesk šoku. „Paní Crossová, neutečte, prosím.
Nejsem tu, abych vás zatkl. Nejste vyšetřována. “
„Jak jste mě našel? Poslal vás Nathaniel?
“
Wright se hořce zasmál. „Nathaniel Cross je nejhledanější muž v Americe. Našel jsem vás, protože jste minulý týden navštívila předporodní kliniku v Seaside a jejich záznamy se napojily na federální databázi. “
Sáhl do trenčkotu a vytáhl hnědou složku, stejné barvy jako ta s rozvodovými papíry.
Uvnitř byly fotografie. Sklady Navy Pier zčernalé kouřící krátery. Noční kluby obehnané policejní páskou. „Syndikát Cross je pryč.
A nebyli to federálové, byla to práce Nathaniela. Poté, co jsi zmizela, zjistil, že byl podražen. Vivien Sinclair to naaranžovala, prodala jeho kódy, unikla trasy mně. Nathaniel ji popravil a pak systematicky rozebral vlastní impérium.
Spálil své peníze, potopil své zásilky a vydal své muže úřadům. Začal válku s kartelem, jen aby vyhladil její podporovatele. Zničil všechno, co deset let budoval. “
„Proč?
“ zašeptala Victoria. „Kvůli tobě. A když se dozvěděl o dítěti, uvědomil si, že impérium, které mělo chránit jeho rodinu, ji zničilo. Tak ho zničil.
Teď je duch, ale kartel na něj vypsal odměnu pět milionů dolarů. Pokud zjistí, že zničil drogový kruh kvůli těhotné bývalé ženě, budou hledat tebe, aby ho vylákali. Chci tě dát do ochranného programu. Pojď se mnou.
“
Victoria se podívala na agenta. Myslela na sterilní bezpečné domy, na dítě narozené obklopené strážemi. A pak myslela na Nathaniela, krvácejícího a loveného, který spálil svět kvůli chybě, kterou nemohl napravit. „Ne.
Přežila jsem mafiánského bosse. Přežila jsem vyhození do mrazivého deště. Přežiju i tohle. Ale nevychovám své dítě ve federální kleci.
Odejděte. “
Wright dlouze zíral. Poznal neústupnou tvrdohlavost. Povzdechl si a podal jí mobilní telefon.
„Pokud uvidíš někoho z kartelu, stiskni jedničku. Mám tu za deset minut taktický tým. “
Victoria vzala telefon. Neřekla děkuji, jen sledovala, jak agent odchází.
Nathaniel Cross nevypadal jako král Chicaga. Seděl za volantem ukradeného, zrezivělého Fordu F-150 z roku 1998, proplétal se deštěm zalitými cestami pacifického severozápadu. Měl na sobě vybledlou bundu Carhartt, tvář pokrytou neupraveným vousem. V levém rameni měl střelnou ránu od nájemného vraha kartelu, kterou si sám zašil v motelu.
Bolest sotva vnímal. Vnímal jen souřadnice na ukradeném notebooku. Trvalo mu čtyři měsíce, než se naboural do komunikace agenta Wrighta. Zahlédl záznam z předporodní kliniky.
Astoria. Zaparkoval na vedlejší ulici a šel pěšky. Jeho boty šplouchaly v kalužích, oči bloudily v mlze. Pak to uviděl.
Kavárna Pier 11. Přes zamlžené sklo uviděl siluetu. Utírala stůl. Měla unavená ramena a hnědé vlasy v neupraveném drdolu.
Když se otočila bokem, uviděl nezaměnitelný oblouk jejího břicha. Kolena se mu skoro podlomila. Opřel se roztřesenou rukou o studené sklo. Bylo to skutečné.
Dítě. Jeho dítě. Z hrudi se mu vydral vzlyk. Victoria se zastavila.
Cítila mravenčení na zátylku. Pomalu otočila hlavu k oknu. Skrz promočené sklo viděla muže, jak na ni zírá. Zanedbaného, vousatého.
Ale pak se setkala s jeho očima. Těmi bouřkově šedými. Upustila hrníček, který se roztříštil o podlahu. Udělala krok zpět, ruce instinktivně k břichu.
Hrůza, čistá a neředěná, jí přeběhla přes tvář. Nathaniel viděl její strach namířený na něj. Bolelo to víc než olovo v rameni. Zavřel oči, hlava mu klesla v hanbě.
Nemohl vejít. Otočil se k odchodu, ale zvonek nad dveřmi zacinkal. „Nathanieli. “
Ztuhl.
Pomalu se otočil. Victoria stála v otevřených dveřích, třásla se, slzy jí stékaly po tvářích. Udělal krok k ní a nohy se mu zastavily. Bývalý šéf syndikátu Cross, nejobávanější muž Chicaga, klesl na kolena na mokrý chodník.
„Tory. Omlouvám se. Bože, Tory, hrozně se omlouvám. “ Déšť mu lepil vlasy na čelo a mísil se se slzami.
„Nepřišel jsem prosit o odpuštění. Vím, že si ho nezasloužím. Vím, že jsem ztratil právo být otcem toho dítěte v den, kdy jsem ti podal to pero. Jen jsem tě musel vidět.
Mám peníze, čisté. Dám ti je a odejdu. Navždy. Slibuju.
“
Victoria sledovala krev prosakující ramenem jeho bundy, zničení vryté do každé linie jeho tváře. „Wright mi ukázal fotky. Zničil jsi všechno. “
„Byl to jed.
Postavil jsem klec a zamkl tě v ní. Nechal jsem se přesvědčit, že jsi nepřítel, když jsi byla jediné skutečné, co jsem měl. “
Než stačila odpovědět, skřípění těžkých pneumatik rozřízlo ranní klid. Na konci bloku se dva černé Cadillacy prohnaly kolem rohu a mířily přímo k nim.
Nathaniel prudce zvedl hlavu. Zármutek v jeho očích okamžitě vystřídal smrtící instinkt. Kartel ho našel. A co hůř, našel ji.
Nemyslel. Vrhl se vpřed a srazil Viktorii za dveře kavárny, právě když explodovala skleněná výloha. Sprška automatické palby roztrhala kávovar, rozdrtila vitríny a prokousala dřevěné stěny. Nathaniel ji celým tělem pokrýval, chránil její břicho, zatímco na ně padalo sklo a trosky.
„Zůstaň dole! “ zahřměl a vytáhl z pasu těžký Glock. Dva nájemní vrazi se prokopali skrz roztříštěnou výlohu. Nathaniel se odvalil od Victorie, vynořil se nad pultem a dvakrát vystřelil.
První žoldák se zhroutil. Druhého srazil třemi ranami do mezery pod vestou. Ale venku byli další. Salva potlačovací palby roztrhala pult.
Nathaniel zasténal, když mu kulka pronikla pravým bokem. Zhroutil se zpět k Viktorii. „Nate! “ vykřikla a přitiskla ruce k jeho krvácejícímu boku.
„Zůstaň se mnou! “
„Jsem v pořádku,“ zakašlal. „Zbývají dvě kulky. Jestli prorazí pult, zavři oči.
“
Než stačili žoldáci postoupit, ticho rozřízlo vytí sirén. Čtyři obrněné federální SUV se divoce prohnaly Marine Drive. Agent Wright vedl ozbrojený tým. Kartel se nevzdal a ulice se rozpoutala v divokou přestřelku, ale byli beznadějně přemoženi.
Za devadesát sekund bylo ticho. Nathaniel slyšel těžké dupání bojových bot. Sáhl roztřesenou rukou a jemně Viktorii odstranil kousek sádrokartonu z vlasů. „Teď jsi v bezpečí.
“ Vyprázdnil zbraň, vyhodil zásobník a hodil prázdný Glock přes pult. „Jsem neozbrojený! Je to civilistka. Přiveďte medika pro mou ženu.
“
Wright obešel pult a zíral na bývalého krále vykrvácejícího na podlaze pekárny. „Okamžitě sem přiveďte autobus. Vezmu si tu dohodu, Crossi. “
„Dám vám dešifrovací klíče.
Dám vám všechno. Jen ji nechte zmizet. “
O tři dny později se sterilní bzučení monitoru ozývalo v soukromém pokoji v nemocnici Columbia Memorial. Victoria stála ve dveřích s rukou na břiše a sledovala Nathaniela.
Byl připoutaný řetězy k posteli, bledý a potlučený, napojený na infuzi. Přežil operaci, ale vypadal jako stín titána, který kdysi ovládal Středozápad. Pomalu otevřel oči. „Neměla bys tu být,“ zachraptěl.
Victoria si přistrčila židli a posadila se. „Dítě je v pořádku. Je to chlapec. “
Jedna slza mu vyklouzla z oka.
„Bude potřebovat lepší matku, než má otce. “
„Wright mi řekl o dohodě. Přijímají tvou výpověď. Díky tvé spolupráci ti povolili pět let ve FCI Sheridan a poté ochranu svědků.
Převedl jsem na Wrighta čistý účet. Dva miliony pro tebe a dítě. Vezmi si je, jdi do programu, najdi si dobrého muže. Někoho, kdo ti nepřivede ďábla ke dveřím.
“
Victoria seděla tiše a dívala se na ocelový náramek na jeho zápěstí. Vzpomněla si na rozvodové papíry, ale pak si vzpomněla na muže, který rozbil impérium, nechal si vzít kulku do žeber a dobrovolně se vydal do federálního vězení, jen aby zajistil, že ona bude moci dýchat. Monstrum zemřelo. Zůstal jen Nathaniel.
Natáhla ruku a jemně mu obepnula potlučené prsty. „Pět let je dlouhá doba. Ale není to celý život. A chlapec potřebuje svého otce.
“
Nathaniel vydal roztřesený, nevěřícný dech. „Tory, zničil jsem všechno. “
„Zničil jsi syndikát. “ Naklonila se a políbila ho na čelo.
„Zachránil jsi nás. Až vyjdeš, nebudeme potřebovat impérium. Budeme potřebovat jen jeden druhého. “
Poprvé v životě Nathaniel Cross zavřel oči a pocítil něco, co ve světě podsvětí nikdy nepoznal.
Klid. Čikagský král zemřel, ale muž, který přežil oheň, byl konečně připraven žít.