Krev, burbon a miliardová zrada. Viktor Castellion byl jen vteřiny od toho, aby vlastnoručně podepsal rozsudek smrti nad celým svým lodním impériem. Spoléhal na překladatele, který ho potichu prodával na jatka. Nevěděl to.
Němečtí vlci sedící naproti přes mahagonový stůl nevěděli, že se jejich spiknutí hroutí. Jen Penelope Gegerová to věděla. Byla to jen tlustá, neviditelná servírka, která jim dolévala sklenice s vodou. Ale mluvila plynně německy.
A poznala rozsudek smrti, když ho slyšela. Váš překladatel vám lže. Penelope přesně věděla, jaký svět vnímá. Při své váze s ní bylo neustále zacházeno buď jako s pohodlným kusem nábytku, nebo jako s neviditelnou entitou naprosto bez významu.
V hypermaskulinním a nebezpečném světě Monarch Room, ultraexkluzivního jídelního klubu pouze pro zvané, ukrytého pod rušnými ulicemi Manhattanu, byla její největší předností právě to, že byla neviditelná. Neměla lícní kosti ostré jako břitva ani štíhlou postavu jako ostatní hostesky. Byla měkká, zaoblená a nesla svou váhu s tichou důstojností, kterou si většina velkých zločinců pletla s poslušností. Protože byla tlustá, muži v oblecích na míru od Toma Forda se jí nesnažili strčit do kapsy u zástěry karty od hotelových pokojů.
Nesnižovali hlas, když jim nalévala sklenice burbonu za dvě stě dolarů. Pro titány podsvětí byla prostě jen personál. A to byla jejich první chyba. Penelopina matka byla vojenská lingvistka umístěná v Mnichově.
Penelope tam strávila prvních osmnáct let života obklopena drsnou, hrdelní krásou německého jazyka. Snila v němčině. Pro zábavu četla Goetha. Ale tady, v potemnělém, jantarově osvětleném suterénu Monarch Room, byla prostě Penny.
Silnější dívka, která přesně věděla, jak vybalancovat tác s křišťálovými karafami bez jediného hlásku. Toho večera byla soukromá jídelna dusivě napjatá. Klimatizace běžela naplno, a přesto se muži u stolu potili. V čele těžkého dubového stolu seděl Viktor Castellion.
Byl to muž vytesaný ze žuly a násilí. Jako nezpochybnitelná hlava zločinecké rodiny Castellionů ovládal přístavy na východním pobřeží železným, nemilosrdným stiskem. Bylo mu čtyřiatřicet let. Byl zničujícím způsobem pohledný, brutálním, zjizveným způsobem, a měl oči barvy pohmožděné zimní oblohy.
Mluvil zřídka. Když už promluvil, muži většinou krváceli. Naproti Viktorovi seděl Deter Kaufman, manažer z Rheinur Logistics, legální zástěrky pro největší organizovaný zločinecký syndikát v Berlíně. Detera z obou stran hlídali dva obrovští muži, jejichž na míru šitá saka sotva skrývala vybouleniny ramenních pouzder se samopaly Heckler und Koch MP5K.
Viktorovo impérium se chtělo rozšířit na evropské lodní trasy. Deter měl evropské přístavy. Měl to být sňatek z rozumu, zprostředkovaný mnohamilionovou smlouvou, která ležela mezi nimi na stole. Po Viktorově pravici seděl Oliver Trent, jeho důvěryhodný překladatel.
Oliver byl uhlazený, nosil oblek, který se až příliš leskl, a vlasy měl zčesané dozadu drahou pomádou. Viktor neuměl ani slovo německy a Deter absolutně odmítal mluvit anglicky, s odvoláním na zvrácený smysl pro národní hrdost. Oliver byl mostem mezi nimi. Penelope stála naprosto nehybně v rohu místnosti a splývala s těžkými sametovými závěsy.
Její černá uniforma se mírně napínala přes její velkorysé křivky. Dýchala mělce a čekala na signál, aby jim doplnila pití. Deter Kaufman se naklonil dopředu, spojil prsty a podíval se přímo na Viktora. Promluvil rychlou, tichou němčinou.
Penelopě ztuhla krev v žilách. Zamrkala a srdce jí bušilo o žebra jako uvězněný pták. Rozuměla každému slovu. Jakmile budou smlouvy podepsány, zlikvidujeme jeho správce přístavů v New Jersey.
Moji muži dnes v noci převezmou doky. Než se probudí, nebude mít nic. Bylo to naprosté nepřátelské převzetí. Masakr.
Deter neuzavíral s Viktorem partnerství. Plánoval zmasakrovat jeho poručíky a ukrást jeho impérium ve vteřině, kdy inkoust na papíře zaschne. Penelope přesunula pohled na Olivera Trenta a čekala, až tento uhlazený překladatel tlumočí hrozbu smrti. Oliver věnoval Viktorovi hladký, uklidňující úsměv.
Pan Kaufman říká, že jakmile budou smlouvy podepsány, plynule integruje vaše správce přístavů v New Jersey se svým evropským týmem. Očekává do rána vysoce ziskový přechod. Oliver překládal plynule, jeho hlas kapal profesionálním klidem. Penelopě se zatočila hlava.
Oliver Trent lhal. Oliver nejenže špatně překládal, ale aktivně se podílel na převratu. Byl koupený. Uvědomění na ni dopadlo silou nákladního vlaku.
Viktor Castellion, muž, kterého se obávala FBI i sicilská mafie, seděl v sametem obložené místnosti a slepě kráčel na jatka, protože věřil muži, který seděl vedle něj. Viktor pomalu přikývl. Jeho pronikavé modré oči byly upřeny na Detera. Sáhl do náprsní kapsy svého tmavě šedého obleku a vytáhl těžké zlaté plnicí pero Montblanc.
Odklopil víčko. Penelopiny ruce se začaly třást. Pokud zůstane zticha, stane se spoluviníkem masakru. Na docích v New Jersey dnes v noci zemřou stovky mužů.
Viktor bude systematicky rozebrán a pravděpodobně zavražděn. Ale pokud promluví, je jen servírka. Tlustá, bezvýznamná servírka v místnosti plné špičkových predátorů. Kdyby přerušila schůzku takového rozsahu, Viktorovi vlastní bodyguardi, stojící s kamennou tváří u dveří, by ji mohli zastřelit dřív, než by ze sebe vydala hlásku.
Deter se usmál chladným, plazím zakřivením rtů a ukázal na smlouvu. Ten idiot podepíše, a pak vám pošleme vaše dva miliony, Olivere. Dodalo Deter ležérně německy. Oliver ani neškubl, jen mu krátce přikývl.
Říká, že je pro něj ctí s vámi obchodovat, šéfe. Viktor přiblížil zlatý hrot pera k silnému pergamenu. Penelope nemohla dýchat. Ticho v místnosti bylo ohlušující, přerušované jen slabým škrábáním Viktorova pera vznášejícího se nad řádkem pro podpis.
Zdálo se, že se svět zpomalil. Podívala se na Viktorova široká ramena, na jeho ztvrdlou linii čelisti. Byl to zločinec, ano, ale naprostá, zrádná zbabělost toho, co se před ní odehrávalo, jí zvedala žaludek. Stiskla stříbrný tác v rukou.
Musela to udělat. Byla to sebevražda, ale musela to udělat. Penelope s grácií, která často překvapovala lidi, kteří viděli jen její velikost, odstoupila od sametových závěsů. Její boty s měkkou gumovou podrážkou nevydaly na perském koberci absolutně žádný zvuk.
Nespěchala. Spěch by přitáhl oči bodyguardů. Místo toho nasadila nacvičené, podřízené klouzání servírky plnící své povinnosti. Zvedla křišťálový džbán s vodou, plný ledu a plátků okurky.
Viktorovo pero se dotklo papíru. Na řádku pro podpis rozkvetla malá tečka černého inkoustu. Penelope přistoupila k Viktorově pravé straně a plynule vklouzla přímo za Olivera Trenta. Naklonila se a přiblížila džbán k Viktorově napůl prázdné sklenici.
Přitom úmyslně narazila bokem do Oliverovy židle. Ne dost silně, aby způsobila scénu, ale dost na to, aby sebou překladatel trhl dopředu a rozlil si pár kapek vlastního pití na manžetu. Ach, omlouvám se, pane. Vydechla Penelope tiše.
Její hlas byl dokonalou imitací vyděšeného sluhy. Oliver si odfrkl pod vousy a naštvaně se na ni podíval, rozptýlený tím, jak si zběsile otíral drahý hedvábný rukáv ubrouskem. Na dvě kritické vteřiny byla jeho pozornost zcela odvedena od Viktora. V tom nepatrném okně se Penelope naklonila přes Viktorovo rameno a předstírala, že natahuje ruku pro jeho sklenici s vodou.
Její měkká, plná prsa se otřela o pevné svaly jeho zad. Sklonila tvář, dokud její rty nebyly zlomek palce od jeho ucha. Váš překladatel vám lže. Vydechla.
Její hlas byl tak tichý, že to byla prakticky jen vibrace. Nepodepisujte. Dnes v noci zabíjejí vaše muže v Jersey. Oliver dostane dva miliony za to, že vás prodal.
Viktor Castellion neškubl, nenadskočil, neotočil prudce hlavu, aby se na ni podíval. Pro zbytek místnosti se absolutně nic nestalo. Ale Penelope, vznášející se těsně nad ním, cítila okamžitou, děsivou změnu v jeho těle. Svaly na jeho zádech se změnily v absolutní ocel.
Zdálo se, že teplota kolem něj prudce klesla. Ruka držící pero Montblanc ztuhla. Klouby pod ostrým stropním osvětlením zbělely na kost. Penelope dolila vodu.
Ruce se jí třásly tak silně, že málem uštípla křišťálový okraj. Okamžitě ustoupila, přitiskla se ke zdi a sklonila hlavu v postoji naprosté podřízenosti. Srdce jí zběsile bilo o hrudní kost. Jsem mrtvá žena.
V tomhle sklepě zemřu. Viktor pomalu zvedl pero od papíru. Našrouboval zpět víčko mučivou pomalostí. Tiché cvaknutí se v tiché místnosti rozlehlo jako výstřel.
Deter Kaufman se zamračil. Jeho plazí úsměv ochabl. Vyplivl hrubou otázku v němčině. Co je s tím úbožákem?
Co se děje? Proč váhá? Oliver Trend, který si konečně otřel rukáv, se rychle otočil k Viktorovi. Jeho tvář byla maskou falešného zmatku.
Pan Kaufman se ptá, jestli je nějaký problém se smlouvou, šéfe. Viktor se opřel ve svém koženém křesle. Nepodíval se na Olivera, nepodíval se na Detera. Pomalu, rozvážně otočil hlavu a pohlédl za stůl.
Jeho oči, barvy pohmožděné zimní oblohy, se zafixovaly přímo na Penelope. Poprvé v životě se Penelope cítila skutečně viděna. Viktorův pohled nepřejel po jejím těle s obvyklým odmítnutím, jaké jí muži věnovali. Podíval se na ni s děsivou, pronikavou intenzitou, analyzoval její existenci, její puls, její motiv.
Trvalo to jen vteřinu, ale připadalo jí to jako věčnost. Pak Viktor obrátil pozornost zpět ke svému překladateli. Olivere. Řekl Viktor.
Jeho hlas byl tichý, drsný bariton, který vyžadoval naprostou autoritu. Zeptej se pana Kaufmana, v kolik hodin se má uskutečnit ten přechod v New Jersey. Oliver zamrkal. Na linii vlasů se mu najednou vytvořila kapka potu.
Šéfe, smlouva neuvádí čas. Je to probíhající integrace. Stejně se ho zeptej. Přikázal Viktor tiše.
Oliver ztěžka polkl. Otočil se k Deterovi a promluvil se silným přízvukem německy. New Jersey. Ptá se na časovou osu pro New Jersey.
Deter vypadal naštvaně. Řekni mu, že už mu do toho nic není. Brzy bude mrtvý. Penelope pevně zavřela oči.
Oliver se otočil zpět k Viktorovi a nasadil zářivý diplomatický úsměv. Pan Kaufman říká, že přechod začne zítra za svítání. To vašim mužům poskytne spoustu času na přípravu. Viktor zíral na Olivera.
Ticho se táhlo, husté a dusivé. Viktor pomalu natáhl ruku a vzal svou sklenici Pappy Van Winkle. Napil se a nechal si jantarovou tekutinu propálit hrdlo. To je tak, zamumlal Viktor.
Ano, šéfe. Za svítání. Lhal Oliver hladce. Aniž by přerušil oční kontakt s Oliverem, Viktor nonšalantně sáhl pod těžký dubový stůl.
Jedním plynulým, oslepujícím a rychlým pohybem vytáhl upravenou Berettu 92FS s tlumičem a vystřelil přímo skrz dřevo. Thip. Oliver Trent prudce zaječel, přepadl dozadu a jeho židle se převrátila. Dopadl na podlahu, svíjel se a svíral si roztříštěnou čéšku, zatímco se na perském koberci okamžitě vytvořila kaluž krve.
Vypukl chaos. Deter Kaufman zakřičel a vrhl se dozadu. Jeho dva obrovští bodyguardi sáhli po svých MP5K, ale Viktorovi muži už byli v pohybu. Bodyguardi u dveří vytáhli zbraně a pohybovali se s děsivou synchronizovanou přesností.
Než Němci stihli vůbec vytasit, do zadní části jejich lebek se pevně opřely chladné hlavně tří gloků. Sedni si, Deteru. Řekl Viktor anglicky. Deter ztuhl, ruce se mu vznášely ve vzduchu.
Viktor se pomalu postavil a tyčil se nad stolem. Obešel ho na místo, kde na zemi vzlykal a zmítal se Oliver. Viktor pohlédl na zrádce s absolutním znechucením. Pak se podíval přes místnost na vyděšenou servírku, která se třásla u zdi.
Pojď sem. Přikázal Viktor. Penelope se nemohla pohnout, nohy měla jako z olova. Už plakala.
Slzy jí tekly horké a rychlé po tvářích. Řekl jsem: pojď sem. Zopakoval Viktor. Jeho tón o zlomek změkl, ačkoli se v něm stále odrážel naprostý rozkaz.
Penelope se prudce třásla. Udělala krok vpřed, obešla krvácejícího překladatele, až stála před nejnebezpečnějším mužem ve městě. Držela hlavu skloněnou, příliš vyděšená na to, aby se mu podívala do očí. Viktor natáhl ruku.
Jeho velká, mozolnatá ruka jí jemně zvedla bradu a donutila ji podívat se na něj. Zblízka voněl drahou kolínskou, střelným prachem a nebezpečím. Jak se jmenuješ? Zeptal se Viktor tiše.
Penelope, vykoktala. Hruď se jí zvedala v panických nádeších. Penny, řekla si Penny. Řekl Viktor a palcem jí lehce setřel slzu z tváře.
Bylo to tak intimní a šokující gesto, až zalapala po dechu. Co přesně řekl náš německý přítel předtím, než jsem střelil Olivera? Penelope polkla knedlík v krku. Podívala se na Kaufmana, který na ni zíral s vykulenýma očima plnýma hrůzného uvědomění.
Řekl, že už vám do toho nic není. Zašeptala Penelope s třesoucím se hlasem, ale její překlad byl bezchybný. Protože brzy budete mrtví. Viktor se usmál.
Nebyl to milý úsměv. Byl to úsměv predátora, který právě zahnal svou kořist do kouta. Pustil Penelopinu bradu a obrátil svůj děsivý pohled zpět na Detera. Takže, Deteru.
Řekl Viktor a zvedl Berettu, namířil ji přímo mezi oči německého manažera. Zdá se, že moje nová překladatelka s tím nesouhlasí. Střelný prach štípal Penelope vzadu v krku a zcela maskoval bohatou vůni pečené kachny a lanýžového oleje, která se v Monarch Room vznášela ještě před pár minutami. Ambientní jazzová hudba, která tiše hrála z reproduktorů nad hlavou, působila obscénně vesele na pozadí tlumených, mučivých vzlyků Olivera Trenta.
Penelope stála zmrzlá. Její pevné, praktické boty pro servírky byly vrostlé do perského koberce. Obklopená muži, kteří zabíjeli pro obživu. Viktor Castellion nevypadal jako muž, který právě vystřelil ze zbraně v přeplněné exkluzivní restauraci.
Vypadal pozoruhodně klidně. Zbraň s tlumičem mířila přesně na čelo Detera Kaufmana. Prst se mu vznášel nad spouští s děsivou trpělivostí. Přelož mi to, Penny.
Řekl Viktor a jeho hlas klesl do plynulé, smrtící kadence. Nepodíval se na ni, oči nespustil z německého manažera, ale jeho tón se kolem ní obtočil jako těžký ochranný kabát. Zeptej se ho, kolik přesně mužů poslal do Port New York. A zeptej se ho, kdo je jeho kontakt uvnitř terminálu Maher.
Penelope se zatajil dech. Znala terminály Maher. Byl to největší komplex kontejnerových terminálů na východním pobřeží pro více uživatelů, rozlehlý labyrint oceli a nákladu, kde Viktorova rodina vydělávala převážnou část svého nelegálního bohatství. Ztěžka polkla a snažila se zahnat hrůzu v krku.
Podívala se na Detera, jehož arogantní plazí fasáda se úplně rozplynula v bledou, spocenou paniku. Deteru, kolik mužů? Penelopin hlas se zpočátku mírně chvěl, ale pouhá svalová paměť jazyka převzala kontrolu. Její přízvuk byl bezchybný a prořízl těžké ticho v místnosti.
Kde je váš kontakt v terminálech? Kdo je váš kontakt v terminálech? Deter ji propálil pohledem. V očích se mu mihl záblesk čiré jedovaté nenávisti.
Okamžitě si uvědomil, že tahle měkká, neviditelná žena v černé zástěře právě vlastnoručně zhatila dvouletou operaci průmyslové špionáže. Pevně sevřel čelisti a odplivl si plivanec krve a slin na nedotčený ubrus. Fettlampe. Zasyčel.
Penelope sebou trhla a instinktivně ustoupila, když ji zasáhla krutá německá urážka. Celý život se před takovými slovy izolovala. Budovala si pevnost z tiché poddajnosti a neviditelnosti. Ale slyšet to odplivnuté v místnosti plné nabitých zbraní ji donutilo k horkým, ponižujícím slzám.
Viktor si jejího ucuknutí všiml. Všiml si náhlého poklesu jejího pohledu. Jeho modré oči ztmavly. Přes jeho zjizvené rysy přešel nebezpečný stín.
Co ti řekl? Zeptal se Viktor a v jeho hlase najednou nebyla žádná trpělivost. On odmítl odpovědět, pane Castellione. Vykoktala Penelope.
Objala se rukama kolem pasu a zoufale si přála, aby se mohla scvrknout v nicotu. Neptal jsem se, jestli odmítl. Ptal jsem se, co řekl. Viktor udělal rozvážný krok k Deterovi.
Hlaveň Berety se mu opřela přímo o kořen Němcova nosu. Slovo od slova, Penny. Nelži mi. Nazval mě tlustou.
Zašeptala Penelope a tváře se jí zbarvily do ruda. Na místnost padlo hluboké, dusivé ticho. I Oliver, který silně krvácel na podlahu, přestal kňučet. Viktorovi důvěryhodní muži stojící u dveří přesunuli váhu.
Jejich výrazy ztvrdly. Znali svého šéfa. Znali ten náhlý pokles teploty v jeho chování. Viktor pomalu odtáhl zbraň od Deterovy hlavy.
Podíval se na německého manažera s výrazem čirého, nefalšovaného hnusu. Přijdeš do mého města. Zašeptal Viktor nebezpečně tichým hlasem. Pokusíš se pozabíjet moje muže.
Podplatíš mé lidi. Snažíš se mi ukrást doky. A pak urazíš jedinou ženu v téhle místnosti, která měla páteř podívat se mi do očí a říct mi pravdu. Ve zlomku vteřiny se Viktor prudce otočil.
Nestřelil Detera. Místo toho namířil Beretu na podlahu a stiskl spoušť. Oliver Trent zaječel, když mu druhá kulka roztříštila druhou čéšku. Zrádce se svíjel v křečích na koberci v naprosté, oslepující agónii.
Deter zařval hrůzou a hrabal se dozadu, dokud jeho židle nenarazila do zdi. Poslouchej mě velmi pozorně, Deteru. Řekl Viktor a přešel zpět do angličtiny. Vědom si toho, že Penelope bezchybně přeloží tu brutalitu.
Začnu tvému novému obchodnímu partnerovi ustřelovat kousky těla, dokud mi neřekneš, kdo je ten krtek v terminálech Maher. A jestli Oliver vykecá dřív, než promluvíš, začnu ustřelovat kousky z tebe. Přelož to, Penny. Penelopina hruď se zvedala.
Podívala se na krev shromažďující se kolem jejich rozemletých kolen. Podívala se na to děsivé, krásné monstrum muže, který stál před ní a násilně bránil její čest v jediném jazyce, který ovládal. Zhluboka, rozechvěle se nadechla, narovnala se a dovolila svým širokým ramenům, aby se vyrovnala. Otočila se k Deterovi a přeložila Viktorovu hrozbu s naprostou mrazivou přesností.
Její němčina se už netřásla. Byla studená a ostrá jako popraskaný led. Deter se zlomil. Pohled na Olivera svíjejícího se v kaluži vlastní krve v kombinaci s Viktorovým mrtvým pohledem zcela zničil Němcovo odhodlání.
Je to Mercer. Zakřičel Deter. Vyhodil ruce vzhůru a vzdal se. Caleb Mercer, operativní šéf.
Penelope se otočila k Viktorovi se srdcem bušícím o závod. Caleb Mercer. Je to provozní manažer v terminálech. Deter říká, že Mercer otevřel brány pro jeho muže.
Už jsou na cestě tři náklaďáky žoldáků. Viktorova čelist se zatnula. Caleb Mercer byl jedním z jeho nejdůvěryhodnějších civilních dodavatelů. Zrada sahala hluboko.
Viktor pomalu přikývl a zpracovával taktickou noční můru za řekou Hudson. Dominiku. Štěkl Viktor, aniž by odvrátil zrak od Detera. Vysoký muž se širokými rameny a zubatou jizvou přes bradu vystoupil ze stínů dveří.
Jo, šéfe. Svažte tyhle tři. Nechte je krvácet, ale udržte je naživu. Zamkněte Monarch Room.
Nikdo se nedostane ven. Viktor zasunul zbraň do pouzdra a natáhl se pro své sako přehozené přes opěradlo židle. Zavolej úderným týmům v Jersey. Řekni jim, ať na terminálech Maher spustí protokol Black.
Chci mít hlavu Caleba Mercera v tašce do svítání. Jdu na to. Řekl Dominik, který už vytahoval ze saka zabezpečený satelitní telefon. Viktor si oblékl sako a upravil si manžety s děsivým klidem.
Pak se obrátil a věnoval svou plnou pozornost zpět Penelope. Znovu se třásla, adrenalin začal opadat. S nevolností v žaludku si uvědomila, že právě podepsala svůj vlastní rozsudek smrti. Odhalila obrovský mezinárodní syndikát.
Už se nikdy nebude moci vrátit do svého malého bytu v Queensu. Už se nikdy nebude moci vrátit k rozlévání vody. Ty. Řekl Viktor a ukázal na ni prstem.
Ty jdeš se mnou. Já-já nemůžu. Zašeptala Penelope a tiskla si tác na hruď jako štít. Moje směna ještě neskončila.
Můj manažer? Tvůj manažer pracuje pro mě. Celý tenhle klub patří mně. Přerušil ji Viktor a vstoupil do jejího osobního prostoru.
Shlédl na ni. Očima sledoval měkkou křivku její čelisti, vyděšené zarudnutí jejich tváří, divokou inteligenci skrývající se za jejími hustými řasami. Právě jsi mi zachránila život, Penelope. Ale také jsi ze sebe právě udělala terč pro kartel Rheinur.
Pokud dnes v noci vyjdeš zadními dveřmi téhle kuchyně, budeš mrtvá, než dojdeš k metru. Natáhl ruku, jemně vypáčil stříbrný tác z jejich třesoucích se prstů a hodil ho na stůl. Od této vteřiny pracuješ pro mě. Prohlásil Viktor tónem, který nedával naprosto žádný prostor k debatě.
Jdeme. Déšť začal prudce bičovat vystužená neprůstřelná skla těžce upraveného Cadillacu Escalade, když se s řevem odtrhl od tajného zadního východu z Monarch Room. Pneumatiky kvílely na mokrém newyorském asfaltu, jak se agresivně zařadil na West Side Highway. Uvnitř prostorné, kůží vonící kabiny SUV byla dusivá atmosféra.
Penelope seděla křečovitě natisknutá do luxusní kapitánské sedačky a svírala loketní opěrky tak silně, až jí zbělely klouby. Stále měla na sobě uniformu, černou zástěru, nyní posetou mikroskopickými, děsivými kapkami krve Olivera Trenta. V luxusním prostoru si připadala obrovská a nemotorná. Ostře si uvědomovala, kolik místa zabírají její stehna na sedadle, jak se jí zvedá hruď s každým panickým nádechem.
Byla uvězněná v pojízdné pevnosti se dvěma chladnokrevnými zabijáky. Viktor seděl vedle ní, dlouhé nohy natažené a zcela se soustředil na zabezpečený tablet osvětlený slabým světlem kabiny. Vpředu Dominik svíral volant a řídil s agresivní děsivou přesností. Kličkoval pozdě nočním provozem rychlostí osmdesát mil za hodinu.
Odhadovaný čas k Hollandovu tunelu jsou čtyři minuty, šéfe. Zavolal Dominik přes rameno. Jeď dál. Odpověděl Viktor a nevzhlédl od obrazovky.
Sledoval živé satelitní přenosy z terminálu Maher. Mercerovi muži vyřadili hlavní bezpečnostní síť v Port New York. Naši chlapci jdou naslepo. Penelope zírala z okna na rozmazaná pouliční světla a cítila se naprosto ztracená.
Kam mě vezete? Zeptala se. Její hlas zněl neuvěřitelně tiše v porovnání s duněním masivního motoru. Viktor konečně vzhlédl, položil si tablet na klín a otočil se k ní.
V matném světle pouličních lamp, které míjely, vypadala jeho zjizvená tvář méně jako monstrum a spíše jako unavený generál. Mám zabezpečený střešní apartmán v Hobokenu. Řekl Viktor hlasem překvapivě jemným ve srovnání s násilím, které právě rozpoutal. Je to tajné, opevněné.
Budeš tam v bezpečí, dokud nevyřeším německý problém. Mám kočku. Vyhrkla Penelope. Absurdnost toho prohlášení jí unikla z rtů, než ho stačila zastavit.
V Queensu mám mourovatou kočku jménem Barnaby. V šest ráno potřebuje své konzervy. Dominik si ze sedadla řidiče odfrkl, což byl ostrý zvuk pobavení. Viktor se však nesmál.
Zíral na ni s hlubokou, nemrkající intenzitou. Dominik pošle zítra odpoledne tým, aby Barnabyho a všechny tvé věci vyzvedl. Řekl Viktor naprosto smrtelně vážně, jako by organizování taktické záchrany kočky domácí byl standardní protokol mafie. Co dál?
Penelope zamrkala omráčená. Co? Potřebuji o tobě vědět víc, Penelope. Viktor se naklonil blíž.
Vůně střelného prachu a bergamotu jí napadla smysly. Ty neumíš jen německy. Rozuměla jsi vojenskému taktickému slangu. Deter použil specifické operační kódy Rheinur a ty jsi je přeložila, aniž bys zaváhala.
To se servírka na střední škole nenaučí. Penelope ztěžka polkla. V krku měla neuvěřitelně sucho. Moje matka.
Zašeptala a podívala se dolů na své ruce. Byla hlavní lingvistkou pro armádu Spojených států. Umístěná v Mnichově po dobu osmnácti let. Vyrostla jsem na základně.
Neučila mě jen ten jazyk. Učila mě, jak ho zachytit. Nutila mě poslouchat staré nahrávky Stasi, abych cvičila identifikaci regionálních dialektů. Viktorovy oči se mírně rozšířily.
Tváří mu přelétl opravdový záblesk respektu. Byla jsi vychována důstojnicí vojenské rozvědky. Není divu, že jsi neomdlela, když se začalo střílet. Jsem vyděšená, pane Castellione.
Přiznala Penelope a z oka jí vyklouzla slza. Jsem jen tlustá holka, která nalévá drinky. Do tohoto světa nepatřím. Nechci v něm být.
Viktor natáhl ruku přes středovou konzoli. Nechytil ji za ruku. Prostě jen položil svou velkou, teplou dlaň přes její ruku svírající loketní opěrku s bílými klouby. Žár jeho doteku jí poslal po páteři prudké, matoucí mrazení.
Nejsi jen holka, která nalévá drinky, Penny. Řekl Viktor prudce. Jeho palec jí přejel po kůži. Jsi žena, která právě zachránila impérium Castellionů.
A v mém světě se za takovou loajalitu platí krví a zlatem. Nyní jsi pod mou ochranou. Každý, kdo se na tebe podívá křivě, se bude zodpovídat mně. Než Penelope stihla zpracovat zdrcující tíhu jeho slibu, radiový skener připevněný k palubní desce vybuchl v přívalu hrubé statické němčiny.
Dominik zaklel. Šéfe, zachycujeme lokalizovanou VHF rádiovou konverzaci. Je nezašifrovaná. Penelopina vojenská výchova rázem naskočila.
Naklonila se dopředu a napínala uši, aby slyšela zkomolené vysílání přes šum. Penelopě krev úplně ztuhla. Poznala ostrý mnichovský dialekt. Nepřicházelo to z New Jersey.
Přicházelo to přímo zvenku. Dominiku, zastav auto. Zaječela Penelope a její hlas prořízl kabinu. Cože?
Zařval Dominik a podíval se do zpětného zrcátka. Říkali, že se cíl blíží k tunelu. Zátaras je připraven. Palte na pneumatiky.
Vypískla Penelope a zběsile ukazovala na cestu před nimi. Je to léčka. Dominik dupl na těžké brzdy Escalade přesně ve chvíli, kdy vyjížděli do poslední zatáčky před vjezdem do Hollandova tunelu. Obrovské SUV na mokrém asfaltu prudce dostalo smyk.
Zlomek vteřiny na to z podjezdu ve stínech vytryskla ohlušující salva automatické střelby. Těžké náboje narážely do přední masky Escalade, prorážely kapotu a prudce vytvářely pavučiny na neprůstřelném čelním skle. K zemi. Zařval Viktor.
Vrhl celé své mohutné tělo na Penelope a přitiskl ji ke koženému sedadlu, zatímco svět vybuchl v chaos. Střelba znetvořila interiér Cadillacu. Vysokorychlostní náboje narážely do zesíleného pancéřování Escalade jako příval ocelového krupobití. Na temném, deštěm zmáčeném povrchu u příjezdu k Hollandovu tunelu sršely jiskry, zatímco Dominik bojoval o to, aby udržel masivní smykající se vozidlo pod kontrolou.
Těžký, neústupný a naprosto ji chránící před chaotickým násilím – Viktor Castellion tiskl Penelope do plyšového koženého sedadla. Cítila tvrdé linie jeho obleku na míru, pevnou stěnu svalů pod ním a stálý, děsivě klidný rytmus jeho srdce proti jejímu rameni. Pro Viktora to byl jen obyčejný čtvrtek. Pro Penelope, ženu, jejíž největší každodenní starostí obvykle bylo vybalancovat tác drahých martini, to byl sestup do pekla.
Průbojné náboje, šéfe. Křičel Dominik přes ohlušující kakofonii a jeho ruce zběsile točily volantem. Sklo na straně spolujezdce praská. Nevydrží další dlouhou dávku.
Viktor se ani neškubl. Jednu ruku držel pevně zapřenou o opěrku hlavy za Penelopinými vlasy. Chránil jí lebku, zatímco druhou vytáhl upravený Sig Sauer P226 z taktického pouzdra u pasu. Udržuj nás v pohybu, Dom.
Zařval Viktor zpět. Nenech je, aby nás přitiskli k betonovým bariérám. Penelopě násilně zvonilo v uších, ale její vojensky vypilované instinkty, pohřbené hluboko pod roky civilního života, se náhle prudce probudily. VHF skener na palubní desce stále chrlil útržkovité výbuchy němčiny plné šumu.
Flanken, koncentrovaná palba na blok motoru. Penelope prudce strčila do Viktorovy hrudi a vytvořila si právě tolik prostoru, aby se mohla nadechnout. Zleva. Zaječela.
Hlas se jí lámal hrůzou. Dominiku, zaberou nás zleva. Míří na blok motoru. Aniž by zaváhal zlomek vteřiny, Dominik prudce strhl volant doprava.
Třítunový Escalade sebou agresivně škubl. Jeho těžké pneumatiky najely na betonový středový pás přesně ve chvíli, kdy ničivá salva automatické střelby roztrhala přesně to místo, kde se o milisekundu dříve nacházel blok motoru. Kriste, pane. Vydechl Dominik, oči rozšířené ve zpětném zrcátku.
Dobrý sluch, Penny. Vysílačka znovu zapraskala. Penelope popadla Viktora za klopy. Její široké, vyděšené oči se spojily s jeho pronikavými modrými v matném, pulzujícím světle pouličních lamp.
Viktore, oni se tě nesnaží zabít. Velitel jim právě nařídil, aby stříleli po pneumatikách. Řekl, že tě potřebují živého kvůli tvým biometrickým údajům. Viktorova čelist se uzamkla do brutální, nebezpečné linie.
Kartel Rheinur nechtěl jen jeho přístavy. Chtěli i offshore účty na Kajmanských ostrovech. Deter Kaufman věděl, že miliardy Castellionů jsou zajištěny skenem sítnice a zámky na otisky hlasu. Snažili se ho zajmout, aby z něj fyzicky získali jeho biometriku.
Chtějí moje oči. Řekl Viktor tiše a koutků úst se mu dotkl děsivě chladný úsměv. Dominiku, změna plánu. Nabourej ten černý Mercedes, co blokuje rampu.
Dnes večer nehrajeme na obranu. Dominik se zašklebil. Zvířecí výraz, který odrážel jeho šéfa. Držte se.
Masivní motor Escalade zařval jako zraněné zvíře, když Dominik dupl na plyn. Těžké SUV skočilo ze středového pásu a jeho vystužený ocelový přední nárazník zrychlil přímo k černému Mercedesu G-Wagon postavenému napříč vjezdovým pruhem do tunelu. Penelope pevně zavřela oči a zapřela své těžké tělo o sedadlo. Náraz byl apokalyptický.
Kov zaječel, sklo explodovalo a těžký Mercedes byl prudce odhozen dozadu a s hrůzným pískotem škrábal o beton. Escalade se prudce zachvěl. Chladič syčel hustý oblak bílé páry do mrazivého deště, ale prorazil zátaras. Máme možná dvě míle, než se motor úplně zadře.
Zařval Dominik a agresivně odklonil zmrzačené SUV pryč od tunelu. Vrhl se hluboko do labyrintu postranních ulic Tribeky. Vezmi nás do úkrytu na Varick Street. Přikázal Viktor.
Konečně se posadil zpět a stáhl Penelope s sebou. Zastrčil zbraň do pouzdra a podíval se na ni. Ruce jí svíraly měkká ramena. Jsi zasažená, Penny?
Podívej se na mě. Krvácíš? Penelope se zběsile poplácávala po uniformě. Cítila měkké, těžké křivky svého pasu a stehen.
Kromě krve Olivera Trenta, která jí ušpinila zástěru, byla zázračně nezraněná. Hruď se jí zvedala, dech přicházel v trhaných vzlycích. Ne-ne, jsem v pořádku. Jsem v pořádku.
Zachránila jsi nás. Řekl Viktor. Jeho hlas klesl o oktávu níž, intenzivně soustředěný na její zardělou tvář. Dvakrát za jednu noc.
Pod tlakem jsi úžasná. Nikdo Penelope nikdy nenazval úžasnou. Byla zvyklá, že o ní říkali milá nebo statná. Čirý, nefalšovaný obdiv v očích mafiánského bosse jí poslal přímo do jádra těla horký, matoucí příval adrenalinu.
Escalade se těžce plížil úzkou dlážděnou uličkou v Tribece. Motor prudce klepal a prskal, než úplně zemřel před nenápadnými garážovými vraty popsanými graffiti. Dominik vzal ze sluneční clony dálkové ovládání. Těžká ocelová vrata se vyrolovala nahoru a odhalila nedotčený, jasně osvětlený podzemní bunkr plný aut, taktického vybavení a stěny zabezpečených serverů.
Ven, pohyb. Rozkázal Viktor a rozrazil dveře. Penelope se vyškrábala z těžkého vozidla. Nohy se jí třásly tak silně, že se téměř zhroutila na leštěnou betonovou podlahu.
Připadala si neohrabaná. Její váha byla najednou očividnou zranitelností v situaci, která vyžadovala atletickou obratnost. Ale jakmile klopýtla, Viktor byl okamžitě tam. Jeho masivní paže se bezpečně obtočila kolem jejího silného pasu.
Bez námahy převzal její váhu a stabilizoval ji. Mám tě. Zamumlal Viktor a jeho horký dech ucítila na spánku. Už jsi v bezpečí.
Dominik stiskl ovladač a těžká ocelová vrata se zabouchla, čímž je zapečetila uvnitř pevnosti a odřízla zvuky sirén kvílících v dálce. Penelope se opřela o kapotu matně černého Porsche 911 a snažila se popadnout dech. Srdce jí bušilo o žebra. Rozhlédla se po miliardovém bunkru a pak se podívala na Viktora, který už ze sebe strhával zničené sako a přesouval se k řadě komunikačních terminálů.
Přežili na ulicích, ale válka o New Jersey teprve začínala. Zářivky stabilně bzučely nad leštěným betonem úkrytu v Tribece a vrhala na místnost drsné, neúprosné světlo. Penelope si svlékla černou zástěru potřísněnou krví a s otřesením ji hodila do nedalekého kovového odpadkového koše. Pod ní měla na sobě jednoduchou černou košili a kalhoty, které přiléhaly k jejím velkorysým bokům.
Cítila se bolestně odhalená, naprosto mimo svůj živel v této sterilní, hi-tech válečné místnosti. Přesto jí adrenalin proudící v žilách nedovolil sednout si a zpanikařit. Viktor Castellion byl přírodní síla. Pohyboval se mezi stojany serverů a masivní digitální topografickou mapou metropolitní oblasti New Yorku s vražednou grácií predátora, který mapuje své loviště.
Rukávy své drahé bílé košile si vyhrnul, čímž odhalil předloktí hustě potetovaná spletitými sicilskými mafiánskými vzory a zjizvená starými jizvami po noži. Dominiku, získej zabezpečenou linku na taktické týmy v terminálech Maher. Vyštěkl Viktor a hodil svému poručíkovi sluchátka. Chci přesný počet žoldáků Caleba Mercera.
A propoj rádiový skener přes hlavní reproduktory. Penny potřebuje slyšet všechno. Penelope sebou trhla při zmínce o svém jménu. Přistoupila k ocelovému komunikačnímu stolu a její měkké, tiché kroky kontrastovaly s těžkou, zběsilou energií v místnosti.
Podívala se na pokročilý VHF zachycovač, který Dominik spouštěl. Byla to vojenská technika. Věci, které neviděla od doby, kdy byla teenager, když seděla vzadu ve velitelském stanu své matky v Německu. Můžu vyladit šumovou bránu, abych izolovala jejich velitelskou frekvenci.
Nabídla se Penelope váhavě a natáhla své buclaté prsty k ciferníkům. Pokud Rheinur používá standardní evropský žoldnéřský protokol, budou skákat frekvence každé tři minuty. Moje matka mě naučila, jak ten algoritmus sledovat. Viktor se zastavil, pomalu se otočil a zíral na plnoštíhlou servírku, která právě nenuceně překalibrovala špionážní zařízení za padesát tisíc dolarů.
Udělej to. Řekl Viktor tiše a na jeho zjizvené tváři se objevil pomalý predátorský úsměv. Penelopiny prsty tančily po cifernících. Vytěsnila paralyzující strach a soustředila se výhradně na matematiku, na šum, na rytmus rádiových vln.
Během dvaceti sekund se nevyzpytatelný šum vyčistil a nahradily ho ostré, naléhavé hlasy německých taktických velitelů. Tým Alfa Melde. Penelope popadla fix smazatelný za sucha a přistoupila k tlusté skleněné tabuli namontované vedle terminálu. Začala rychle psát.
Její rukopis byl ostrý a přesný. Tým Alfa zajišťuje hlavní bránu v Port Newark. Přeložila Penelope nahlas. Místnost ztichla jako hrob, aby ji poslouchala.
Tým Bravo se přesouvá do administrativní budovy. Ale Viktore, nehledají jen Caleba Mercera, aby jim předal doky. Velitel právě řekl, že hledají Hauptbuch. Hlavní knihu.
Viktorovi ztuhla krev v žilách. Hlavní kniha. Dominik hlasitě zaklel. Šéfe, fyzická kniha je v trezoru soukromé banky na Broad Street.
Pokud dostanou do rukou ty pevné disky, mají čísla účtů, směrovací kódy krycích společností. Úplatky placené přístavní správě. Mají všechno. Nevědí, že je na Broad Street.
Usoudil Viktor rychle a mhouřil oči na mapu. Deter Kaufman si myslel, že se účetní kniha uchovává v administrativní budově terminálu. Proto si koupil Caleba Mercera. Myslel, že Mercer prostě nakráčí do kanceláře a předá mu finanční klíče od mého impéria.
Penelope intenzivně naslouchala vysílačce. Ucho přitištěné těsně k reproduktoru. Do hovoru pronikl nový hlas. Zběsilý, panikařící, mluvící anglicky.
Tady je Mercer. V terminálovém trezoru nejsou. Disky tu nejsou. Chladný německý hlas okamžitě odpověděl přes vysílačku.
Mercere, kde jsou? Mercere, jestli nám lžeš, podříznu ti hrdlo. Penelope přeložila výhrůžku smrtí. Viktorovi.
Mercer neví, kde je trezor na Broad Street. Řekl Viktor, jehož hlas odkapával jedem. To ví jen můj vnitřní kruh. Mercer je mrtvý muž.
Počkejte, počkejte. Zakřičel Mercerův zpanikařený hlas zpět přes rádio. Nevím, kde ta kniha je, ale vím, kdo to ví. Castellionův účetní.
Vede účetnictví ze střešního apartmánu na Upper East Side. Na 84. a Lexington. Jděte tam.
Dominikovi z tváře vyprchala barva. Šéfe, to je Arthurův byt. Artur Castellion, Viktorův šedesátiletý strýc, muž, který v životě nevystřelil ze zbraně, který trávil dny děláním daní a hraním šachů v Central Parku. Zmasakrují starého muže, aby získali polohu mého trezoru.
Řekl Viktor. Jeho hlas klesl na děsivou absolutní nulu. Praštil pěstí do ocelového stolu a promáčkl kov. Dominiku, jak daleko jsou naše úderné týmy?
Uvízlé na dálnici, šéfe. Policie uzavřela mosty kvůli naší přestřelce u tunelu. Řekl Dominik zachmuřeně. Na Manhattanu teď nemáme žádné vojáky.
Jsme to jen my. Viktor zíral na mapu. Upper East Side bylo dvacet minut cesty. Němečtí žoldáci už měli náskok.
Penelope sledovala, jak mafiánského bosse zaplavuje uvědomění. Ztratí svého strýce. Matematika prostě neseděla. Ledacos by to napravilo.
Penelope se zadívala na mikrofon připojený k VHF odposlechu. Podívala se na Viktora. Srdce jí divoce bušilo o žebra. Byla to servírka.
Byla tlustá, byla tichá a byla nikdo. Ale mluvila jazykem vlků. Viktore. Řekla Penelope.
Hlas se jí třásl, ale čelist měla zpevněnou naprostým odhodláním. Můžu ti koupit čas? Viktor se na ni podíval, zmateně svraštil obočí. Jak?
Penelope vzala do ruky těžký černý mikrofon. Stiskla tlačítko pro vysílání. Palec se jí mírně chvěl. Odkašlala si a přinutila hlasivky, aby napodobily drsnou, úsečnou autoritu naštvaného německého dispečera.
Tým Bravo, sem velitelství! Zaječela Penelope do mikrofonu bezchybnou, agresivní němčinou a projektovala autoritu, kterou rozhodně necítila. Okamžitý návrat. Delta.
Uvolnila tlačítko a podívala se na Viktora. Právě jsem jim řekla, že velení odvolává zátah na Upper East Side. Zašeptala Penelope a ruce se jí prudce třásly. Řekla jsem jim, že je to policejní past.
A nařídila jsem jim, aby se stáhli na shromaždiště. Na tři trýznivé sekundy bylo v rádiu naprosté ticho. Vzduch v bunkru byl tak hustý, že by se dal krájet. Pak se z reproduktoru ozval hlas německého velitele.
Verstanden. Komando, tým Bravo, ústup. Rozumím, velení. Tým Bravo se stahuje.
Dominik ze sebe vydal bezdechý, nevěřící smích. Viktor Castellion zíral na Penelope. Hruď se mu zvedala. Modré oči mu plály směsicí absolutního úžasu a syrového, nepopiratelného hladu.
Přešel místnost dvěma masivními kroky. Popadl její měkkou tvář svýma velkýma, mozolnatýma rukama. Ignoroval nebezpečí. Ignoroval válku.
Naprosto uchvácený tou brilantní, statečnou ženou stojící před ním. Na okamžik se zdálo, že ostré zářivkové osvětlení podzemního bunkru zcela vybledlo a zanechalo po sobě jen opojnou vůni bergamotu, deště a střelného prachu. Viktorovy velké, zjizvené ruce držely Penelopinu tvář s úctou, kterou za celých svých šestadvacet let života nezažila. Nedíval se na ni jako na nějakou novinku, ani nesledoval skrz ni, jako by byla neviditelná.
Díval se na ni, jako by byla tím nejúžasnějším stvořením, s jakým se kdy setkal. Než Penelope stihla popadnout dech k omluvě nebo ustoupit, Viktor se sklonil a vtiskl jí ústa na její. Polibek byl výbušný, zrozený z čistého adrenalinu a ohromující úlevy. Nebyl jemný, ale ani krutý.
Bylo to naprosté, pohlcující nárokování. Penelope vydechla do jeho úst, ruce jí instinktivně vylétly vzhůru a sevřely jeho široká, svalnatá ramena, aby udržela rovnováhu. Viktor zasténal, paže mu sklouzly z její tváře, pevně se obtočily kolem jejího silného, měkkého pasu a přitáhly ji přímo k jeho pevnému tělu. Roky své tělo pečlivě schovávala v nadměrných svetrech a tmavých zástěrách.
Hluboce se styděla za to, že zabírá tolik místa. Teď, natisknutá na nejnebezpečnějšího muže východního pobřeží, se cítila naprosto správně. Její křivky ho uzemňovaly. Když se Viktor konečně odtáhl, oba těžce dýchali.
Jeho modré oči plály nepopiratelným dravým žárem. Jsi brilantní. Zamumlal Viktor a opřel se čelem o to její. Chápeš, co jsi právě udělala?
Právě jsi zachránila mou rodinu. Jen jsem nám koupila okno. Zašeptala Penelope a tváře jí hořely jasnou, karmínovou barvou. Jemně ustoupila.
Její mysl se okamžitě vrátila k taktické realitě rádiového odposlechu. Ukázala třesoucím se prstem na mapu na zdi. Viktore, musíme jednat hned. Standardní mnichovská taktická doktrína velí, že shromaždiště Delta je vždy nejbližší nezabezpečená námořní extrakční zóna.
Pro tuto oblast jsou to opuštěné suché doky v Brooklyn Navy Yard. Stahují všechny své přeživší žoldáky do jednoho úzkého hrdla. Dominik, který se během jejich intenzivního objetí z respektu díval jinam, prudce otočil hlavu k mapě. Má pravdu, šéfe.
Navy Yard je v tuto hodinu naprosto izolovaný. Pokud se tam shromažďují, aby počkali na záchrannou loď, jsou to sedící kachny. Až na to, že moje lodě se k nim dostanou dřív. Dodal Viktor a jeho hlas klesl do smrtícího dravého rejstříku.
Penelope se podívala na rádiový přijímač a přimhouřila oči, jak analyzovala přeskakování frekvencí. Tohle nejsou obyčejní rváči z kartelu, pane Castellione. Šifrovací hardware, který používají, vyrábí skupina Thales. A soudě podle jejich soudržnosti jednotky při komunikaci, Deter najal bývalé operativce z Constellis.
Skutečné těžce trénované soukromé vojenské kontraktory. Vaši muži musí nastoupit z Hurta. Viktor se na ni podíval a s naprostou nevěrou a obdivem kroutil hlavou. Servírka, která dokázala identifikovat špičkové dodavatele obrany a vojenskou doktrínu z poslechu rádiového šumu.
Dominiku. Přikázal Viktor a ani na vteřinu nespustil z Penelope oči. Odklonit úderné týmy z New Jersey. Policejní blokáda u tunelu nebude vadit, když naši kluci pojedou přes přístav na motorových člunech.
Uzavřete Němce v Brooklyn Navy Yard. Chci těžkou potlačovací palbu. Nenechat nikoho naživu. Je to zařízené.
Řekl Dominik, popadl svůj zabezpečený satelitní telefon a rychle štěkal rozkazy do sluchátka. Bunkr padl do napjaté, mučivé tíhy, jak digitální hodiny na serverech odtikávaly ke svítání. Penelope seděla na těžké ocelové bedně. Její adrenalin konečně klesl, až se začala třást.
Viktor si toho okamžitě všiml. Vytáhl ze zadního sedadla zaparkovaného Mercedesu těžký černý kašmírový kabát a jemně jí ho přehodil přes široká ramena. Nechal ruce spočinout na jejím límci. O pětačtyřicet minut později Dominikovi zavibroval telefon.
Přiložil si ho k uchu a po tváři se mu rozlil pomalý, zachmuřený úsměv. Navy Yard je čistý, šéfe. Ohlásil Dominik. Naprosté vyhlazení.
Hrozba německých žoldáků je neutralizována. Strýc Arthur je ve svém střešním bytě v naprostém bezpečí. A Caleba Mercera právě našli skrývajícího se v přepravním kontejneru v Port Newark. Naši kluci se o něj postarali.
Viktor pomalu přikývl. Válka skončila. Vyhrál. Přešel ke komunikačnímu stolu a zvedl speciální sluchátko pevné linky.
Vyťukal bezpečnostní kód, který ho spojil přímo do cely v suterénu Monarch Room. Dejte mi ho k telefonu. Řekl Viktor chladně do sluchátka. O chvíli později se z hlavního reproduktorového systému bunkru rozlehl vyděšený, plačtivý hlas Detera Kaufmana.
Castellione, bitte, bitte. Lass uns deal machen. Castellione, prosím, prosím, dohodněme se. Viktor natáhl telefon k Penelope.
Řekni mu to, Penny. Řekni mu, že je konec. Penelope vstala, svírajíc klopy Viktorova velkého kašmírového kabátu. Podívala se na reproduktor a pomyslela na to, jak se na ni Deter ušklíbal, jak ji nazval tlustou, jak ležérně nařídil masakr stovek mužů.
Už se necítila jako vyděšená servírka. Oheň podsvětí v ní ukoval něco docela nového. Naklonila se k mikrofonu. Deteru.
Řekla Penelope svou bezchybnou němčinou kapající naprostým ledem. Der Brooklyn Navy Yard ist ein Friedhof. Sie haben ihr Imperium an eine Kellnerin verloren. Brooklyn Navy Yard je hřbitov.
Prohrál jste své impérium se servírkou. Deter ze sebe vydal hrůzostrašný hrdelní vzlyk naprosté porážky. Viktor si vzal telefon zpět, oči hrdě upřené na Penelope. Zastřelte ho.
Přikázal Viktor do sluchátka. A tělo Olivera Trenta hoďte do Hudsonu. Než linka zmlkla, z reproduktoru se ozval tlumený zvuk dvou vzdálených výstřelů. Následovalo absolutní ticho.
Nepřátelské převzetí syndikátem Rheinur bylo kompletně rozebráno. Nad Manhattanem začalo svítat. První paprsky šedého světla pronikaly skrze vysoké, vystužené ventilační šachty bunkru. Viktor přistoupil k Penelope a nabídl jí ruku.
Kam jdeme? Zeptala se tiše a vložila svou buclatou, měkkou ruku do té jeho masivní, zjizvené. Domů. Řekl Viktor jednoduše.
Do mého střešního apartmánu v Hobokenu. Dominikovi muži už vyzvedli tvou kočku Barnabyho i tvé věci. Už nikdy nevkročíš do kuchyně restaurace, Penelope. Viktore, já-já nevím, jak mám v tomhle světě existovat.
Zašeptala, zatímco se v její hrudi vznitila úzkost. Jsem jenom já. A ty jsi přesně to, co potřebuji. Odpověděl Viktor a přitáhl si ji k sobě.
Budeš šéfkou mé mezinárodní zpravodajské divize. Budeš sedět po mé pravici. A kdokoli se na tebe někdy opováží dívat z patra, z jakéhokoli důvodu, bude se zodpovídat přímo mé zbrani. Penelope vzhlédla do jeho očí barvy pohmožděné zimní oblohy.
Poprvé v životě se neskrývala. Vykročila vpřed, plně objímajíc nebezpečného, krásného krále podsvětí, připravena vládnout impériu postavenému na krvi, loajalitě a jediném přeloženém šepotu.