V květnu 1940 se západní fronta druhé světové války konečně dala do pohybu. Desátého května zahájilo nacistické Německo masivní invazi do Francie, Belgie, Lucemburska a Nizozemska. Belgie a Nizozemsko padly během několika týdnů. Mezi 26.
květnem a 4. červnem bylo z pláží u Dunkerku evakuováno přes 300 000 francouzských a britských vojáků, kteří unikli do bezpečí Velké Británie. Čtrnáctého června padla Paříž a jen o osm dní později francouzská delegace podepsala příměří, kterým se velká část země dostala pod německou okupaci. Nacisté začali Francii přetvářet podle svých představ, a přitom se při brutálních činech proti obyvatelstvu spoléhali na místní kolaboranty.
Mezi nimi byl i britský voják, který se místo útěku do Británie rozhodl zůstat v okupované Francii a v následujících letech se stal dvojitým agentem Němců, na jehož svědomí zemřelo nejméně 150 odbojářů. Jmenoval se Harold Cole. Narodil se 24. ledna 1906 v Londýně a vyrůstal v Hoxtonu, chudinské čtvrti na východním konci města.
Jeho otec Albert, nekvalifikovaný dělník, padl v první světové válce. Matka se později znovu provdala za Thomase Masona, jehož příjmení Harold použil jako pseudonym, když byl na útěku ve Francii. Již od raného věku projevoval talent pro podvody. Ve čtrnácti opustil školu a dal se na zločineckou dráhu.
Byl vysoký, pohledný a vždy elegantně oblečený, takže si navzdory dělnickému původu vytvořil image kultivovaného Angličana z vyšší společnosti. Policie ho znala jako podvodníka a defraudanta. Často se vydával za britského vojenského důstojníka a pomocí falešných identit připravoval lidi o peníze. Jeho šarm a sebejistota mu umožňovaly snadno manipulovat s okolím, zejména se ženami.
Když válka začala, viděl Cole příležitost tam, kde ostatní viděli nebezpečí. Na začátku roku 1940 sloužil u britské expediční jednotky ve Francii a byl povýšen na seržanta, přičemž dostal na starost správu poddůstojnického fondu. Peníze zpronevěřil, údajně je utratil za prostitutky, byl zatčen a uvězněn. Byl tedy za mřížemi v době, kdy německá blesková válka zachvátila Francii.
Během chaosu evakuace z Dunkerku ho stráže propustily. Místo útěku do Británie se ale Cole rozhodl zůstat v okupované zemi. Usadil se ve městě Lille a znovu se uchýlil k falešné identitě. Řídil ukradené černé auto, pohyboval se na černém trhu a místním se představil jako bývalý detektiv Scotland Yardu, který kdysi sloužil jako bodyguard Wallis Simpsonové.
Tvrdil, že je kapitánem britské tajné služby a pomáhá uvízlým britským vojákům vrátit se domů. Dokonce přesvědčil bohatého průmyslníka Françoise D. Prése, aby financoval jeho údajné úsilí o záchranu Britů z Francie. Ve skutečnosti budoval únikovou síť za účelem zisku.
Mluvil velmi špatnou francouzštinou s výrazným londýnským přízvukem a německy neuměl vůbec. Přesto se sebevědomě pohyboval mezi nepřáteli a často večeřel v kavárnách po boku německých vojáků. Oblékal se extravagantně a nesnažil se skrývat svůj anglický původ. Jednou, když se mu při převozu uprchlíků porouchalo auto, zastavil německý vojenský nákladní vůz, požádal posádku o pomoc, a prošlo mu to.
Jeho příběhy byly s postupem času stále přehnanější, ale jeho sebejistota umlčela většinu pochybovačů. Cole nakonec propojil svou operaci s Británií podporovanou únikovou sítí Pata O’Learyho, která pomáhala spojeneckým vojákům a letcům uvízlým v okupované Evropě uniknout německému zajetí. Působil v Marseille, v přístavním městě plném špionů, zločinců a nacistických agentů. Začal si říkat kapitán Paul a utrácel peníze v nočních klubech a luxusních restauracích.
Těm, kteří ho nabádali k opatrnosti, říkal: „Nebojte se, mám Němce v kapse. ”
Začaly se ale objevovat pochybnosti. Jeho bezohledný životní styl neodpovídal obrazu člověka oddaného záchraně spojeneckých vojáků. Členové odboje v Marseille začali podezřívat, že si přivlastňuje velké sumy peněz zasílané z Londýna na podporu únikové sítě.
Důkazy ukázaly, že stovky tisíc franků nekončily u jeho pomocníků, ale v jeho vlastní kapse. Nakonec byl Cole předvolán na soukromou schůzku do jednoho marseillského bytu. Když byl konfrontován s obviněními, jeho arogance se vytratila. Padl na kolena, přiznal se a prosil o milost.
Prohlásil: „Udělal jsem také dobré věci. ” Zatímco ostatní diskutovali, co s ním udělat, a někteří uvažovali o popravě, Cole uprchl oknem v koupelně a zmizel. Nedlouho poté se znovu objevil v Lille, tentokrát v rukou Němců. Není jasné, zda se vzdal, nebo byl zajat, ale co následovalo, je nezpochybnitelné.
Cole německé rozvědce prozradil podrobné informace – jména, adresy, únikové cesty i mapy. Jeho zrada zaplnila více než třicet stran psaného textu. V následujících měsících byly zatčeny desítky členů odboje a spojeneckých kontaktů. Mnozí byli mučeni, deportováni nebo popraveni.
V některých případech Němci zinscenovali Coleova falešná zatčení, aby si udržel krytí a mohl pokračovat ve shromažďování informací. Úzce spolupracoval s gestapem, pomáhal rozbíjet celé únikové sítě a kladl pasti spojeneckým agentům vysazovaným padákem do Francie. V důsledku jeho zrady zemřelo v německých rukou nejméně 150 mužů a žen. V létě 1941 se Cole seznámil se Susan Warringham, devatenáctiletou vlasteneckou průvodkyní pracující pro únikovou síť Pata O’Learyho.
Navzdory opakovaným varováním ohledně Coleova podezřelého chování mu podlehla. V dubnu 1942 se vzali v Paříži. Cole jí tvrdil, že je dvojitým agentem tajně pracujícím proti nacistům, a ona mu věřila. Pravdu se dozvěděla až při jejich zatčení v červnu 1942 v Lyonu kolaborantskou policií.
Při soudním procesu byla shledána nevinnou ze špionáže. Cole mezitím nenávratně překročil hranici mezi podvodníkem a opravdovým kolaborantem. V zimě 1943 byl propuštěn z vězení a začal pracovat pro SD, zpravodajskou službu SS a nacistické strany, pod vedením Hanse Kiefera v Paříži. Působil v budově SD na Avenue Foch, kde bylo mučení na denním pořádku.
Cole aktivně pomáhal při zatýkání odbojářů, zajímání spojeneckých agentů a rozbíjení únikových sítí. Jeho loajalita k nacistickému Německu už nebyla žádným tajemstvím. 6. června 1944 zahájili spojenci operaci Overlord – největší obojživelnou invazi v historii, při níž se na pobřeží Normandie vylodilo přes 160 000 amerických, britských a kanadských vojáků.
Když se spojenci v srpnu 1944 přiblížili k Paříži, Cole uprchl s Kieferem a dalšími agenty SD. Oblékl si uniformu německého důstojníka a spálil všechny doklady, které by ho mohly identifikovat. Přijal novou identitu – kapitána Roberta Masona – a vydával se za britského tajného agenta zajatého nacisty. Když se skupina vzdala americkým silám poblíž města Wald v jižním Německu, Cole dokázal své věznitele přesvědčit, že je na jejich straně.
Nejenže byl propuštěn, ale dostal i uniformu poručíka americké armády a identifikační doklady. Brzy poté, z obavy před odhalením, dezertoval a znovu se objevil ve francouzské okupační zóně v jihozápadním Německu. Stále v americké uniformě byl uvítán jako cenný zpravodajský agent a dostal pravomoc zatýkat osoby podezřelé z nacismu. Pravomoci začal okamžitě zneužívat.
Naverboval skupinu zločinců, prováděl brutální razie, raboval domy, bez povolení popravil nejméně jednoho bývalého důstojníka SS, zabavoval vozidla, shromažďoval palivo a zbraně a pořádal večírky ve vile zabavené nacistickému činiteli. Jeho bezohledná sebejistota nakonec vedla k jeho pádu. Poslal pohlednici své bývalé milence Charlotte Leblancové do Paříže. Ta ji předala někomu spojenému s britskou vojenskou rozvědkou a pohlednice se dostala do rukou bezpečnostní služby.
11. června 1945 byl Cole zatčen příslušníkem bezpečnostní služby Peterem Hougem po násilné potyčce, při které Cole Houga postřelil do nohy. Ve vazbě mu bylo sděleno: „Jste zadržen pro podezření ze spolupráce s gestapem a z toho, že jste jim prozradil jména osob zapojených do organizací pomáhajících uprchlíkům. ” Cole přikývl a odpověděl: „Uvědomoval jsem si, že to jednou přijde.
Vím, že za to, co jsem udělal, musím zemřít. ”
To ale nebyl konec. 18. listopadu 1945 se Cole převlékl do kabátu amerického seržanta, odešel z pařížské věznice a opět zmizel.
Měl s sebou psací stroj a tvrdil, že pracuje na svých pamětech. Putoval poválečnou Evropou a vmísil se do chaosu milionů vysídlených lidí. Zradilo ho ale jeho ego. Místo aby se schoval, vrátil se na stará místa.
Muž odpovídající jeho popisu byl spatřen v pařížském nočním klubu. 8. ledna 1946 provedla francouzská policie rutinní razii v baru známém jako Bilis. Při následné přestřelce byl Harold Cole zastřelen.
Bylo mu 39 let. Jeho smrt byla přijata s lhostejností, ba dokonce s úlevou. Francouzský kněz, kterého Cole zradil a poslal na gilotinu, po sobě zanechal poslední dopis, v němž napsal: „Je to zbabělý a slabý netvor. Bez váhání bych ho upálil.
” Skotský duchovní, který spolupracoval s únikovou sítí v Marseille, mu řekl: „Jsi odporný zrádce bez studu. Zradil jsi svou zemi a prodal své přátele nacistům za peníze. Bůh ti pomáhej.
” A Charlotte, žena, kterou kdysi miloval, mu zasadila snad nejtvrdší ránu: obětoval ostatní ne pro nějakou důležitou misi, jak předstíral, ale aby si zachránil vlastní kůži.