Sterilní chodby soukromé nemocnice svatého Vincenta se leskly chladnou lhostejností. Elitní lékaři, kteří se pohybovali po luxusním oddělení, si zlomené sestry ležící v průvanem profukujícím koridoru ani nevšimli. Chloe měla nadváhu, dřela přesčasy a pro personál, kterému sloužila, byla naprosto neviditelná. Když prodělala vážnou srdeční příhodu, odmítli jí dát VIP lůžko a vysmáli se jí kvůli její váze.
Mysleli si, že je nikdo. Krutě se mýlili. Nemocnice svatého Vincenta byla svatyní pro bohaté a mocné. Politici, celebrity a korporátní magnáti platili přemrštěné částky za diskrétnost a luxus.
Za sametovými závěsy se ale instituce držela nad vodou díky zlomeným zádům přetěžovaného personálu. Žádná záda nenesla větší tíhu než záda Chloe Jenkinsové. Chloe byla žena nadměrných proporcí, s jemnou kulatou tváří a postavou, která zabírala místo ve světě, jenž ji neustále nutil se zmenšovat. Její sesterská uniforma velikosti 24 se napínala přes široké boky a po dvanáctihodinové směně ji pálila odřená stehna.
Vážila skoro dvě stě devadesát liber a starší personál jí to nikdy nenechal zapomenout. Zatímco štíhlé, atraktivní sestry byly nasazovány na VIP patra, aby dělaly ozdobu bohatým klientům, Chloe byla vyhnána do zákopů. Dostávala nejtěžší pacienty, dvojité směny, úmorné koupání pacientů a nekonečné papírování. Přesto byla nejlepší sestrou na oddělení.
Měla zlaté srdce, jemný dotek, který uklidnil ty nejvyděšenější pacienty, a ostrou klinickou intuici. Jenže v očích doktora Arthura Pendletona, arogantního přednosty nemocnice, její schopnosti nic neznamenaly. Pendleton byl krutý elitář, který svatého Vincenta považoval za své osobní království. Chloe opovrhoval.
Opovrhoval jejím měkkým břichem, tlustými pažemi a tím, jak těžce oddychovala po vyšlápnutí tří pater, když byly výtahy rozbité. „Jenkinsová, zase blokujete chodbu,“ ušklíbl se Pendleton za chladného úterního večera s deskou přitisknutou na hrudi. „Pokud nedokážete manévrovat svou holou vahou kolem vozíků, možná byste se měla zaměřit na administrativu. Nebo na pekárnu.
“
Cloiny tváře zčervenaly ponižující karmínovou barvou, ale zkousla si jazyk. Potřebovala tuhle práci. Její matka byla v domově pro seniory na jihu města a měsíční účty spočívaly výhradně na Chloeiných širokých ramenou. „Promiňte, doktore Pendletone, právě jsem nesla panu Harrisonovi léky,“ odpověděla klidně, i když se jí třásly ruce.
„Jen se pohněte,“ štěkl Pendleton a prohrnul se kolem ní. „A něco si udělejte s tím pocením. Je to nehygienické. “
Ve tři ráno byla Chloe v osmnácté hodině povinné dvojité směny.
Správa opět podcenila personál, aby ušetřila náklady. Chloe strávila posledních šest hodin na nohou. Zvedala těžké pacienty, měnila špinavé povlečení a běhala k tlačítkům volání, která ostatní sestry ignorovaly. Cítila neuvěřitelný tlak na hrudi, tupou, bolestivou tíhu za hrudní kostí.
Odmítala to jako pálení žáhy nebo únavu. Velkým ženám se vždy říkalo, že jejich bolest je jen důsledkem jejich váhy. Zhluboka se nadechla a sevřela okraj recepce, když jí hlavou projela vlna závratě. „Chloe, vypadáš šedivě,“ zašeptala sestra Sara, jedna z mála kolegyň, které se k ní chovaly s laskavostí.
„Sedni si, vezmu další obchůzku. “
„Jsem v pořádku, Saro, jen unavená,“ dokázala Chloe říct, ale slova jí v ústech zněla těžce. Levá ruka jí začala bolet, hluboká, pulzující bolest se šířila až do konečků prstů. Místnost se začala točit, sterilní bílé stěny se rozostřily do šedých pruhů.
Najednou se tlak na hrudi rozplynul v oslepující agónii. Cítila, jako by jí na žebra dopadla kovadlina. Zalapala po dechu, ruce jí vyletěly k hrdlu a kolena se jí podlomila. Dopadla na linoleum s těžkým, odporným žuchnutím.
Tác s prázdnými lahvičkami se převrátil. Vypukl chaos. Sara zakřičela o pomoc a klekla si vedle Chloe, jejíž rty už získávaly děsivý modrý odstín. Byl vyhlášen kód modrý, ale když se na scéně objevil doktor Pendleton, jeho reakce nebyla projevem urgentní péče.
Bylo to hluboké podráždění. „Co to má znamenat? “ požadoval Pendleton a díval se dolů na Chloeino třesoucí se masivní tělo. „Má masivní srdeční příhodu!
“ vykřikla Sara a zběsile jí kontrolovala puls. „Potřebujeme nosítka. Potřebujeme ji okamžitě na JIP. “
„Lůžko čtyři je volné,“ ušklíbl se Pendleton a podíval se na své zlaté hodinky.
„Lůžko čtyři je vyhrazeno pro manželku senátora Bradleyho, která sem ráno přijde na drobný kosmetický zákrok. Nebudu plýtvat prémiovou JIP na nějakou tlustou, přetíženou sestru z oddělení, která evidentně nedbá o své zdraví. Tohle je přímý důsledek její chorobné obezity. “
„Jste blázen?
Ona umírá! “ vykřikla Sara. „Přineste zesílená nosítka a dejte ji do přechodového koridoru u starých skladových skříní,“ nařídil Pendleton chladně ošetřovatelům. „Vyvolejte rezidenta z pohotovosti, ať ji stabilizuje.
Nezabírejte mi kritická lůžka touhle nesmyslností. Je stejně příliš těžká na standardní JIP lůžka. Je to riziko. “
Ošetřovatelé, kteří se báli o svá místa, uposlechli.
Zvedli Chloeino bezvládné tělo na vržící nosítka a odtáhli ji do tmavého, průvanem profukujícího koridoru daleko od život zachraňujících přístrojů. Nechali ji tam, jak lapala po dechu. Jeho vědomí se střídavě ztrácelo a vracelo. Byla úplně opuštěná.
Nemocnice, které dala svou krev, pot a slzy, ji odhodila jako odpad, jen protože nezapadala do jejich estetiky. Jak temnota hrozila, že ji pohltí, její třesoucí se prsty zavadily o kapsu uniformy. Ucítila chladný kov těžké stříbrné mince. Byl to žeton, který jí před třemi měsíci dal muž, jehož život zachránila v temné uličce za nemocnicí.
Muž, který jí řekl, že kdyby kdy něco potřebovala, stačí jen zavolat. S posledními zbytky sil Chloe vytáhla mobil, vytočila číslo, které si zapsala do paměti, a než jí telefon vypadl z ruky, vykoktala dvě slova. „Pomozte mi. “
O pár kilometrů dál, v rozlehlém, silně hlídaném penthousu s výhledem na panorama Chicaga, seděl Dominik Romano v čele obrovského mahagonového stolu.
Dominik byl nesporným králem městského podsvětí. Vysoký, s ostrými rysy, temnýma pronikavýma očima a aurou smrtícího klidu, vyzařoval absolutní autoritu. Byl nemilosrdný, vypočítavý a neodpouštějící. Muži mizeli v řece jen za to, že se v jeho přítomnosti odvážili promluvit mimo pořadí.
Před třemi měsíci se Dominik dostal do přepadení. Dostal dvě kulky do břicha a svalil se do deštivé uličky za nemocnicí svatého Vincenta. Krvácel, ale vyhýbal se pohotovosti, aby se vyhnul policejní zprávě. Zhroutil se u popelnic, připravený potkat svůj konec.
To bylo, když ho Chloe našla. Když na přestávce vynášela biologický odpad, ta velká, vyděšená sestra neutekla. Navzdory jeho zakrvácenému oblečení a těžké pistoli u boku si k němu klekla. Použila ukradené zdravotnické potřeby, své holé ruce a neuvěřitelnou odvahu, aby zastavila krvácení a udržela ho při vědomí, dokud nedorazili jeho muži.
Dominik se podíval na její jemnou, kulatou tvář a viděl anděla. Než ho jeho pravá ruka Mateo naložil do auta, vtiskl jí do ruky speciální stříbrnou minci syndikátu a soukromé číslo. „Vrátil jsi mi život,“ zašeptal. „Jsi pod mou ochranou navždy.
“
Teď jeho soukromý telefon zabzučel na stole. Místnost ztichla. Jen dva lidé měli to číslo a jeden z nich byla žena, která mu nedala spát. Popadl telefon.
„Mluv. “
Ozvalo se jen roztřesené, mokré dýchání a pak slabý, vyděšený šepot. „Pomozte mi. “
Dominikova krev ztuhla.
Okamžitě poznal její hlas, ale byl slabý, slábnoucí, topící se v bolesti. Pak linka ztichla. Dominik vstal tak rychle, že se židle s rachotem převrátila. „Vypátrej ten hovor!
“ zařval na Matea. „Okamžitě. “
„Odzrcadlilo se to od vysílače přímo nad nemocnicí svatého Vincenta, šéfe,“ hlásil Mateo s prsty létajícími po klávesnici. „Je uvnitř budovy.
“
„Přivolej všechny,“ zavrčel Dominik a zasunul černou pistoli do ramenního pouzdra. „Tu nemocnici srovnám se zemí. “
Za pět minut se konvoj dvanácti černých aut hnal tichými ulicemi Chicaga. Projížděl na červenou, pneumatiky skřípaly.
Uvnitř prvního vozu cítil Dominik dusivou paniku. Chloe, krásná plnoštíhlá žena s nejmilejšíma očima, jaké kdy viděl, byla v nebezpečí. Držel si odstup, aby ji ochránil před svým temným světem, ale nechal ji sledovat. Věděl, že se dře jako kůň.
Věděl, že snobové ze svatého Vincenta na ni špatně reagují kvůli její váze. Konvoj zastavil před skleněným vchodem nemocnice. Automatické dveře se neotevřely dostatečně rychle. Dominik do skla kopnul a roztříštil ho na milion kousků.
Padesát mužů v černém se za ním provalilo dovnitř, silně ozbrojených a pohybujících se s děsivou přesností. Okamžitě zajistili perimetr, zamkli vchody a hlídali výtahy. Recepční se schovali pod stoly. Dva ozbrojení strážci nemocnice se vrhli vpřed, ale Mateo je odzbrojil a přitiskl ke zdi.
Dominik kráčel k recepci přes rozbité sklo. Vypadal jako ztělesněný ďábel. Doktor Arthur Pendleton, který zaslechl rozruch z VIP salonku, se vřítil do haly. „Co to má znamenat?
“ vykřikl. „Tohle je soukromé elitní zařízení. Zavolám policii! “
Dominik neřekl ani slovo.
Třemi kroky zkrátil vzdálenost mezi nimi, popadl Pendletona za klopy bílého pláště a praštil jím o recepci. Lékař zalapal po dechu, když mu Dominikovo předloktí drtilo průdušnici. „Kde je? “ zašeptal Dominik.
„Kdo? Kdo? “ vykoktal Pendleton s očima vypoulenýma. „Chloe Jenkinsová,“ řekl Dominik a každá slabika kapala jedem.
„Zdravotní sestra. Asi sto třicet kilo naprosté dokonalosti. Jestli na ní najdu jediný škrábanec, stáhnu ti kůži z obličeje. “
Pendletonův obličej zbělel.
„Ta tlustá sestra… měla infarkt… “
„A kde je? “ požadoval Dominik, jehož stisk zesílil, až se lékařovy rty barvily do modra.
Sestra Sara, třesoucí se v rohu, vystoupila vpřed. Po tvářích jí stékaly slzy. „Odmítl jí léčit! “ vykřikla a ukázala na Pendletona.
„Řekl, že je příliš tlustá na VIP lůžka. Nechal ji na rozbitých nosítkách v nevytápěné předsíni u skladů, aby zemřela. “
Teplota v místnosti klesla pod bod mrazu. Dominik pomalu otočil hlavu k Pendletonovi.
Vytáhl zbraň a přitiskl hlaveň na jeho čelo. „Mateo,“ štěkl. „Najdi ji. Přiveď nejlepšího chirurga na traumata z výplatní listiny a zamkni všechny východy.
Nikdo neodejde, dokud neřeknu já. “
Mateo nečekal na výtahy. S dalšími čtyřmi ozbrojenými muži sprintoval po schodišti, tři schody najednou. Vtrhli do druhého patra a vyděsili skupinu stážistů, kteří se přilepili ke stěnám.
Mateo ignoroval jejich pištění. Skenoval nápisy nad hlavou: přetížení, zásoby, údržba. Vyrazil úzkou, slabě osvětlenou chodbou, která páchla bělidlem a starým prachem. Teplota znatelně klesla.
Na samém konci chodby, nacpané mezi rozbité invalidní vozíky a rezavý dřez, stála zchátralá nosítka. „Ježíši Kriste,“ vydechl Mateo. Jeho drsné srdce vynechalo úder. Chloe seděla shrbená na tenké potrhané matraci.
Její kůže, obvykle teplá, hnědá, nabrala děsivou bledost. Rty měla modré, hrudník se sotva pohyboval. Průvan z nedovřeného okna foukal přímo na její propocenou uniformu. Mateo si sundal kabát a přehodil ho přes ni.
Přiložil dva prsty na její krk. Puls byl tenký, nepravidelný, nebezpečně slabý. „Šéfe,“ štěkl do rádia, hlas se mu zlomil. „Mám ji.
Druhé patro, přetížení u kotelny. Je to špatný, šéfe. Sotva se drží. Potřebuje kyslík a resuscitační vozík.
“
Dole v hale se přenos ozval v mrtvém tichu. Dominikova tvář se zkřivila čistou zuřivostí. Hlaveň zbraně se zarývala do kůže Pendletona, který kňučel. Kolem jeho drahých bot se tvořila teplá louže.
„Nechala si ji u kotelny,“ zašeptal Dominik. Jeho klid byl děsivější než křik. „Žena, která zachránila víc životů, než si dokážeš představit, protože se nevešla do tvých ubohých estetických představ. “
Popadl Pendletona za zátylek.
„Jdeme do VIP křídla. Půjdeš přede mnou. Jestli zakopneš, jestli promluvíš, jestli se jen hlasitěji nadechneš, prostřelím ti kolena. Pohyb.
“
Vyjeli do čtvrtého patra. Otevřely se dveře a odhalily křišťálové lustry, perské koberce a klasickou hudbu. Vypadalo to jako pětihvězdičkový hotel. Dominik vykopl dveře apartmá číslo 401.
Uvnitř na pokročilém bariatrickém lůžku ležela štíhlá, obvázaná žena a sledovala televizi. Manželka senátora Bradleyho. „Vypadněte,“ přikázal Dominik. „Víte, kdo je můj manžel?
“ vydechla žena a chytila se za perly. Dva muži ji bez námahy zvedli z postele a odnesli ke dveřím. „S manželem si to vyříká rodina Romano,“ prohlásil Dominik chladně. „Vyměňte povlečení.
Přineste resuscitační vozíky. “
Za pár sekund přivezli Mateo a jeho tým Chloe na rozbitých nosítkách. Kontrast byl srdcervoucí. Tahle krásná, štědrá žena v levné, zašpiněné uniformě bojovala o život v místnosti určené pro rozmazlenou elitu.
Dominik zasunul zbraň a přispěchal k ní. Nebál se potu ani špíny. Jemně ji zvedl do paží, lehce zasténal pod její mrtvou vahou a opatrně ji položil na luxusní vyhřívané lůžko. „Vydrž, Chloe.
Prosím, amore, vydrž,“ zamumlal a přitiskl čelo na její chladnou tvář. „Doktor Caldwell už jede. Jen se mnou zůstaň. “
Řev vrtulníkových lopatek otřásl okny.
Doktor Benjamin Caldwell, skvělý, ale zneuctěný vojenský chirurg, který pracoval výhradně pro podsvětí, vběhl s taškami plnými vybavení. „Pohni, dom,“ přikázal a odstrčil Dominika. Okamžitě připojil Chloe na EKG, nasadil kyslíkovou masku a začal podávat léky. „Má těžkou ventrikulární tachykardii.
Srdce bije příliš rychle, nepumpuje krev,“ zakřičel Caldwell. „Spustilo to vyčerpání, ale nedostatek kyslíku způsobil těžkou ischemii. Kdyby byla ošetřena před dvaceti minutami, byla by to menší událost. Zpoždění vážně poškodilo srdeční sval.
“
Dominik se pomalu otočil a upřel oči na Pendletona, který se krčil v rohu. „Zachraň jí život,“ řekl chirurgovi bez přerušení očního kontaktu. „Cokoli to bude stát. Protože jestli její srdce přestane bít, vyrvu mu ho z hrudi vlastníma rukama.
“
Tři mučivé hodiny patřilo čtvrté patro nemocnice mafii. Dominik chodil po perském koberci jako uvězněný panter. Sledoval přes skleněné stěny, jak Caldwell bojuje o stabilizaci Chloe. Nenáviděl ji vidět tak zranitelnou.
V jeho očích bylo její velké, něžné tělo symbolem pohodlí a síly. Rozčilovala ho představa, že jí svět dal pocit, že je na obtíž, když ona byla ta, kdo nesl všechny ostatní. Konečně v šest patnáct ráno se zběsilé pípání monitorů ustálilo do stálého rytmu. Caldwell vystoupil z místnosti a otřel si pot z čela.
„Je stabilní, dom. Bylo to těsné. Sakra těsné. Zpoždění způsobilo drobné poškození tkáně, ale její srdce je silné.
S odpočinkem, dobrou stravou a nulovým stresem se plně zotaví. Ale nesmí se vrátit k těžké fyzické práci. Další osmnáctihodinová směna jako tahle by ji zabila. “
Dominik pomalu kývl.
„Už nikdy v životě nebude pracovat, pokud nebude chtít. Děkuji, Bene. “
Ve společenské místnosti na konci chodby seděli doktor Pendleton a Richard Cunningham, zbabělý ředitel nemocnice, obklopeni ozbrojenými strážci. Mateo nechal Cunninghama vytáhnout v čtyři ráno z jeho sídla v hedvábném pyžamu.
„Pane Romano, prosím,“ prosil Cunningham. „Cokoli budete chtít, zařídíme. hotovost, vybavení, imunitu. “
Dominik si sedl naproti.
„Vaše nemocnice má obrovský dluh, Richarde. Projel jsem finanční výkazy. Škrtali jste personál, abyste zaplatili kosmetické křídlo a plnili si vlastní kapsy, zatímco sestry jako Chloe lámou záda za pár drobných. “
„Je to jen byznys,“ zamumlal Cunningham.
„Tohle je byznys,“ oponoval Dominik tiše a luskl prsty. Mateo položil na stůl tlustou smlouvu a pero. „Co to je? “ zeptal se Cunningham roztřeseně.
„Kupní smlouva. Kupuji St. Vincent Medical Group. Všechno.
Nemovitosti, vybavení, licence. Přebírám váš dluh a vy mi podepíšete sto procent akcií. Pokud odmítnete, Mateo vás vezme na dlouhou projížďku lodí po Michiganském jezeře. Máte deset sekund.
“
Cunningham se podíval na ozbrojené muže, pak na papír. Nepřečetl ani odstavec. Popadl pero a zběsile načmáral podpis. „Výborně,“ řekl Dominik.
„Teď, když nemocnici vlastním, provedu okamžité personální změny. Doktore Pendletone, jste oficiálně zbaven titulu přednosty medicíny. “
Pendleton zalapal po dechu. „Nemůžete to udělat!
Jsem certifikovaný lékař! “
„Jsi zbabělec, který nechává umírající ženy v chladných skříních,“ zavrčel Dominik. „Myslíš, že manuální práce je pod tvou úroveň? Pojďme otestovat tu teorii.
Mateo, podej bývalému přednostovi kbelík a kartáč. Bude drhnout přetížené chodby po čtyřech. Každá mísa ve druhém patře je jeho osobní zodpovědnost. Jestli přestane drhnout, zlom mu prsty.
“
„S potěšením, šéfe,“ ušklíbl se Mateo a zvedl plačícího doktora na nohy. Dominik se vrátil do apartmá 401. Tiše zatlačil na těžké dveře. Místnost byla zalitá měkkým ranním světlem.
Desítky růží a lilií už stály na parapetech. Chloe se zavrtěla, zachvěla řasami a otevřela oči. Byla naprosto zmatená. Tohle nebyla chladná chodba.
Bylo to VIP křídlo. Otočila hlavu a uviděla masivní postavu sedící v křesle u postele. „Dominiku? “ zašeptala chraplavě.
„Jsem tady, Chloe,“ řekl jemně a vzal její ruku do své velké, mozolnaté dlaně. Sklonil se a políbil jí klouby. „Co se stalo? “ zeptala se a v očích se jí hromadily slzy.
„Doktor Pendleton mě nechal. Řekl, že jsem příliš tlustá na postel. Prostě mě tam nechal umřít. “
Slza jí sklouzla po tváři.
Vždy se snažila být silná, snášet kruté komentáře o svém těle. Ale to, že byla odhozena jako odpad, jí zlomilo srdce. „Ticho,“ zamumlal Dominik a posadil se na okraj postele. Palcem jí setřel slzu.
„Pendleton s tebou už nikdy nebude mluvit. Už se na tebe nikdy nepodívá. Nikdo v tomto městě se k tobě už nikdy neotočí zády, Chloe. Dokud budu dýchat.
“
„Proč to děláš? Jsem jenom tlustá sestra z oddělení, Dominiku. Nic neznamenám. “
„Nikdy o sobě takhle nemluv,“ řekl s divokou oddaností.
„Jsi žena, která mi zachránila život v uličce, když by mě všichni ostatní nechali vykrvácet. Máš to největší, nejodvážnější srdce, jaké jsem kdy poznal. A skoro ho zničili. Už nejsi obyčejná sestra, Chloe.
Tato nemocnice mi patří a všechno, co je moje, je tvoje. Domov důchodců tvé matky je zaplacený. Tvé dluhy jsou pryč. Už nikdy nebudeš muset zvedat těžkého pacienta.
Už jsi v bezpečí. “
Sklonil se a dlouze ji políbil na čelo. „Ty ses starala o celý svět, Chloe. Teď je řada na mně, abych se postaral o tebe.
“
O tři týdny později se Chloe probudila v opevněném luxusu Dominikova panství v Lake Forest. Stála před okny od podlahy ke stropu a hleděla na vlny Michiganského jezera. Měla na sobě na míru šitý smaragdový hedvábný župan. Dominik osobně přivezl švadlenu z Milána, aby navrhla šatník, který by dokonale seděl její postavě velikosti 24 a oslavoval její křivky.
Fyzicky se zotavovala. Její ejekční frakce se zlepšovala a únava, která ji roky trápila, ustupovala. Emocionální jizvy se hojily hůř. Stále instinktivně prosila o odpuštění, když zabírala moc místa na pohovce.
Dveře se otevřely a vešel Dominik, právě se vrátil ze schůzky syndikátu. Když ji spatřil, chladná vražedná aura se rozplynula. Objal ji zezadu kolem pasu a políbil na krk. „Už jsi vzhůru, mia regina?
“
„Jsem zvyklá začínat směny ve čtyři ráno,“ odpověděla tiše. „Spát po východu slunce mi pořád přijde ilegální. “
„Zvykni si. Dnes máš naplánovaný jen odpočinek.
Šéfkuchař dělá ty palačinky, co máš ráda. Musíš jíst. Chci, aby ses zotavila. “
„Dominiku, já už jsem velká,“ zašeptala a staré nejistoty se jí vrátily.
„Ženy ve tvém okruhu vypadají jako modelky. Já vypadám jako žena, která jim uklízela nočníky. “
Dominik ji otočil čelem k sobě. „Nikdy se nesrovnávej s těmi prázdnými ženskými.
Jsi bohyně. Tvé tělo tě udrželo naživu. Dalo ti sílu nést váhu celého toho ubohého oddělení a zachránit mi život. Uctívám každý tvůj centimetr.
Jestli se s tebou někdo bude cítit jinak, vyříznu mu jazyk. Rozumíš mi? “
Chloe přikývla ohromená jeho oddaností. Přijal její velikost.
Dokonce si ji užíval. Mezitím, třicet mil na jih, klečel doktor Arthur Pendleton v přetížené chodbě a drhnul skvrnu z linolea. Měl na sobě špinavý šedý kombinézu, mozolnaté ruce a záda ho strašně bolela. Dva Mateovi muži stáli na konci chodby a nezájemně ho pozorovali.
Jeho ponížení se proměnilo v toxickou, oslepující nenávist. Během krátké přestávky v úklidové komoře vytáhl propašovaný mobil. Vytočil číslo detektiva Jacka Reynoldse z oddělení organizovaného zločinu. Reynolds byl špinavý, ambiciózní policista, který se už deset let snažil postavit případ proti Romano syndikátu.
„Jacku, tady doktor Arthur Pendleton. Mám něco na Dominika Romana. Obrovskou zranitelnost. “ Pendleton zašeptal zoufale.
„On si Saint Vincent nevzal. Vzal si ho silou. Vydírání s namířenou zbraní. Ale to není nejlepší část.
Romano má slabinu – ženu. Bývalou sestru jménem Chloe Jenkinsová. Kvůli ní rozmetal celou nemocnici. Je to jeho slepý bod.
Pokud ji použijete jako páku, můžete srazit celé jeho impérium. Zařídím, abyste zachytili její další zprávu. Nastražíme past. “
Detektiv Reynolds se usmál.
„Mafiánský boss milující tlustou sestru. To je titulek. Pošli mi detaily, Arthure. Pojďme chytit tu velkou rybu.
“
O týden později se Chloe vrátila do nemocnice na následné echo kardiogram. Atmosféra budovy se proměnila. Jakmile auto zastavilo, personál se k ní hrnul s úctou. Chloe vystoupila s Mateem a třemi vymahači.
Měla na sobě na míru šitý černý kašmírový kabát, sluneční brýle a nově nabyté sebevědomí. Personál, který se jí kdysi posmíval, se teď rozestupoval. Sestra Sara přiběhla a vřele ji objala. „Podívej se na sebe.
Vypadáš jako filmová hvězda. Kardiologické oddělení je plně obsazené, Chloe. Máme přestávky. Je to zázrak.
“
Mateo ji doprovodil do čtvrtého patra. „Doktor Caldwell na vás čeká, slečno Chloe. Budu venku. “
Ale uvnitř ultrazvukové místnosti nečekal doktor Caldwell.
Stál tam detektiv Jack Reynolds a vedle něj Arthur Pendleton, v špinavé kombinéze, sevřený vzteky, s rukama kolem násady od mopu. Chloe ztuhla. Srdce jí nebezpečně zbilo, než ji léky uklidnily. Ustoupila, ale Reynolds rychle zamkl dveře dřív, než si Mateo stačil čehokoli všimnout.
„Dobrý den, Chloe,“ vyplivl Pendleton s manickýma očima. „Užíváš si život z mých krvavých peněz? “
„Co to má znamenat? “ požadovala Chloe a snažila se udržet hlas klidný.
Už nebyla vyděšená sestra. Byla ženou Dominika Romana. „Otevřete ty dveře, nebo vám je muži venku strhnou z pantů. “
„Zkus to,“ ušklíbl se Reynolds.
„Jsem policejní důstojník. Nabízím ti cestu ven, slečno Jenkinsová. Víme, že tě Romano unesl. Drží tě jako rukojmí a nutí tě hrát roli mafiánské královny.
Žena vaší postavy by se dobrovolně nevrhla do postele s psychopatem, pokud by neměla strach. Svědč, že vydíral správní radu, a já zaručím bezpečí tvé matky. “
Chloe zírala na detektiva. Její šok se měnil v odpor.
Využívali její tělo jako zbraň. Předpokládali, že protože je tlustá, je zoufalá a snadno manipulovatelná. Z hloubi hrudi se jí vydral tmavý smích. Sundala si brýle a podívala se Reynoldsovi do očí.
„Rukojmí? Dominik Romano se ke mně chová s větší úctou za jedno ráno, než tahle ubohá nemocnice za pět let. Chcete, abych svědčila proti muži, který zaplatil dluhy za péči o mou matku a postavil kardiologické oddělení, které skutečně zachraňuje životy? Jste mimo sebe.
“
Pendleton třískl pěstí do vozíku. „Hloupá tlustá krávo, kryješ vraha! Zničil mi život! “
„Zničil sis ho sám, Arthure,“ oplatila mu Chloe a udělala krok k němu, až zacouval.
„Nechal jsi mě zemřít v mrazivém koridoru, protože jsem byla nepříjemnost pro tvou estetiku. Teď si myješ záchody. Myslím, že vesmír vyrovnal váhy. “
Náhle dveře nejen odemkly.
Vybuchly dovnitř, když je Mateo kopl s drtivou silou. Než Reynolds stihl sáhnout po zbrani, na středu jeho hrudi se objevily tři laserové zaměřovače. Z chodby zazněly pomalé kroky. Dominik vešel.
Jeho přítomnost byla tak ohromující, že vzduch v místnosti zhoustl. Nepodíval se na Pendletona ani Reynoldse. Šel přímo ke Chloe. „Dotkli se vás?
“ zeptal se tiše. „Ne,“ odpověděla pevně. „Jen spousta horkého vzduchu. “
Dominik se konečně otočil na Reynoldse.
„Jacku Reynoldsi, číslo odznaku 4489. Máte velmi pěkný účet na Kajmanských ostrovech, že? Ten, kam schováváte úplatky, které vydíráte z gangu ze South Side. “
Reynolds zbledl.
„Tohle je policejní záležitost. “
„Mám bankovní knihy, Jacku. Mám převody. Mám fotky tvojí milenky v Miami.
Pokud se ještě někdy přiblížíš k mé ženě, nezabiju tě. Předám ty důkazy federálům a zbytek života strávíš v maximálně zabezpečené věznici, kde vězni milují špinavé policisty. “
Reynolds polkl. Uvědomil si, že vlezl do pasti.
Podíval se na Pendletona s čistou nenávistí, otočil se a bez slova odešel. Pendleton zůstal sám, s třesoucími se koleny. „Pán Pendleton se zdá být unavený svými uklízecími povinnostmi,“ řekl Dominik chladně. „Zajistěte, aby byl trvale přemístěn.
Slyšel jsem, že na Aljašce nabírají hygieniky. “
„Považujte ho za ztraceného, šéfe,“ ušklíbl se Mateo a odtáhl křičícího doktora z místnosti. Dominik přitáhl Chloe k sobě a políbil ji na čelo. „Nezavolala jsi o pomoc.
“
„Nepotřebovala jsem,“ odpověděla s divokým úsměvem. „Jsem královna Chicaga. S krysami si poradím sama. “
Uplynulo šest měsíců.
Nemocnice svatého Vincenta byla k nepoznání. Dominik pumpoval každý cent z luxusních apartmá do nového Jenkinsova centra pro kardiologii a bariatrickou péči, které poskytovalo špičkovou, respektující péči pacientům s nadváhou a znevýhodněným komunitám. Chloe byla ředitelkou filantropie pro celou síť nemocnic. Řídila charitativní impérium v hodnotě milionů z rohové kanceláře s výhledem na řeku.
Sestry měly povinné přestávky, komplexní péči a dvojnásobný plat. Doktor Pendleton pracoval na noční směně v odlehlém sanitačním závodě na Aljašce a pořád se ohlížel přes rameno. Její proměna byla završena za chladného listopadového večera na charitativním gala v hotelu Drake. Velký taneční sál byl plný křišťálových lustrů a bílých orchidejí.
Seznam hostů zahrnoval senátory, korporátní magnáty i tichou, silně ozbrojenou ochranku. Chloe stála na vrcholu točitého schodiště. Měla na sobě na míru šité rubínově červené sametové šaty, které oslavovaly každý centimetr její postavy. Těžká látka se vlnila přes široké boky, korzet se zlatou nití zvýraznil pas.
Na krku jí spočíval diamantový náhrdelník za miliony. Nevypadala jako žena, která se snaží skrývat. Vypadala jako žena, která ovládá svět. Dominik stál u paty schodiště ve smokingu.
Jeho chladný vnější výraz zmizel, když se na ni podíval. Natáhl ruku. „Zastavíš srdce každému muži v téhle místnosti, mia regina. “
Chloe se usmála.
„Nech je zírat. Zajímá mě jen srdce jednoho muže. “
Když vstoupili do sálu, dav se rozestoupil. Muži, kteří ji kdysi přehlíželi, skláněli hlavy.
Ženy, které se jí kdysi posmívaly, šeptaly v úžasu. Ale staromódní arogance umírá těžce. Starosta Mitchell Harrison, elitistický politik s historií škrtání veřejného zdravotnictví, k ní přistoupil s povýšeným úsměvem. „Slečno Jenkinsová.
Docela skok ze směny špinavého prádla k pořádání akcí v Drakovi. Jen doufám, že si pan Romano nekouše víc, než může spolknout, když financuje tyto masivní charitativní projekty pro ty velké. Někteří by řekli, že je to špatná investice kapitálu. “
Mateo sáhl do saka, ale Chloe mu jemně zavrtěla hlavou.
Už nepotřebovala vymahače. „Starosto Harrisone, je neuvěřitelně statečné, že jste se dnes zúčastnil, zvlášť s ohledem na nezákonné úplatky od stavební rady, které jste přijal minulý týden za rozvoj v oblasti West Loop. Dva a půl milionu dolarů převedených přes schránkovou firmu na Bahamách, pokud si správně pamatuji knihy. “
Harrisonův úsměv zmizel.
Barva z tváře mu vyprchala. „Nemocnice svatého Vincenta je teď moje,“ pokračovala hladce a naklonila se k němu. „A moje investice zachraňují životy. Pokud ještě někdy urazíte mé pacienty, personál nebo mé tělo, nejen zničím vaši kariéru, ale dám Dominikovi zelenou, aby se s vámi vypořádal po svém.
Teď vám doporučuji dojít k tiché aukci a napsat velmi velký šek mému kardiologickému centru. Užijte si šampaňské. “
Harrison se stáhl jako vyděšená krysa. Dominik, který celou výměnu sledoval, ji objal kolem pasu.
„Připomeň mi, abych ti už nikdy nezkřížil cestu. “
„Nemohla bys, ani kdyby ses snažila. “
O hodinu později vystoupil Dominik na pódium uprostřed sálu. Mikrofon zazněl nad šumem davu.
„Před šesti měsíci jsem krvácel k smrti v uličce,“ začal. „Zachránila mě žena, kterou se svět snažil zlomit. Žena, které bylo řečeno, že zabírá příliš mnoho místa. Žena, které bylo řečeno, že nestačí.
Mýlili se. Ona je všechno. “
Sestoupil z pódia a šel přímo ke Chloe, zatímco dav sledoval v tichu. Nejobávanější muž ve městě si na naleštěné podlaze klekl na jedno koleno.
Sál vydechl. Dominik vytáhl krabičku s masivním smaragdovým diamantovým prstenem. „Uzdravila jsi mé tělo, Chloe. Ale co je důležitější, zachránila jsi mou duši.
Jsi královnou tohoto města a absolutní vládkyní mého srdce. Vezmeš si mě? “
Slzy radosti jí stékaly po tvářích. Nemyslela na svou váhu.
Nemyslela na minulost. Viděla jen muže, který uctíval zem, po které chodila. „Ano,“ vzlykla. „Ano, Dominiku, absolutně ano.
“
Sál rozezněl ohlušující potlesk, když jí Dominik nasazoval prsten na prst, zvedl ji a přitáhl do vášnivého polibku. Svět ji odepsal a nechal ji ve tmě vyhasnout. Ale přežila. A teď tlustá sestřička vládla svrchovaně, bezpodmínečně milovaná a divoce chráněná mužem, který by klidně spálil svět, aby ji zahřál.
To, co začalo jako srdcervoucí akt lékařské nedbalosti a kruté fatfobie, se proměnilo v příběh mafiánské spravedlnosti a bezpodmínečné lásky. Chloe Jenkinsová dokázala, že hodnota člověka není nikdy definována velikostí oblečení ani krutostí arogantních elitářů. Dominik Romano rozebral zkorumpovanou nemocnici i celou městskou mocenskou strukturu jen proto, aby nasadil korunu na hlavu ženy, která si ji skutečně zasloužila.