Emily seděla u pracovního stolu ve svém domácím ateliéru a dokončovala poslední úpravy návrhu pro klienta. Podzimní slunce pronikalo velkým oknem a osvětlovalo její dlouhé kaštanové vlasy. Byla na tento poklidný rytmus zvyklá – práce, ticho, samota. Vdát se nikdy neplánovala, děti neměla, a i když ji občas přátelé přesvědčovali, že jí něco uniká, ona si svobodný život užívala.
Její sestra Jessica mezitím žila v dokonale udržovaném domě na předměstí s manželem Brianem a osmiletou dcerou Sofií. Navenek to vypadalo jako idyla. Široký úsměv, upravená zahrada, napečeno. Jenže pod tím povrchem se skrývalo něco, co nikdo nechtěl pojmenovat.
Jessica sestru občas nenápadně sledovala a v hlavě se jí usazovala kyselá pachuť. Zatímco ona trávila dny plněním povinností matky a manželky, Emily si mohla dělat, co chtěla. Jezdila na služební cesty, večer četla, o víkendu spala dlouho. Rodiče sice nikdy neřekli nic otevřeně, ale Jessica věděla, že je v jejich očích ta úspěšná.
Vždyť se vdala, porodila dítě. Jejich pozornost patřila jí. Jenže někde uvnitř jí to nestačilo. Sofia byla bystré dítě.
Všímala si věcí, kterých si dospělí nevšímali. Její velké oči sledovaly matku, když si myslela, že se nikdo nedívá, a vnímaly chlad, který se občas objevil mezi rodiči. Ale nejraději ze všeho měla tety Emily. Teta s ní mluvila jako s rovnocennou bytostí, poslouchala ji, nechala ji kreslit.
Sofia si připadala důležitá. V pátek večer, když Emily dokončovala poslední revizi pro klienta, zazvonil telefon. Na displeji se objevilo Jessino jméno. Vzápětí se ozval hlas, který byl vyšší a rychlejší než obvykle.
„Emily, promiň, že otravuju takhle večer. Potřebuju tě požádat o laskavost. ”
„Jasně, co se děje? ”
„Brianova matka náhle onemocněla.
Musím za ní do nemocnice. Nemáš čas postarat se o Sofii od zítřejšího rána do nedělního večera? ”
Emily se zarazila. Nebylo to poprvé, co slyšela o tchýnině nemoci, ale minulý týden jí Jessica říkala, že její tchyně je zdravá a pořád hraje golf.
Zahřměl v ní neklid, ale nechtěla dělat problémy. „Jasně, že jo. Mám si s ní užít den. V kolik přijedete?
”
„Kolem osmé ráno. Moc ti děkuju. Jsi jediná, komu můžu věřit. ”
Pověsila to dřív, než stačila cokoli dodat.
Emily dlouho hleděla na zhasnutý displej. Něco v hlase jí nesedělo. Ale když pomyslela na sobotu s neteří, nechala pochybnosti stranou. Ráno v osm hodin přesně zazvonil zvonek.
Emily otevřela dveře a uviděla Jessicu stojící před domem. Sestřin pohled byl mírně roztržitý, ani obvyklý zářivý úsměv se nedostavil. Sofia, která držela malého plyšáka a nesla si růžový batůžek, naopak zářila. „Ahoj teto!
”
„Ahoj, zlatíčko. Pojď dál, mám pro nás připravený skvělý den. ”
Jessica jí podala tašku s oblečením a potřebami. „Mám tu všechno.
Kartáček, oblečení, léky. Kdyby se něco stalo, zavolej mi. ”
„V pohodě. Jak se vlastně má Brianova máma?
”
Jessica na okamžik zaváhala. Pohled jí uháněl k hodinkám. „Ehm, jo, no, čekáme na výsledky testů. Musím tam už jet.
Moc ti děkuju. Postarej se o ni. ”
Otočila se a rychlým krokem zamířila k autu. Sofia zamávala směrem k odjíždějícímu vozu a pak se otočila k tetě.
„Mami se dnes chovala divně, že jo? ”
Emily si klekla na úroveň neteře. „Proč si to myslíš? ”
„Měla na sobě nové šaty a jiný parfém.
Ale říkala, že jede do nemocnice. Navíc nespěchala jako obvykle. ”
Emily se jí v hlavě zadřelo slovo, které v ní vzbudilo opatrnost. Sofia byla na svůj věk neuvěřitelně všímavá.
Emily se jemně usmála a pohladila ji po tváři. „Jsem si jistá, že to bylo jen proto, aby babičce udělala radost. ”
Sofia na chvíli přemýšlela a pak pokrčila rameny. Emily se jí snažila nedat najevo, že ji ta poznámka zneklidnila.
Ale měla pravdu, Jessica si dala záležet. Měla nalíčené oči výrazněji než obvykle a její pohyby působily napjatě. „Musela jsem letět,” opakovala si pro sebe Emily a zavřela dveře. Celý den byl pro Sofi krásný.
Šly do parku, kde se klouzala po skluzavce, jedly zmrzlinu a vyprávěly si vtipy. K večeru se vrátily domů, Sofia si v ateliéru namalovala obrázek, zatímco Emily vařila. Smažila palačinky a Sofia seděla u stolu a povídala o škole, o kamarádkách a o tom, jak by chtěla být malířkou. Usnula u filmu, unavená i spokojená.
Emily ji uložila do postele a sama se posadila do obýváku. Rozsvítila lampičku a pohlédla na mobil. Ani jeden zmeškaný hovor od Jessicy. Ani zpráva.
To bylo zvláštní. Vždycky se alespoň ozvala a zeptala se, jak se Sofii daří. Emily to brala jako samozřejmost. V neděli ráno vstala dřív, uklidila byt a přichystala snídani.
Sofia přišla do kuchyně, unaveně si mnula oči. „Teto, máma už volala? ”
Emily zavrtěla hlavou. „Ještě ne.
Možná má vypnutý telefon v nemocnici. ”
Sofia kývla, ale v jejích očích se objevil stín. „Když jsem byla u ní v nemocnici, babička pořád říkala, že jsou tam lidi, co říkají špatné věci. Ale máma říkala, že babička jen tak povídá.
”
Emily se zamračila. „Co tím myslíš? ”
Sofia pokrčila rameny a začala si hrát s cereáliemi v misce. „Nevím.
Ale máma byla celý týden taková zvláštní. Pořád mluvila s někým po telefonu šeptem. A když jsem se zeptala, s kým, řekla, že s doktorem. Ale jednou jsem slyšela, jak říká ‚já vím, Marku, přijdu, jen tu ještě něco vyřeším’.
”
Emily ztuhla. „Marku? ”
„Jo. Není to strýček Mark?
Ten, co bydlí u babičky? ”
Emily polkla. Mark byl jejich strýc z matčiny strany. Vzdáleně příbuzný, který žil sám.
Nikdy ho nenapadlo, že by se Jessica měla stýkat s ním, natož si s ním volat. „Ano, je to strýček Mark. Ale možná jenom mluvila o tom, že ho potřebuje navštívit. ”
Sofia zvedla oči.
„Ale říkala, že k tatínkovi nepřijde, když je v práci. Že Mark musí chodit za ní. ”
Emily ucítila chlad po celém těle. Položila dlaň na stůl, aby ji ruka nešla.
Mluvila klidně, i když srdce jí bušilo. „Sofí, kdy to říkala? ”
„No přece. Když si myslela, že spím.
Měla s tím pánem telefonáty. A pak v pátek večer řekla, že pojede za ním do hotelu. Já myslela, že jsi to věděla. ”
„Do hotelu?
”
„No, aby se s ním setkala. ” Sofia zvedla hlavu a upřela na tetu své tmavé oči. „Teto, dělá táta něco špatně? Proč k nám strýček Mark chodí, když táta není doma?
”
Emily jí položila ruku na rameno. Hlas se jí třásl, ale snažila se o klid. „Sofí, to je všechno jen nějaký omyl. Mami ti určitě vysvětlila špatně.
Já si myslím, že jenom mluvila o tom, že potřebuje pomoc s něčím. ”
Sofia jí ale pozorovala očima, které viděly skrz všechny lži. „Ty jsi smutná. ”
Emily se pousmála, i když to byl jen stín úsměvu.
„Ne, jen jsem unavená. Dnes odpoledne si zahrajeme společenské hry, ano? ”
Sofia přikývla, ale nepochybovala, že mezi dospělými se něco děje. Emily se ji snažila zaměstnat, ale myslí jí běhaly scénáře.
Jessica měla v pátek v hlase napětí. Ty nové šaty. Ten roztržitý pohled. A teď tohle.
Kdo byl Mark? Strýček Mark? To byl predátor z pohádky o Jeníčkovi a Mařence, ne skutečný člověk. Ale Jessica ho zmínila.
V neděli odpoledne měla Emily pocit, že to už nevydrží. Seděla u okna a pozorovala ulici, když před dům zajelo stříbrné auto. Srdce se jí ulevilo při pohledu na sestru. Vystoupila Jessica, vypadala svěže až příliš svěže.
Usmála se, když šla k domu. „Ahoj, holky! Jak jste si užili víkend? ”
Emily otevřela dveře dřív, než stačila zazvonit.
„Moc jsme si to užili. ”
„To ráda slyším. ” Jessica vstoupila a natáhla ruce k Sofii. „Tak jaká byla teta?
”
„Byla skvělá. Ale mami, proč jsi říkala, že jedeš do nemocnice, když jsi jela za strýčkem Markem do hotelu? ”
Na chvíli se zastavilo všechno. Jessičina tvář zbledla a její oči se zběsile přesunuly mezi Emily a Sofií.
„Co to povídáš, zlato? Já jsem jela za babičkou. Žádný hotel. ”
„Ale tys mi říkala, že když táta není doma, přijde strýček Mark.
A že si koupíš nové šaty. ”
Jessica se zasmála, ale znělo to strojeně. „Sofí, ty jsi asi měla sen. Nebo sis spletla tety.
”
„Já jsem si nespletla. Už jsem to říkala tetě Emě. Víš, že já vím, že jsi měla jiný parfém. ”
Jessica ztuhla.
Otočila se k Emě. Pohled měla prosebný a na pár vteřin v něm byl vidět strach. „Emy, prosím. Nevím, co Sofia mluví za nesmysly.
Já šla skutečně do nemocnice. Testy are byly špatné. ”
„Které testy? ” zeptala se tiše Emily.
„Gyno. ” Řekla rychle. „Měla jsem male nález, ale je to dobrý. Už je to v pořádku.
”
„Jé, ty jsi říkala, že jdeš za Markem,” ozvala se Sofia neoblomně. „Strýček Mark. Ten s tím velkým psem. Už se nemůžu dočkat, až ho uvidím.
”
Jessica se rozkašlala a začala si hrát s vlasy. Emily se pomalu postavila. „Jessico, o čem to mluví? ”
„Nic.
Já nemám tušení, co to kecá. Děti mají bujnou fantazii, to víš. Musím jít, Brian čeká dole. Jeďte, my jdeme.
”
Popadla Sofiinu ruku a vytáhla ji ze dveří. Emily stála uprostřed bytu, ještě s klíči v ruce, když za nimi zaklaply dveře. Cítila, jak jí tluče srdce. To nebyla Sofia, které se něco zdálo.
Ta dívka mluvila přesně. A její matka lhala, aniž by mrkla. Zůstala stát celou věčnost, než se otočila k oknu. Stříbrné auto odjelo.
V rukou jí zůstal viset plyšový králíček, kterého Sofia zapomněla na židli. Emily ho sevřela v dlani a v hlavě se jí začaly skládat střípky dohromady. V pondělí ráno se Emily rozhodla, že už to nebude ignorovat. Vzala si den volna a sedla do auta.
Věděla, kde bydlí strýček Mark. Bydlel na druhé straně města, v malém domku s ošuntělou zahradou. Ale když tam přijela, uvnitř nikdo nebyl. Zazvonila na sousedy.
Nikdo o něm nevěděl nic, jen že před rokem zemřela jeho žena a on od té doby žije sám. Večer zavolala matce. „Mami, potřebuji se tě zeptat na strýčka Marka. ”
Ticho.
„Proč se ptáš na něj? ”
„Zajímá mě to. Chodí k Jessice domů? ”
„Cože?
Ne. Kdo ti to řekl? ”
„Sofia. Řekla, že když Brian není v práci, chodí k nim domů.
Že ji to vzala s sebou. ”
Nastalo dlouhé ticho. Potom matčin hlas, tišší a opatrnější. „Poslyš, zlato, nech toho být.
To není dobré téma. ”
„Mami, co se děje? ”
„Nic. Vůbec nic.
Jen … nech to být. Prosím. “
Zavěsila. Emily hleděla na telefon s otevřenými ústy.
Nikdy neslyšela matku takhle. V něčem bylo hodně zle. Příští den se rozhodla jít k Jessice. Chtěla to vidět na vlastní oči.
Zaparkovala před domem a zamířila ke dveřím. Chvíli to trvalo, ale nakonec se otevřely dveře. Stála v nich Jessica. Bez make-upu, v teplácích, s očima podlitýma od pláče.
„Co chceš? ”
„Promluvit si. O Markovi. ”
„Nemáme si co říct.
”
„Sofia mi toho říkala hodně. ”
Jessica se zasmála, ale byl to smích bez humoru. „Sofia je malá lhářka. Říká si, co si přeje.
”
„To mi neříkej. Včera, když přijela, otáčela se, jestli ji sleduješ. Ty jsi věděla, že to na mě práskne. Proč jsi mě nechala, abych se o tom dozvěděla od osmileté holky?
”
Jessica sklonila hlavu. Chvíli stála, bylo slyšet, jak v domě tikají hodiny. Potom ustoupila. „Pojď dál.
Ale musím ti něco ukázat. ”
Vešly do obýváku. Okna byla zatažená a v pokoji byl nepořádek. Na konferenčním stolku leželo pár papírů.
Jessica si sedla na pohovku a ukázala na židli. „Sedni. ”
Emily poslechla. Jessica se zhluboka nadechla.
„Za prvé, žádný strýček Mark neexistuje. Je to jen můj šéf, kterého jsem si vymyslela, abych mohla za někým chodit. ”
„Tvůj šéf? Ty chodíš za šéfem?
”
„Emily, já ti budu vyprávět celou pravdu. Jen mi slib, že to neřekneš Brianovi, dokud to nebude vyřešené. Ano? ”
„To záleží na tom, co mi řekneš.
”
Jessica si povzdechla. Vytáhla z kapsy papír a podala jí ho. Emily na něj pohlédla. V záhlaví stálo „Nemocnice“.
Pak se jí zúžily oči. Byl to výsledek testů. „Co to je? ” zeptala se, i když už to věděla.
„Potratila jsem. Před dvěma týdny. Ještě jsem to Brianovi neřekla. Myslela jsem, že to zvládnu sama.
Jenže pak jsem se dozvěděla, že jsem v pátém týdnu a že o tom nikdo neví. A já jsem potřebovala čas na rozmyšlenou. Tak jsem si vzala ten den a jela do hotelu, abych mohla být o samotě. Zavolal mi Mark.
“
„Kdo je Mark? ”
„Můj šéf. Vlastně ne, jen kamarád. Pomoct mi to vyřešit.
Ale bylo mi špatně a on mě dovezl k sobě domů. Musela jsem mu říct, co se děje. ”
„A nešla jsi do nemocnice? ”
„Můj otec, no, vím, že sis toho všimla.
Ale kdyby se Brian dozvěděl, že jsem potratila, myslela bych si, že jsi to řekla, a on by mě obvinil. Potřebovala jsem být přes víkend pryč, a tak jsem strýci Markovi řekla, že u nás na víkend bydlí jeho synovec. Řekla to mámě a ta jí pomohla to ututlat. Zašla jsem tak daleko, že jsem si od rodičů půjčila peníze na ten hotel.
”
Emily mlčela. Pomalu jí to docházelo. „Takže strýček Mark neexistuje? Žádný milenec?
”
„Ne. Žádný. Jenom jsem si vybrala to jméno pro svého šéfa, protože je to jediný muž, kterému jsem věřila víc než komukoli jinému. Strýček Mark byl jediný, komu jsem to řekla.
Byl se mnou v nemocnici. Když jsem ti říkala, že je s Brianovou mámou, lhala jsem. Ten hotel… potřebovala jsem, aby se o tom nikdo nedozvěděl a aby všechno zůstalo mezi námi. ”
„A proto jsi měla nové šaty a parfém, když jsi jela za ním do hotelu.
“
„Jo. Chystala jsem se to Brianovi říct. Myslela jsem, že když mi nasadí parfém ten, co miluje, tak to bude snazší. Bylo to dětinské.
Omlouvám se. ”
„Johanko,” řekla Emily tiše. „Proč jsi mi to neřekla dřív? ”
„Protože jsem se styděla.
Protože jsem nevěděla, jak to říct. A protože jsem se bála, že mi budeš vyčítat, že jsem přišla o miminko. ”
Emily konečně vstala a obešla stůl. Objala sestru, slabě a opatrně, jako by se bála, že se rozpadne.
Jessica se jí v náručí rozplakala. „Neměla by ses za to stydět. Chceš, abych ti pomohla to Brianovi říct? Můžu být u toho.
”
Jessica si otřela oči a konečně se pousmála. Bylo to poprvé za celý víkend, co se usmála opravdově. „Možná. Nejdřív to ale potřebuju zvládnout sama.
Ale teď, když to víš, mám pocit, že to bude snazší. ”
Emily jí stiskla ruku. „Já jsem tady. A až to řekneš Brianovi, počkám venku, ať se máte kde vypovídat.
A slib mi, že už mi nebudeš lhát, i kdyby to mělo být o něčem takovém. ”
„Slibuju. ”
Obejaly se ještě jednou. V pokoji bylo ticho.
Venku se začalo stmívat. Emily odcházela s těžkým srdcem, ale taky s úlevou. Nebyl to žádný cizí muž. Byla to jen její sestra, která se svíjela pod tíhou vlastního smutku.
A Sofia? Ta byla prostě jen všímavá holčička, která slyšela víc, než měla, a která milovala svou tetu natolik, že jí vyprávěla, co slyšela. Emily se zastavila před domem a ohlédla se na okno Jessičina domu. Za sklem se mihl stín.
Možná by se vrátila a řekla jí, že bez ohledu na to, co se stalo, je tu pro ni a nikdy ji neopustí. Ale v tu chvíli se otevřely dveře a na prahu se objevila Jessica. „Emily? ”
„Ještě tu jsem.
Chceš, abych ti pomohla uklidit, než přijde Brian? ”
Jessica se slabě usmála a ustoupila stranou. „To by bylo fajn.
“