Déšť bubnoval do černých deštníků, zatímco pastorův hlas už byl jen šeptem větrem unášeným kamsi k šedé obloze. Stála jsem tam s Margarettou a Kevinem, jeden každý po mém boku, ale přesto jsem se nikdy necítila sama tak opuštěná. Sledovala jsem rakev, která teď klesala do hlíny, a v hlavě se mi točila jen jediná myšlenka – že v téhle rakvi nemůže být Tomáš. Ne takový, jakého jsem znala.
Ne takový, jaký byl ještě před pár týdny. Všichni říkali, že to bylo srdce. Třicet pět let, zdravý jako řípa, a přesto mu prý srdce vypovědělo službu přímo v kanceláři. Doktor Harrison, který smrt potvrdil, byl profesionální a jeho soustrast zněla upřímně.
Ale pohledy, které si mezi sebou vyměňovali Margaret s Kevinem, když si mysleli, že se nedívám, ty byly všechno, jen ne upřímné. Šuškali si cosi do uší, a když jsem vešla do místnosti, okamžitě ztichli. Tvářili se, jako by mi chtěli ušetřit bolest, ale já v tom viděla jen něco temného, čemu nemůžu přijít na jméno. “Natalie, zlato, měli bychom jít,” řekla Margaret jemně a položila mi ruku na rameno.
“Ber to jako příležitost,” špitl Kevin a jeho hlas zněl divně, skoro jako by se usmíval. “Tomáš by nechtěl, abys truchlila navždy. ”
Příležitost. Jako by smrt mého manžela byla nějaká výhoda v loterii.
Necítila jsem nic z toho, jen chlad, který se šířil odněkud z hloubi mého žaludku. A pak mi zazvonil telefon. Zpráva přišla z neznámého čísla a obsahovala jen pár slov, která mi přečetla s vytřeštěnýma očima a srdcem bušícím až v krku. “Nejsem v rakvi.
”
Otočila jsem se dokola, hledajíc někoho, kdo by si ze mě dělal legraci v den pohřbu mého muže. Hřbitov byl prázdný, jen my tři jsme tu zůstali. Ale druhá zpráva nenechala na sebe dlouho čekat a přiměla mě zapomenout, jak se dýchá. “Řekni to Kevinovi a Margaret, a už nikdy mě neuvidíš.
Řekni to komukoli, a jsem mrtvý. ”
“Co se děje, Natalie? ” zeptala se Margaret a já ucítila, jak se mi do srdce vkrádá panika. Schovala jsem telefon do kapsy a donutila se k úsměvu.
“Nic. Jen nějaká reklamní zpráva. Pojďme domů. ”
Té noci jsem nemohla spát.
Ležela jsem v posteli, kterou jsem sdílela s Tomášem osm let, a zírala na strop. Další zpráva přišla krátce po půlnoci, a já jsem se třásla, když jsem ji otevírala. “Zkontroluj vnitřní kapsu mého modrého saka. ”
To sako viselo v zadní části skříně už od chvíle, co mi ho Tomáš ukázal.
Ruce se mi třásly, když jsem po něm sáhla. Uvnitř kapsy jsem nahmatala malý, pevně složený papírek. Rozbalila jsem ho a srdce se mi sevřelo, když jsem poznala jeho písmo. “Naše píseň.
Ta, co hrála při našem prvním tanci. Brousila sis ji dnes ráno při vaření kávy, přesně jak to děláš vždycky, když máš starosti. ”
Nohy se pode mnou podlomily a já se svezla na podlahu. To nebylo možné.
Ten vzkaz nemohl pocházet od mrtvého muže. Ten vzkaz popisoval, co jsem dělala dnes ráno, v den jeho pohřbu. Jen on to mohl vědět. Nebo to byl trik.
Krutý, nepochopitelný vtip, který zašel příliš daleko. Ale jak někdo mohl znát detaily, které znal jen Tomáš? Rozhodla jsem se, že musí přijít na kloub pravdě, bez ohledu na to, kam mě zavede. Když jsem se příští ráno objevila v kanceláři doktora Harrisona, jeho recepční zbledla, jakoby uviděla ducha.
“Natalie, prosím, omlouvám se za ten zmatek,” řekl doktor Harrison, když mě konečně uvedl do ordinace. Obešel stůl, posadil se a sepnul ruce. “Je tohle o Tomášovi? ”
“Potřebuji pochopit, co se přesně stalo,” řekla jsem pevným hlasem, i když se mi hlas třásl.
Předložila jsem mu otázky, které jsem si připravila. V kolik přesně zemřel? Kdo ho našel? Doktor Harrison se podíval do počítače.
“Přibližně ve 15:47. Byl prohlášen za mrtvého po příjezdu do nemocnice. Vaše švagrová Margaret zavolala záchranku. ”
Zamračila jsem se.
Jindy bych to nechala být, ale teď jsem si byla jistá, že se v Tomášově kanceláři stalo něco divného. Pár dní před smrtí tam byl Kevin, ale nebyl sám. Podle záznamů Tomáš kancelář opustil dřív. “Je tady nějaká chyba?
” zamumlala jsem si spíš pro sebe. Doktor Harrison zbledl, když jsem mu to vysvětlila. “Kevina jsem v kanceláři neviděla. Řekl mi, že přišel až potom, co jste mu zavolal.
”
Doktor Harrison polkl, ale neřekl nic. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem udělala chybu. Prozradila jsem, že jsem si všimla nesrovnalosti. Rychle jsem se rozloučila a utekla z ordinace, ale věděla jsem, že je pozdě.
Spustila jsem něco, co jsem neměla. O pár dní později jsem stála v obývacím pokoji Margaret a Kevina, zatímco oni si mysleli, že se dívají jen na mě. Kolem na konferenčním stolku byly rozházené dokumenty – výpisy z účtů, bankovní převody. Na Tomášův účet.
“Vysvětlíte mi to? ” řekla jsem a hodila jim výpisy k nohám. “Proč Tomáš vybíral peníze z bankomatů po celém městě? A proč potřeboval skoro milion, když o tom nikomu neřekl?
”
Kevin si povzdechl. “Natalie, je to složitější, než vypadá. ”
“Tak mi to vysvětli. ”
Margaret se postavila a přešla k oknu.
Dlouho mlčela, než se otočila. “Tomáš byl zapletený do něčeho nebezpečného. On sám nechtěl. Ale dlužil peníze špatným lidem.
A oni to věděli. ”
“Tomáš by nikdy… Jaké špatné lidi? ”
“Jemu záleželo jen na tom, aby byla v bezpečí, Natalie.
Aby byla v bezpečí tvoje rodina. ” Kevin se posadil vedle mě, položil mi ruku na rameno, ale já jsem odtáhla. “Zfalšoval vlastní smrt, aby se od tebe ty zrůdy držely dál. ”
Můj mozek se vzpamatoval mnohem pomaleji.
“Co to říkáš? Ty… ty jsi s ním mluvil? Ty víš, kde je?
”
Než mi Kevin stačil odpovědět, zazvonil telefon. Zpráva od Tomáše byla jako ránu do obličeje. “Vyjeď zadem. Jeď k staré boudě u Potterova mlýna.
”
“Vím, co se děje,” řekla jsem jim a schovala telefon. “Vy dva mě teď budete poslouchat. A ukážete mi cestu zpět k té zatracené boudě, nebo na to přijdu sama, ale pak už se nikdy nedozvíte, co vím já. ”
Byly to střelné zbraně.
Neměla jsem tušení, ale fungovalo to. Kevin se podíval na Margaret, pokrčil rameny a kývl směrem ke dveřím. Starou srubovou chatu znala jen z doslechu, ale jakmile jsme dorazili, poznala jsem Tomášovo auto zaparkované vzadu. Srdce mi bušilo jako o závod, když jsem vystoupila.
Uvnitř bylo šero, páchlo to prachem a vlhkostí. A pak jsem ho uviděla. Tomáš stál u okna, otočený zády. Byl živý.
Chvíli jsem si myslela, že se mi to všechno zdálo, že je to duch, který se mi zjevil. Ale pak se otočil, a jeho oči byly opuchlé, tváře měl propadlé. “Natalie,” vydechl a udělal ke mně krok. “Měl jsem ti to říct dřív.
”
Vrazila jsem ho dlaní do hrudi, až se zapotácel. “Ty jsi mi nechal projít tvým pohřbem! Nechala jsem tě pohřbít! ”
“Bylo to nutné.
”
“Kvůli čemu? ”
Tomáš se rozhlédl, jako by se bál, že nás někdo uslyší ze zdí. “Kvůli Kevina. Kvůli Margaret.
Kvůli té zatracené firmě, ve které jsem pracoval. ”
Posadil mě, podal mi sklenici studené vody a začal mluvit. Kevin byl v tom po krk. Už roky vyváděl peníze z účtů firmy, která zaměstnávala stovky lidí, a schovával to za fiktivní faktury.
Doktor Harrison byl jeho komplic, padělal úmrtní listy a podváděl pojišťovny. Dozvěděl se to Antonio, ale Thomas to nechtěl nechat být. Pak začal být sledovaný. “Začali mi volat.
Říkali, ať se starám o vlastní věci, nebo že se stanu nehoda. Nebo že se stane nehoda tobě, Natalie. ”
V tu chvíli jsem si vzpomněla na všechny ty dveře zamčené na nové zámky, na zatažené závěsy, na jeho bludné pohledy. “Ty ses bál.
Ty jsi věděl, že se něco děje. ”
“Pak jsem zjistil, že Kevin přišel o spoustu peněz v hazardu. Dlužil hodně špatným lidem. ” Tomáš mě chytil za ruce.
“Řekl jsem mu, že se chci přiznat, že chci jít na policii. A on se zasmál. Řekl, že když zmizím, on to svede na mě. Že zfalšuješ podpisy, že dokáže, že jsem měl dluhy.
”
“Ale to nedává smysl,” namítla jsem. “Proč by to dělal, když ví, že bys to mohl říct policii? Kdyby jsi byl naživu, mohl bys ho usvědčit. ”
Tomáš sklonil hlavu.
“Ne, kdybych byl mrtvý. Jeho plán byl mě zabít. On a doktor Harrison to naplánovali. Harrison byl ten, kdo měl potvrdit mou smrt.
Ale já jsem jim utekl. Doslova jsem utekl v den, kdy se to mělo stát. Věděl jsem, že se mě pokusí zabít, a tak jsem utekl dřív, než mi tu dávku toho jedu do kávy stihli dát. Utekl jsem dřív, než mě Kevin našel.
”
Potřásla jsem hlavou. “Ale proč jsi mi to neřekl? Proč jsi mě nechal trpět? ”
“Protože jsme měli být oba mrtví, Natalie.
Kdyby zjistili, že víš, že žiju, zabili by tě dřív, než bys řekla křivé slovo. Musel jsem to udělat, aby to vypadalo, že jsem mrtvý. Jediný způsob, jak je zastavit, byl nechat je věřit, že se jim to podařilo. ”
“Takže teď jsme tady,” řekla jsem.
“A co bude dál? Utečeme? Budeme se skrývat po zbytek života? ”
“Ne,” řekl Tomáš sevřenými ústa.
“Antonio nám pomůže. ”
“Kdo je Antonio? ”
“Šédá šlacha, která to celé řídí. Kevin si na ni vzal úvěr, aby zaplatil hazard.
Když nemohl splácet, Gunn si vzal podíl ve firmě. Teď je Kevin jen loutka. A Gunn ví, že jsem naživu. ”
Den ukrajoval, když Tomáš popisoval dál.
Věděl, že bez pomoci zvenčí to nepůjde. Věděl o mé tetě, ale ta umřela už před lety. Uvědomil jsem si, že ti lidé jsou schopni strašlivých věcí. “Nechápu, proč jsi mi to nemohl říct,” řekla jsem a pohled se mi zastřel slzami.
“Proč jsi nemohl prostě jít na policii? ”
Tomáš se zasmál, ale smích to byl bez špetky radosti. “Sežeň důkazy, Natalie. Zjisti, kdo je za celým tím špinavým byznysem.
Doktor Harrison je jen drobná ryba. Našel jsem záznamy o převodech, o falešných firmách, o tom, jak Gunn pere peníze. Ale dokud to nedokážeme předat správným lidem, jsme mrtví. Nejen my, ale i tvoje máma, můj táta, všichni.
”
“Nesmějí se dozvědět, že jsem ti to řekl,” řekl Tomáš o chvíli později a držel mě za ruce, než odešel pro auto, že se potřebuje poradit s Antoniem. “Jsou to jen lidé, Natalie. Ale takoví lidé, co tě zabijí i za pohled. ”
Zůstala jsem v chatě, poslouchala vítr a modlila se, aby se vrátil.
Když se za soumraku vrátil, měl u sebe jiného muže – Antonia. Byl to hubený muž s prošedivělými vlasy a očima, které jako by viděly příliš mnoho. Přinesl si velkou obálku a notebook. “Takže vy jste ti, co drží Kevina na řetězu,” řekla jsem, když se posadil ke stolu.
Antonio se usmál, ale úsměv se mu nedostal do očí. “Máte to bohužel naopak, paní Nováková. Jsem ten, kdo se jí snaží zabránit, aby ublížil vám nebo vašemu manželovi. ”
Otevřel obálku a vysypal z ní dokumenty.
Byly to e-maily, smlouvy, záznamy o převodech peněz. Na jedné z fotek byl Kevin a doktor Harrison. “Vaše švagrová je v tom až po uši,” řekl Antonio a ukázal na fotografii, na které byla Margaret s Kevinem, jak si předávají kufřík. “Nejdřív jim šlo jen o peníze.
Ale vy jste se do toho namíchala, paní Nováková. A když jste začala klást otázky po Tomášově smrti, vyděsili se. ”
“Vy říkáte, že Margaret ví, že Tomáš žije? ”
Antonio se podíval na Toma, pak zase na mě.
“Neví, jestli je mrtvý. Ale ví, že by mohl být naživu. A ví, že jsi byla u doktora. Věděla, že bys mohla začít pátrat.
A když začneš pátrat tady, dojdeš si pro odplatu. Našli jsme na vašem účtu, že jste se měl setkat s jistým právníkem, který zastupuje vašeho manžela. ”
Tomáš se napil vody. “Chce, abys utekla, Natalie.
Řekl ti, že jsi nemocná. Ty jsi mu nevěřila. A on ví, že potřebuje, abys zmizela. Když ne ty, tak on.
”
Bylo toho na mě moc. Vstala jsem od stolu a přešla k oknu. “Tak co mi navrhuješ? ” zeptala jsem se, aniž bych se otočila.
“Kontaktoval jsem speciální jednotku,” řekl Antonio. “Jsou to lidé, kteří už dlouho šplhají po krku jistému pánovi, co si říká Gunn. Sdílíš s nimi důkazy, které mám. A oni zatknou Kevina, Margaret, doktora, všechny.
”
“A Gunn? ”
“Gunn je chytrý. Nepodepisuje nic, co by ho mohlo dostat do basy. Ale když mu vezmete všechno – peníze, lidi, kteří ho ochraňují – stane se zranitelným.
A pak se o něj postará policie. ”
Tomáš si stoupl vedle mě a vzal mě za ruku. “Musíme to udělat, Natalie. Jinak nás najdou.
”
Zařídili jsme to. O dva dny později, uprostřed noci, jsme se vydali do úkrytu Antonia – opuštěný sklad za městem. Uvnitř byla jen židle, stůl a pár přenosných světel. Čekali jsme.
Tomáš nervózně přecházel po místnosti, zatímco já jsem si zoufale přála, aby vše proběhlo podle plánu. Pak zazněly tři měkké rány následované dvěma rychlými a zase třemi. “To je on,” řekl Antonio a šel otevřít. Místo očekávaného policisty ale ve dveřích stál Kevin.
S pistolí v ruce namířenou přímo na Antonia. “Věděl jsem, že to budeš ty,” řekl Tomáš klidně. “Věděl jsem, že nejsi hloupý. Jen doufám, že nejsi ani sebevražedný.
”
Kevin se zasmál, ale smích byl nejistý. “Ty nejsi v pozici, abys vyhrožoval, bratře. Viděl jsem auto, které tu parkovalo. Byli jsme si docela jistí, že se tu schováváte.
Tak jsem si řekl, že vám udělám poslední návštěvu. ”
“Říkáš to, jako bys nás přišel zabít,” řekla jsem, když jsem udělala krok dopředu. “Nejsem vrah, Natalie. Ale Gunn ano.
A Gunn ti dal na vybranou: buď on, nebo vy tři. ” Kevin zamířil na mě. Pak se podíval na Antonia. “Řekl ti někdo, co se stalo s tím otrokem, co mu Gunn pomohl utéct?
Jak ho Gunn zmlátil a nechal umřít v řece? ”
“Hodně štěstí,” řekl Antonio a jediným pohybem hodil na zem kouřovou bombu. Místnost se naplnila hustým štiplavým kouřem. Zablesklo a vzduchem prosvištěla kulka.
Tomáš mě chytil za ruku a stáhl mě dolů na zem. “Utíkej! Táhni s ním! ” zařval.
Plazily jsme se ke dveřím, když se ozvala rána a temné žuchnutí. Když kouř opadl, viděla jsem, jak se Kevin potácí a drží si břicho. Za ním stála Margaret s rozbitou sklenicí v ruce a vyděšenýma očima. “Já…
já jsem to nechtěla, jen jsem mu chtěla… On to chtěl ukončit,” zamumlala a upustila střep na zem. “Vyřiď Gunnovi, že ať se děje, co se děje, my se nenecháme zabít,” řekl Tomáš, popadl mě za ruku a vyběhli jsme z jediných bočních dveří. Běželi jsme, až nás pálili plíce.
Venku pršelo a my jsme se brodili bahnem mezi stromy, dokud jsme nenarazili na Tomášovo auto ukryté v křoví. Naskočili jsme dovnitř a on se rozjel zpět na silnici. “Nemůžeme se vrátit domů,” vydechl a křečovitě svíral volant. “Nemůžeme se vrátit do města.
Musíme zmizet. ”
A tak jsme zmizeli. Použili jsme všechny falešné doklady, které Tomáš schovával u Antonia na podobné případy. O tři dny později jsme zastavili u malého srubu uprostřed lesů, kousek za hranicemi státu.
Byl to starý lovecký domek jeho strýce. Nainstalovali jsme si novou identitu, koupili si zásoby. A pak jsme čekali. Dny ubíhaly v nekonečné ostražitosti.
Každý zvuk, každé auto na vzdálené silnici nás přimělo ztuhnout. Ale týden poté, co jsme zmizeli, jsem otevřela noviny a oněměla. “Finančník a jeho švagrová obviněni z podvodu a pokusu o vraždu. ”
Stálo tam, že Kevina a doktora Harrisona zatkla policie poté, co Antonio předal balík důkazů.
Margaret s nimi uzavřela dohodu a vypovídala proti Gunnovi. Nejlepší zprávou ale bylo, že policie zatkla i samotného Gunna, když se na jeho kontě objevily peníze z podvodů. “Dokázali to,” vydechla jsem a podala Tomášovi noviny. Seděli jsme na verandě, pozorovali západ slunce.
Vzal si noviny, přeletěl očima článek a pak se rozhlédl kolem sebe. “Ano. Je po všem, lásko. ”
“Konečně,” zašeptala jsem a opřela se o jeho rameno.
“Konečně můžeme začít žít. ”
Neřekl nic, jen mě pevněji objal. V dálce nad korunami stromů začínaly vycházet první hvězdy. Tenhle život nebyl takový, jaký jsme si představovali.
Ale byl náš, a o to jediné šlo. “Naučím tě rybařit,” řekl náhle s úsměvem. “A co budeme dělat s rybami? ”
“Co asi?
Jíst. Chtěl jsem ti nabídnout, že ti koupím prsten, ale kvůli tomu, co se stalo, k tomu nedošlo. Takže jsem se rozhodl, že ti koupím udici. ”
Vyprskla jsem smíchy.
“To je ten nejméně romantický návrh, jaký jsem kdy slyšela. ”
“Řekl jsem nabídnout, ne že jsem ho učinil. ” popíchl mě loktem. A já se smála, dokud mi nedošel dech.
Věděla jsem, že nás čeká ještě spousta těžkých chvil, že rány se budou hojit pomalu a jizvy zůstanou navždy. Ale v tu chvíli, na té staré verandě, s mužem, jehož jsem považovala za mrtvého, a s vyhlídkou na nový život plný neznáma, jsem se cítila živější než kdy předtím. Slunce mezitím zapadlo a my jsme zůstali sedět ve tmě, držíce se za ruce. Věděla jsem, že cesta zpátky k normálu bude ještě dlouhá a že se k nám možná někdy vrátí.
Ale dokud jsme spolu, dokud budeme tady, pro sebe navzájem, zvládneme všechno. Začal pro nás nový život. A my se ho nebáli.