„Potřebuju tvůj byt.“ Ta slova mi zněla v hlavě, když jsem stála ve dveřích svého obýváku. Bylo mi třicet, byla jsem unavená po práci a právě jsem chtěla jen hodit tašku na zem. Místo toho tam…
Sedím v obýváku bytu, který jsem si za posledních osm let konečně začala přizpůsobovat, a pořád se nemůžu zbavit pocitu, že jsem tu jen na návštěvě. Jmenuju se Maja, je mi třicet a tohle místo kdysi patřilo mým rodičům. Teď je to sice můj domov, ale nikdy nebude doopravdy můj. Když jsem dokončila farmacii, myslela … Read more