Celá rodina se mi smála přímo do tváře, když otec u večeře prohlásil, že jsem ostudou jména Lenkester. „Nikdy na tebe nebudeme pyšní,“ řekl a bratr se ušklíbl do sklenky. Vstala jsem a slíbila mu,…
Vůně pečeného jehněčího a stařeného vína se mísila s tichým šuměním hostiny, ale já jsem sotva vnímala jídlo před sebou. Seděla jsem na vzdáleném konci dlouhého stolu, na místě, které mi vždycky připadalo spíš jako trest než jako domov. Můj otec Charles Lenkester, samozvaný král rodiny, pozvedl sklenku a jeho pohled se zastavil na mně. … Read more