Stál jsem v jejich obýváku, mezi fraky a šampaňským, a on se ke mně naklonil, aby měl publikum. „Díky, že jsi přišel, starče. Postarám se o ni,“ řekl můj zeť a hosté se rozesmáli. Odešel jsem beze…
Odešel jsem s důstojností, beze slova. Nechal jsem za sebou cinkot skleniček a hlučný smích hostů, kteří se tlačili kolem mého zetě jako mouchy na med. Byl to oslava, kterou Xavier uspořádal, aby oslavil svůj nejnovější obchodní triumf, a já jsem tam byl pozvaný jen z povinnosti, jako tichý, bezvýznamný doplněk. Viděl jsem, jak se … Read more