Seděla jsem u štědrovečerního stolu na židli, která patřila mému mrtvému otci, když mě nevlastní otec před celou rodinou vytáhl ze židle a řekl: „Ty jsi tady nikdy nežila, jen jsi navštěvovala.“…
Židle, na které jsem seděla, patřila mému otci dvaadvacet let. Našel ji na bazaru, když mi byly tři roky. Masivní dub, vyřezávané opěradlo, trochu moc honosná do naší jídelny. Říkával jí královský trůn, když mě chtěl u večeře rozesmát. Po jeho smrti na ni máma bez řečí pokládala moji jmenovku. Nikdo o tom nediskutoval. Prostě … Read more