V tichu noci jsem omývala neznámou ženu, kterou přivezli v bezvědomí. Pod špínou na jejím zápěstí zůstal čistý proužek po hodinkách – a já věděla, že tahle maličkost k něčemu patří. Teprve o týdny…
Siréna rozřízla ticho dřív, než Eliška Vacková vůbec zahlédla sanitku. Stála na konci noční chodby se svazkem čistých povlaků v náručí a červencová mlha za oknem spolkla celé parkoviště. Bylo pár minut po třetí ráno. V místnosti pro sanitářky měla hotovo, čaj na stole už dávno vychladl. Slíbila si, že si na deset minut sedne, … Read more