Stála jsem promočená ve vlastní kuchyni a dívala se, jak moje tchyně shrnuje zbytek večeře, na kterou jsem se těšila celý den, do psí misky. Když jsem se ozvala, řekla jen: „Máš hlad? Tak se běž…
Když jsem večer otevřela dveře bytu, nikdo mě nepozdravil. Z kuchyně se ozývalo jen kovové zaskřípání lžíce o porcelán. Prahu svíral ledový liják, voda mi prosákla kabátem i botami a chlad se držel pod kůží. Po několika dnech práce jsem se spíš dovlekla, než vrátila. V hlavě mi běžely desítky finančních výkazů a ramena bolela … Read more