Zastavil jsem se ve dveřích obýváku, plného smíchu a cinkotu sklenic. Otec stál u krbu a jeho oči mě našly okamžitě. „Vexley,“ přeťal hlasem všechny hovory. Všichni ztichli. „Podívejme se, kdo si…
Toho večera jsem dorazil k domu svých rodičů sám, přesně tak, jak jsem věděl, že to dopadne. Počasí bylo přesně takové, jaké si člověk pamatuje z dětství, studené, s tmou, která se snášela dřív, než stačily rozsvítit pouliční lampy. Auto jsem zaparkoval o dva domy dál a chvíli seděl za volantem. Díval jsem se na … Read more