V ruce jsem držel sklenici medu, kterou jsem si koupil ve městě, a najednou mi došlo, že voní úplně jinak než ten náš. Pod jménem mé zesnulé ženy ji prodával vlastní syn. Když jsem mu to řekl,…
Seděl jsem u kuchyňského stolu a v ruce otáčel sklenicí medu, kterou jsem už dávno neměl brát do ruky. Nebyla ničím zvláštní – obyčejná sklenice po okurkách, dobře vymytá, s kouskem papíru nalepeným rovně doprostřed. Na něm stálo drobným, klidným písmem mé ženy Heleny jedno jediné slovo: lipový. A mě z toho slova sevřelo hrdlo … Read more