Seděla jsem u snídaně, když mi syn bez jediného slova podal papír. „Tati, myslíme, že bys měl začít řešit vlastní bydlení. Nespěcháme, ale čím dřív, tím líp.” Podepsaný nebyl. Jen tak jsem ho tam…
Ráno v den mých třiašedesátých narozenin jsem našel na kuchyňské lince lísteček. Napsal ho můj syn, tím pečlivým písmem, které měl už od základky. „Tati, mluvili jsme o tom. Myslíme, že bys už měl mít vlastní bydlení. Nespěcháme, ale čím dřív, tím líp. ” To bylo všechno. Žádný podpis. Bydlel čtyřicet metrů ode mě, na … Read more