Stál jsem u židle se sklenicí medu v ruce, když jsem slyšel, jak mě Milana nazvala špinavým starým kolchozníkem. Litrová sklenice najednou ztěžkla, jako by byla z cihel. V restauraci Bílý šeřík…
Larisa se naklonila přes bílý ubrus a zašeptala té špinavé staré kolchozníkovi. Stál jsem u židle se sklenicí medu v ruce. Litrová, čistá, s novým víčkem se zlatým okrajem. Ráno jsem ji utřel hadříkem. V restauraci Bílý šeřík najednou ztěžkla, jako by byla z cihel. Slyšel jsem dobře. Je mi osm šedesát, ale uši mě … Read more