Když se Třetí říše v květnu 1945 zhroutila, ženy, které sdílely životy a ideály nacistických vůdců, stanuly před nejistým osudem. Margarete Himmlerová, manželka říšského vůdce SS, přišla o svět privilegií, který jí zajistilo postavení jejího muže. Heinrich Himmler byl zajat britskými vojáky, krátce nato spáchal sebevraždu kyanidem. Třináctého července téhož roku poskytla Margarete rozhovor novinářce United Press, v němž přiznala, že věděla o aktivitách svého manžela jako šéfa gestapa.
Uvedla, že je na něj hrdá, a s chladným pokrčením ramen reagovala na otázky o pádu režimu. Novinář ji popsal jako ženu téměř bez emocí, neschopnou reflektovat dopad toho, co se stalo. Až do listopadu 1946 byla zadržována se svou dcerou Gudrun v táboře pro ženy v Ludwigsburgu. Když jí byl nabídnut svoboda, odmítla odejít – neměla peníze, bála se lynčování a neměla kam jít.
Nakonec byla převezena do protestantského klášterního hospice, kde byly obě zaregistrovány jako osoby s údajnou duševní slabostí. Gudrun, modrooká dívka s andělským vzhledem, ztělesňovala árijský ideál a byla pýchou svého otce. V klášteře zůstávala odtažitá a opakovala, že chce zůstat jako její otec. Žily tam až do roku 1952.
Margarete, která zemřela v roce 1967 v Mnichově, se už nikdy nepřestala snažit držet v ústraní. Nikdy neprojevila lítost nad svými činy ani nad činy svého manžela. Jiný osud potkal Henriette von Schirach, manželku vůdce říšské mládeže Baldurа von Schirach. Narodila se v roce 1913 jako dcera Heinricha Hoffmanna, osobního fotografa Adolfa Hitlera, a vyrůstala v samém středu nacistické smetánky.
Hitler byl pravidelným návštěvníkem jejich domu a v roce 1932, když jí bylo devatenáct, sloužil jako svědek na její svatbě s von Schirachem. Pár byl považován za vzor strany, měl čtyři děti a těšil se luxusu. V roce 1943 se však Henriette stala svědkyní krvavé deportace Židů v Amsterodamu. Šokovaná se rozhodla zasáhnout přímo u Hitlera, kterého znala od dětství.
Fuhrer ji ale odbyl slovy, že nechce slyšet sentimentální nesmysly o židovských ženách, a vztah mezi rodinou navždy ochladl. Po válce byl Baldur odsouzen na dvacet let vězení za zločiny proti lidskosti. Henriette strávila rok v zajateckém táboře, přišla o majetek a čelila složité sociální reintegraci. V roce 1949 ji manžel, stále ve vězení, požádal o rozvod.
Zemřela v roce 1992, aniž by kdy odsoudila Hitlera nebo nacistickou politiku. Ilse Hessová, manželka Rudolfa Hesse, byla po celý život neochvějnou obhájkyní nacionálního socialismu. Narodila se v roce 1900 v Hannoveru a s Rudolfem se seznámila v roce 1920 při studiu ekonomie v Mnichově. Vzali se v roce 1927 a Rudolf se stal Hitlerovým zástupcem ve straně.
Žili v luxusní rezidenci v Mnichově a v roce 1937 se jim narodil syn Wolf Rüdiger, kterému byl Hitler kmotrem. V roce 1941 se však Rudolf vydal na neautorizovanou cestu do Británie, aby vyjednal mír. Britové ho zatkli, Hitler ho vyloučil ze strany a Ilse zůstala sama, aby očišťovala jeho jméno. Po pádu režimu byl Rudolf v Norimberku odsouzen na doživotí a převezen do věznice Spandau.
Ilse, zbavená majetku, zahájila neúnavnou kampaň za jeho propuštění. Psala starým stranickým kolegům i světovým vůdcům, poskytovala rozhovory a neprojevovala žádnou lítost nad válečnými zločiny. Napsala knihy obhajující Hitlerovy myšlenky. Rudolf spáchal sebevraždu ve vězení v roce 1987.
Ilse zemřela o osm let později ve věku pětadevadesáti let, aniž by přestala usilovat o očištění památky svého manžela. Margarete Speerová, manželka Alberta Speera, architekta Třetí říše a ministra zbrojní výroby, se narodila v roce 1905 v Heidelbergu. Její rodinu budoucí manželova rodina odmítala kvůli nižší společenské třídě, a tak se svatba v roce 1928 konala bez přítomnosti Speerových. Z manželství vzešlo šest dětí, ale Albert se plně soustředil na svou kariéru.
Během války byl odpovědný za výrobu zbraní a Margarete si byla vědoma jeho práce i nacistických zločinů. Po roce 1945 čelila výslechům během norimberského procesu, kde její manžel budoval mýtus o „dobrém nacistovi”, který o zločinech údajně nevěděl. Margarete ho doprovázela s neochvějnou loajalitou i během dvaceti let, které strávil ve vězení. Přišla o všechny zdroje a děti vychovávala sama s pomocí bývalých členů strany.
Po propuštění Albert vztah s rodinou neobnovil, věnoval se svému obrazu u novinářů a historiků. Pár se nikdy nerozvedl, ale Albert měl jiný vztah v Londýně, kde v roce 1981 zemřel po mrtvici. Margarete se dožila dvaaosmdesáti let a nikdy nepřestala svého manžela podporovat. Anneliese von Ribbentropová, manželka ministra zahraničí Joachima von Ribbentropa, pocházela z bohaté aristokratické rodiny výrobců šampaňského.
S Joachimg se seznámila při tenisovém zápase a vzali se v roce 1920. Měli pět dětí a jejich berlínský dům se stal místem setkávání nacistických politiků. Joachim pomohl zprostředkovat vztahy mezi Hitlerem a kancléřem von Papenem, což bylo klíčové pro Hitlerovo uchopení moci. V Norimberku byl odsouzen k trestu smrti a v roce 1946 popraven.
Anneliese ho během procesu často navštěvovala a svědčila na jeho obhajobu. Po jeho smrti byla uvězněna v internačním táboře Dachau, přišla o majetek a čelila sociálnímu vyloučení. Díky dědictví z bohaté rodiny si ale dokázala zajistit pohodlnější život než jiné bývalé nacistické manželky. Vydala knihu o příčinách druhé světové války, ale veřejně se snažila držet v anonymitě, aby ochránila své děti.
Zemřela v roce 1973. Gerda Bormannová, manželka Martinа Bormanna, Hitlerova osobního tajemníka, vyrůstala pod přímým vlivem otce, funkcionáře nacistické strany. S Martinem se setkala jako velmi mladá a v devatenácti letech se za něj provdala s Hitlerem a Rudolfem Hessem jako kmotry. Během dvanácti let porodila deset dětí, což dokonale odpovídalo nacistickým ideálům.
Gerda byla fanatickou stoupenkyní ideologie, otevřeně souhlasila s manželovým projektem a dokonce tolerovala jeho mimomanželský poměr s herečkou. Po válce Martin zmizel a Gerda zůstala sama s dětmi. Byla převážena mezi detenčními středisky, přišla o všechny peníze a vliv. Po propuštění v roce 1946 se přestěhovala do Itálie, kde se snažila bojovat proti chudobě.
Zemřela na rakovinu v březnu 1946 v Meranu, zanechavši deset osiřelých dětí. Lina Heydrichová, manželka Reinharda Heydricha, šéfa říšského bezpečnostního úřadu a zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě, měla jiný příběh. Narodila se v roce 1911 na ostrově Fehmarn do aristokratické rodiny. V roce 1929 se zúčastnila shromáždění nacistické strany a Hitlerův projev v ní vzbudil oddanost.
Následující rok se seznámila s Reinhardem, tehdy námořním důstojníkem. Jejich zasnoubení bylo skandální, protože Reinhard byl už zasnouben s jinou ženou, což ho donutilo k rezignaci z námořnictva. Lina se rozhodla, že ho povede cestou, která mu byla neznámá – do nacistické strany. Díky známosti s vlivným nacistou doporučil Heydricha Himmlerovi jako vhodného kandidáta pro organizaci zpravodajské služby SS.
Při pohovoru, který se uskutečnil v červnu 1931 v Himmlerově rezidenci, vytvořil Heydrich sugestivní schéma s téměř profesionálním jazykem naučeným ze špionážních románů. O několik dní později byl jmenován šéfem SD. Lina to později označila za nejslavnější den jejich života. Vzali se v prosinci 1931 a měli čtyři děti.
Zatímco Heydrich stoupal po nacistickém žebříčku, manželé se odcizovali. V roce 1941 byl jmenován zastupujícím říšským protektorem a manželé žili v Praze jako místokrálovský pár. Lina svého manžela nejen podporovala, ale povzbuzovala ho k tvrdosti. V květnu 1942 byl Heydrich těžce zraněn při atentátu a o týden později zemřel.
Hitler uspořádal velkolepý pohřeb a Lině daroval zámek Panenské Břežany, který manželé obývali. Jako vdova na panství najímala židovské nucené dělníky, které špatně zacházela. Po pádu režimu byla tři roky vězněna, přišla o majetek a odešla do exilu na rodný ostrov. Otevřela penzion, který skrýval tajná setkání bývalých nacistů a neonacistů.
V roce 1976 vydala paměti, kde obhajovala svého manžela a režim, i když tvrdila, že o konečném řešení nevěděla. Zemřela v roce 1985, aniž by kdy odsoudila nacistické myšlenky. Emmy Göringová, manželka Hermanna Göringa, jednoho z nejmocnějších mužů režimu, byla považována za ideální nacistickou manželku. Narodila se v roce 1893 v Hamburku a měla úspěšnou hereckou kariéru.
S Göringem se vzala v roce 1935 za obrovské mediální pozornosti, s Hitlerem jako svědkem a pochodujícími třiceti tisíci vojáky. Emmy vehementně podporovala činy svého muže a Hitlera a pořádala večírky pro vedení strany. V roce 1938 se jim narodila jediná dcera Edda. Manželé si užívali velkého luxusu včetně ukradených uměleckých sbírek.
Po Göringově sebevraždě v roce 1946 byla Emmy uvězněna se svou dcerou. Po propuštění přišla o veškerý majetek v hodnotě miliard dolarů a musela žít v malém bytě. Nikdy neprojevila lítost, obhajovala svého manžela a v roce 1967 vydala knihu, kde ho líčila jako dobrého manžela a otce, který se do politiky nepletl. Dokonce naznačila, že by bylo lepší, kdyby se k moci dostal její manžel místo Hitlera, kterého považovala za duševně nemocného.
Zemřela v roce 1973. Nejtragičtější osud potkal Magdu Goebbelsovou, manželku ministra propagandy Josepha Goebbelse a skutečnou neoficiální první dámu Třetí říše. Narodila se v roce 1901 v Berlíně, rozvedla se s bohatým průmyslníkem a začala navštěvovat nordický klub sympatizující s nacismem. Poslechla Goebbelse na shromáždění a rychle se angažovala.
V prosinci 1931 se za něj provdala s Hitlerem jako svědkem. Vytvořili trio, v němž Magda hrála roli Hitlerovy múzy a choti jeho poručíka. Porodila šest dětí, jejichž jména začínala písmenem H na počest Hitlera, a stala se první ženou s čestným křížem německé matky. Když vyšel najevo Goebbelsův mimomanželský poměr, požádala Magda Hitlera o povolení rozvést se.
Hitler odpověděl prostým „ne”. V dubnu 1945, když Rudá armáda stála před Berlínem, požádali manželé o dovolení doprovodit Hitlera do bunkru. Fuhrer strhl ze své klopy zlatý stranický odznak a dal ho Magdě jako uznání věrnosti. Dva dny po Hitlerově sebevraždě Magda uspala své děti prášky na spaní a dala jim smrtící injekce.
Nejstaršímu bylo dvanáct let, nejmladšímu necelých pět. Poté spáchala sebevraždu kyanidem a její manžel se zastřelil. Jejich těla byla zpopelněna, ostatky později exhumovány a rozptýleny v řece Labi.