Květen 1945. Čtyři muži spali v horské chatě ve výšce 2 400 metrů v rakouských Alpách. Kolem chaty leželo až devět metrů sněhu a jediný přístup vedl pětihodinovým nočním výstupem. V místnosti mezi nimi ležely samopaly, francouzské šampaňské a miliony falešných bankovek.
Nejvýraznější z mužů měřil 193 centimetrů, vážil sto kilogramů a po obou stranách obličeje nesl hluboké jizvy. Tři roky řídil nejpropracovanější aparát teroru, jaký kdy byl vybudován. Gestapo, bezpečnostní službu SD, kriminální policii i zahraniční rozvědku sjednotil pod jediné velení. Jeho podpis autorizoval smrt milionů lidí.
Jmenoval se Ernst Kaltenbrunner. Byl tak neznámý, že noviny otiskovaly fotografie jiných nacistů v domnění, že zachycují jeho tvář. Heinrich Hoffmann, oficiální říšský fotograf, neměl ve svém archivu tisíců snímků jedinou jasnou fotografii této osoby. Neviditelnost nebyla náhoda.
Byla nástrojem muže, jehož moc závisela právě na tom, že zůstával ve stínu. Zatímco Göring sbíral vyznamenání a Goebbels pronášel projevy, Kaltenbrunner podepisoval rozkazy k popravám, dohlížel na genocidu a budoval zpravodajské impérium, které z něj činilo nejnebezpečnějšího muže v Hitlerově okolí. Narodil se 4. října 1903 v Linci v Horním Rakousku.
Jeho otec byl právník. Ve stejných ulicích, kterými procházel i Adolf Hitler, se formovalo spojení, které mělo ovlivnit dějiny Evropy. Po rozpadu Rakousko-Uherska absorboval poválečnou zášť, která byla mezi rakouskými Němci rozšířená. Na univerzitě ve Štýrském Hradci studoval práva.
Jeho impozantní postava a agresivní povaha z něj udělaly výrazného člena studentských nacionalistických spolků. Jizvy na tváři získal v rituálních šavlových soubojích, které v tehdejší německé nacionalistické kultuře dokládaly odvahu a disciplínu. Po promoci v roce 1926 založil advokátní kancelář v Linci. V následujících šesti letech hájil členy rakouské nacistické strany, která byla od roku 1933 ilegální.
Sám do strany vstoupil v roce 1930. Jeho kancelář sloužila jako zástěrka pro podzemní činnost. Organizoval tajné buňky, koordinoval sabotáže a získával informátory v policii i armádě. Rakouská policie ho opakovaně zatkla, ale každé propuštění pro nedostatek důkazů jen posilovalo jeho pověst mezi nacisty.
Dne 12. března 1938 německé jednotky obsadily Rakousko. Anšlus znamenal pro Kaltenbrunnera vrchol let podzemní práce. Heinrich Himmler ho jmenoval šéfem SS v Rakousku.
Ve čtyřiatřiceti letech ovládal bezpečnostní aparát celé připojené země. Rychle zavedl stejný systém teroru, jaký SS zdokonalili v Německu. Masová zatýkání, konfiskace majetku, ponížení židovského obyvatelstva. Pod jeho přímým dohledem byl nedaleko Lince vybudován koncentrační tábor Mauthausen.
Byl navržen jako tábor kategorie 3, nejbrutálnější v systému. Nucené práce v žulových lomech zabíjely měsíčně stovky lidí a úmrtnost přesahovala padesát procent. Kaltenbrunner tábor osobně kontroloval, hodnotil efektivitu a nařizoval zlepšení metod vyhlazování. Dne 27.
května 1942 zaútočilo československé komando v Praze na vůz Reinharda Heydricha. Šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti zemřel o osm dní později na sepsi. Jeho smrt zanechala mocenské vakuum. Hitlerovi trvalo měsíce, než jmenoval nástupce.
Dne 30. ledna 1943 oznámil, že funkci převezme Ernst Kaltenbrunner. Rozhodnutí překvapilo nacistický aparát. Kaltenbrunner byl mimo Rakousko téměř neznámý a neměl zkušenosti s říšskými zpravodajskými operacemi.
Hitler ale viděl vlastnosti, které ostatní přehlíželi. Kaltenbrunner pocházel ze stejného města jako on, sdílel s ním formativní zkušenost rakouského mládí. Toto osobní pouto vytvářelo důvěru, kterou Hitler nikdy nedal Heydrichovi. Kaltenbrunner dorazil do Berlína v únoru 1943.
Úřady RSHA sídlily na Prince Albrechtstraße, adrese, která se stala synonymem teroru v celé okupované Evropě. Pod jeho velením spadalo sedm úřadů. Amt IV byla gestapo vedené Heinrichem Müllerem. Amt V kriminální policie.
Amt III vnitřní politické sledování. Amt VI zahraniční rozvědka, kterou Kaltenbrunner agresivně rozšířil. Po Heydrichově smrti pokračoval v pohlcování vojenské zpravodajské služby Abwehr admirála Canarise. Kampaň proti Canarisovi byla metodická.
Kaltenbrunner dokumentoval všechna selhání Abwehru, infiltroval jeho řady vlastními agenty a spojil jej se spiknutím z 20. července 1944. V únoru 1944 Hitler Abwehr rozpustil a jeho funkce přešly pod RSHA. Tisíce důstojníků vojenské rozvědky se přes noc ocitly pod Kaltenbrunnerovým velením.
Konsolidace z něj učinila nejmocnějšího zpravodajského šéfa v Evropě. Kontroloval vnitřní i zahraniční špionáž, tajnou policii i vojenské zpravodajství. Žádný jiný nacistický úředník neměl tolik moci soustředěné v rukou. Teoreticky podléhal Himmlerovi.
V praxi operoval téměř autonomně. Hitler mu udělil přímý přístup do kancléřství. Himmler se svého podřízeného obával. Podle Waltera Schellenberga si stěžoval, že ho Kaltenbrunner má zcela ve své moci.
Zatímco Heydrich byl posedlý detaily a mikromanagementem, Kaltenbrunner delegoval. Důvěřoval šéfům jednotlivých úřadů a sám se soustředil na strategii, spojení s Hitlerem a politické manévry. Delegace ale neznamenala slabost. Četl denní souhrny všech důležitých operací a věděl přesně, co se v každém úřadu děje.
Jeho hlavním zájmem se stala zahraniční politika. Podle Schellenberga usiloval o nahrazení Joachima von Ribbentropa na postu ministra zahraničí. Nenáviděl Ribbentropa, považoval ho za neschopného. Začal systematicky zasahovat do diplomacie, posílal vlastní zástupce do neutrálních metropolí a podkopával ministrovu autoritu.
Hitler většinou rozhodoval ve prospěch Kaltenbrunnera. Jeho zpravodajské zprávy o záměrech spojenců byly cennější než formální diplomatické depeše. Po atentátu z 20. července 1944 Hitler svěřil vyšetřování spiknutí Kaltenbrunnerovi, nikoli Himmlerovi.
Volba ukázala, komu Hitler v záležitostech nejvyšší důležitosti důvěřoval. Vyšetřování vedlo k zatčení a popravám stovek důstojníků, úředníků a aristokratů. Jako šéf RSHA zdědil Kaltenbrunner odpovědnost za chod genocidy. Vyhlazovací stroj fungoval na plný výkon.
V létě 1943 vraždil Osvětim deset tisíc lidí denně. Kaltenbrunner pravidelně navštěvoval Mauthausen, tábor, který v mnoha ohledech vytvořil. Schvaloval rozpočty na nové plynové komory, autorizoval objednávky cyklonu B a podepisoval příkazy ke zvláštnímu zacházení, byrokratickému eufemismu pro popravy. Dokumenty obsahovaly seznamy vězňů, jejich identifikační čísla a často absurdní důvody.
Nepřátelský postoj, neposlušnost, pokus o útěk. Kaltenbrunner týdně podepisoval desítky takových rozsudků smrti bez soudu a bez odvolání. V Norimberku popíral jakoukoli znalost holokaustu. Tvrdil, že nikdy nenavštívil vyhlazovací tábor a že odpovědnost za tábory nesl Oswald Pohl.
Dokumenty předložené žalobou dokázaly opak. Jeho podpis se objevoval na konkrétních příkazech k popravám. Svědci potvrdili jeho přítomnost v Mauthausenu. Jeho podřízený Wilhelm Höttl vypověděl, že mu Kaltenbrunner sdělil konkrétní čísla o zavražděných Židech.
Přibližně čtyři miliony v táborech a další dva miliony prostřednictvím jednotek Einsatzgruppen. Obhajoba, že pouze plnil rozkazy, ignorovala realitu jeho moci. Měl diskreční pravomoc nad jednotlivými popravami a mohl zasáhnout. Nikdy to neudělal.
RSHA pod jeho vedením také prováděla operaci Bernhard. V koncentračním táboře Sachsenhausen vězni tiskli dokonalé padělky britských liber. Cílem bylo zaplavit britskou ekonomiku falešnými penězi a způsobit finanční kolaps. Operace vyprodukovala přibližně devět milionů liber tak dokonalých, že je britské banky nedokázaly rozeznat od pravých.
Kaltenbrunner padělky používal k financování zpravodajských operací, placení informátorů a podplácení úředníků v neutrálních zemích. Na jaře 1945 se válka neodvratně chýlila ke konci. Spojenci věřili, že nacisté připravují poslední útočiště v rakouských Alpách. Oblasti Totes Gebirge kolem Altaussee identifikovaly zpravodajské služby jako pravděpodobné centrum odporu.
Kaltenbrunner se stáhl do hor. Jeho pobočník Arthur Scheidler a dva strážci SS s ním vystoupali do chaty Wildenseehütte. Strážce lesa z Altaussee, člen hnutí za svobodu, viděl skupinu před pěti dny. Dne 12.
května se k chatě vydala hlídka agentů CIC s rakouskými průvodci a oddílem pěchoty. Po pětihodinovém výstupu muži v chatě kapitulovali. Uvnitř našli zbraně, prázdné láhve šampaňského, falešné bankovky a fotografii Kaltenbrunnera s rodinou. Přestože měl falešné doklady mrtvého vojenského lékaře, jeho totožnost byla zjevná.
Před zajetím se Kaltenbrunner pokoušel vyjednávat se západními spojenci. Jeho podřízení z Amt VI navázali v roce 1945 kontakty s Američany ve Švýcarsku. Plán počítal s vytvořením nezávislého rakouského státu podporovaného západními mocnostmi jako protiváhy sovětskému vlivu. Američané projevili zájem o jeho postoj.
Čas však došel. V Norimberku zaujal páté místo na seznamu dvaadvaceti obžalovaných. Spoluobžalovaní ho odmítli. Když vstoupil na lavici obžalovaných, nikdo mu nepoděkoval ruku.
Během procesu prodělal dvě mozkové mrtvice. Dne 15. října 1946 byl oběšen spolu s jedenácti dalšími nacistickými vůdci.