Ještě teď cítím ten chlad, když si vzpomenu, jak jsem stála ve dveřích jídelny s krabicí v ruce. Vůně skořicové šunky a jehličí, svíčky, stříbro, třináct židlí. Třináct jmenovek. Moje tam nebylo….
Krabice byla lehká, skoro k ničemu, ale držela jsem ji v obou rukou, jako by v ní bylo všechno, co se dalo zachránit. Stála jsem ve dveřích jídelny a cítila, jak mi horko z kamen šlehá do tváří. Dům voněl po skořicové šunce a jehličí, ta vůně byla pořád stejná, i když všechno ostatní už … Read more