Dopis jsem držela v ruce už potřetí a pořád jsem zírala na známý rukopis své matky. „Karolíno, všechno odkazujeme Lucii. Nečekej od nás žádné dědictví.“ Usmála jsem se, protože to pro ně bylo tak…
Zírala jsem na dopis v rukou. Už potřetí jsem četla důvěrně známý rukopis své matky. Slova se nezměnila. Nikdy se nezmění. „Karolíno, já a tvůj otec jsme se rozhodli všechno odkázat Lucii. Nečekej od nás žádné dědictví. “ Když jsem to dočetla, vlastně jsem se usmála. Ne proto, že bych byla šťastná, ale proto, že … Read more