Stála jsem v předsíni, zrcadlo přede mnou, tmavě modré šaty a srdce mi bušilo tak, že jsem ho slyšela až v uších. Na stole ležela obálka z krémového papíru, rukopis, který jsem poznala i poslepu….
Na stole vedle mé oblíbené kávové konvice ležela obálka z krémového, hrubého papíru. Poznala bych ten rukopis i poslepu. Byl ozdobný, psaný plnicím perem, s příliš dokonalými smyčkami. Máma. To by jako první věc, kterou jsem si myslela, že jo. Když jsem přestala počítat, za posledních šestnáct let jsme se viděly asi pětkrát. Vždy to … Read more