Když jsem uviděla svého syna, jak se směje a drží za ruku cizí ženu, srdce se mi rozskočilo na tisíce kousků. Bylo mu deset. Měl modrou čepici, sytou barvu ve tváři a vypadal šťastně. Já stála…
Sára šla pomalu a tiskla se ke zdi tržnice. Kolem ní spěchali lidé, každý někam mířil, každý měl kam jít. Jenom ona ne. Půlka listopadu už byla znát v každém nádechu, vzduch byl ostrý a studený, drobný sníh jí usedal na tvář jako ledový prach. Všichni utíkali za teplem svých domovů, jako by za dveřmi … Read more